Do třetice jsme v posledních kolech hráli o bytí či nebytí ve třetí třídě. První dva pokusy s týmy ohrožených sestupem pro nás nedopadli dobře, po ostudném výkonu v Blevicích jsme prohráli i v Otvovicích a tak, abychom se vyhnuli baráži, jsme potřebovali získat ve Zvoleněvsi, v mém mateřském oddíle, dva body. Jasné bylo, že poražený bude čekat na výsledek utkání ve lV.B třídě Slatina – Černuc B. O důležitosti utkání svědčilo to, že na zápas byli delegováni tři rozhodčí a navíc se odehrávalo pod přísným dohledem šéfa kladenských rozhodčích p. Rubeše, značně rozčíleného z výkonů některých svých oveček v posledních kolech. Jejich výkon ho určitě potěšil, hlavní E. Gaži je momentálně asi nejlepším okresním rozhodčím a hlavně, vždy píská rovinu. Bohužel jsme k utkání odjížděli v jedenácti a jediným náhradníkem jsem byl já a moc jsem se bál, aby nedošlo k nejhoršímu.

Utkání pro nás začalo až neuvěřitelně slibně. Hned z prvního našeho útoku jsme z naší nejsilnější standardky skórovali. Dlouhý Řezáčův aut prodloužil hlavou Stehlík podél překvapeného brankáře -0:1. Ale z vedení jsme se moc dlouho neradovali. V 5.min. rychlostně nestačil Ševčík na o čtvrt století mladšího útočníka a centr na penaltu zužitkoval druhý útočník, který obstřelil vyběhnuvšího Dlouhého – 1:1. Že jsou útočníci domácích rychlostně skvěle disponováni dokázali znovu v 18.min. Po naší špatné přihrávce u velkého vápna Zvoleněvsi se hra velice velmi rychle přesunula přes nepřipravenou ofenzívu a proti dvojici hráčů neměl osamocený Frýdl šanci – 2:1. A tak, přestože jsme byli lepším týmem v zajímavém a relativně kvalitním zápase, opět jsme prohrávali a naše situace se vůbec nejevila příznivě. Nejzajímavější pasáž prvního poločasu se odehrála v pětiminutovce před 30.min. Nejprve se do velké šance dostal výborně hrající Řezáč, který se jako tank probil obranou a v rozhodující chvíli mu míč na malém vápně ukopl Šubín. Alespoň tak to vypadalo z lavičky. Oba aktéři se shodli na tom, že Šubín byl na střelu v lepší pozici. Lépe dopadla 29.min. Další výborně vhozený aut Řezáče způsobil zmatky v domácí obraně a Nešvera dělovkou do šibenice opět probudil naše naděje – 2:2. Ihned po rozehrání se pro změnu dostali o velké šance domácí a Dlouhý zachraňoval skvělým zákrokem podobně jako ještě dvakrát do poločasu vždy po akcích rychlonohých útočníků, kteří dělali naší obraně velké starosti.

Druhý poločas začal pěknou individuální akcí Stehlík, v nadějné pozici zakončoval neúspěšně Keller. Pak však již hra patřila soupeři. Naši naději držel nad vodou Dlouhý, který se zaskvěl při dvou střelách. Pro další vývoj utkání však byla rozhodující 55.min. Při odkopu od brány se nepříjemně zranil Frýdl a došlo k nejhoršímu. Téměř přesně na den jsem nastoupil po 23 letech k mistrovskému utkání ve velkém fotbale. Můj fan club dobře ví, že patřím k oporám a největším nadějím stehelčevského futsalu, ale velký fotbal je přeci jen něco jiného. A než jsem stačil vystřídat, již jsme prohrávali. Proti rychlému domácímu útočníkovi si vypomohl faulem na stopera se stáhnuvší Keller a nic než penalta nemohla následovat – 3:2. Jelikož se na hřiště nesmí s telefonem, na který si zaznamenávám své postřehy, mohu zbytek utkání již jen lovit z paměti. Chvilku po mém nástupu nastřelil Kóňa břevno. Možná, kdybychom vyrovnali, by byla ještě šance na úspěch. Jenže se tak nestalo a po zatraceně nepovedeném odkopu Dlouhého z brankové čáry u velkého vápna přímo na půlce stojícího hráče domácích, který bez váhání napral vysokým lobem míč směrem k naší brance a zvýšil na 4:2. Zbývajících 20.min jsme se my hráči sice snažili o zvrat, ale naše snaha byla velice jalová.

Prohráli jsme tedy i třetí zápas se stejně namočenými mužstvy (tragédií je, že v šesti zápasech s těmito týmy jsme získali pouhopouhé 2 body!) a tak jsme to byli my, kdo netrpělivě očekával zprávy ze Slatiny. Těžký kámen ze srdce mi spadl, když jsem cestou domů dostal zprávu, že černuch béčko rozstřílelo Slatinu 7:0

Dlouhý – Frýdl – Ševčík, Řezáč, Rejdík – Nešvera, Stehlík, Keller, Krejcar – Kóňa, Šubín

59.min. Kaválek za Frýdla

V předposledním kole ročníku šlo nám i našemu soupeři o baráž, byť každý bojuje na opačném konci tabulky. Vranští museli vyhrát, aby si na baráž o okres udrželi naději, naopak nám by vítězství s největší pravděpodobností umožnilo baráži se vyhnout. Vraný však v tomto utkání bylo velkým favoritem, na podzim nás jednoznačně převálcovalo.

Přes to jsme byli Vranému minimálně vyrovnaným soupeřem. Oboustranně se hrál technický fotbal a moc nechybělo, šli jsme již v 6. min do vedení. Dělovku Nešvery vyrazil brankář před Krejcara, ten však branku netrefil. Na druhé straně se ve 13. min střela ze střední vzdálenosti odrazila od břevna na brankovou čáru a ven. Ve 20. min se projevila naše slabina, o které jsem již několikrát psal. Kolik gólů jsme dostali hlavou po centrech do vápna či po rozích. Tentokrát si hráč na roh naběhl z velkého vápna na malé a nepokryt pohodlně skóroval – 0:1. Velkou bojovnost prokázal Tuček ve 22. min. Vybojoval u postranní čáry ztracený míč, přešel přes dva hráče a krásným centrem oslovil volného Nešveru v malém vápně – 1:1. Po vyrovnání jsme opanovali hřiště a nevyužili několik možností. Jenže po víceméně nahodilém útoku jsme inkasovali my. Po řetězci drobných chyb se útočník hostů dostal s míčem téměř do nulového úhlu vedle branky a zakroutil střelu mezi tyč a Dlouhého, který již čekal zpětnou přihrávku – 1:2.

Také na začátku druhého poločasu jsme favorita zatlačili k jeho brance a již ve 48. min po Tučkově rohu jeden z našich hráčů hlavičkoval do břevna a odraženou střelu tlačil pěknou střelou Řezáč k tyči. Minul o půl metru. V 51. min se marně snažil zkrotit přetažený centr Krejcar a v 60min do třetice reflexivním zákrokem zkazil brankář radost hlavičkujícímu Šubínovi po centru Tučka. Jak je jednoduché vstřelit gól, nám ukázali hosté v 66. min. Jeden rychlý protiútok po našem dvacetiminutovém tlaku, přistrčení míče na neobsazeného hráče a dorážka do odkryté branky rozhodlo o osudu utkání – 1:3. S přibývajícím časem se začala projevovat naše přetrénovanost a odpadli jsme fyzicky. Vranští se nikam nehnali, drželi míč a již jen kontrolovali průběh utkání. My jsme se sice ještě dostali do dvou šancí, ovšem bez gólového vyjádření. V 76. min Stehlík zatáhl míč až téměř k rohovému praporku nacentroval před branku na Nešveru a ten zakončoval efektně hlavou. Měl ubrat na efektnosti a přidat na efektivitě. No, a v závěru ještě po Řezáčové autu hlavičkoval Tuček nad.

Našim hráčům se vlastně v dnešním utkání nedá nic vytknout. Většinu utkání jsme byli lepším týmem, i za nepříznivého stavu jsme bojovali a dřeli, vytvořili jsme si i řadu brakových příležitostí. Ty jsme bohužel nedokázali proměňovat.

Sestava: Dlouhý – Frýdl – Šečík, Řezáč, Rejdík – Nešvera, Stehlík, Tuček, Krejcar – Šubín, Kóňa

Střídání: 70. min Müller za Šubína

              84. min Furthner za Kóňu

Utkání v Otvovicích prakticky mohlo rozlousknout barážový rébus celého ročníku naší soutěže. Ovšem pouze v případě našeho alespoň dvoubodového vítězství. Naopak v případě naší prohry vzhledem k rozlosování budeme tím nejnamočenějším týmem my. Vlastně by celé bylo vyřešeno, kdybychom s dnešním soupeřem v podzimní části nepromrhali dvougólový náskok.

V úvodu utkání jsme sice měli více ze hry, to nebývá zvykem, ovšem branku domácích jsme prakticky neohrozili. To Otvovičtí dokázali díky standardním situacím. Tři TK v blízkosti velkého vápna a tři rohové kopy do dvacáté minuty nakonec přinesly soupeři své, přímo z rohu se nechytatelně trefili do horního růžku Dlouhého branky. Nic se nedá vytknout ani Tučkovi, který hlídal bližší tyč, ani našemu brankáři. Zkrátka ideálně kopnuté – 1:0. My jsme byli ke vstřelení branky blízko ve 28. min. Po úniku rychlého Nešvery hlavičkoval na malém vápně Krejcar, bohužel v záklonu a míč odhlavičkoval spíše od brány.

O poločase oba týmy vystřídali po jednom útočníkovi. Zatímco naše střídání bylo jednoznačně k horšímu, otvovické vyšlo na 100%. Jejich příchozí hráč byl rychlý a důrazný a zle proháněl naše beky. Po jeho akcích měli domácí hned v úvodu dvě obrovské šance. První zlikvidoval Dlouhý bravurním zákrokem a při druhé nás zachránilo břevno. Skórovali jsme však my. V 50. min se to ještě po sérii rychlých přihrávek od vlastní branky, na jejichž konci byl dělovkou těsně vedle zakončující Nešvera, nepovedlo, v 52. už ano. Dlouhý Řezáčův aut propadl celou obranou až na druhou tyč a tam již to měl Šubín při zakončení hlavou jednoduché – 1:1. Po vyrovnání se začal hrát divácky velmi atraktivní útočný fotbal s velkým množstvím šancí, pohříchu však na naši jednu byly dvě otvovické a s přibývajícím časem i více. A tak to vlastně muselo přijít, i když asi ne po tak kontroverzní situaci. V 72. min se vydal vyboxovat centr na malé vápno Dlouhý. Dostal se do mlýnice Otvovických hráčů a zůstal ležet na trávníku. Podle mě jasný faul. A tak se ocitli tři hráči sami před prázdnou brankou a skórovali. Naše obrana se na mě zle hněvala pro údajný ofsajd, protože před střelou do prázdné branky prý přišla ještě přihrávka, kterou jsem v nepřehledné situaci neviděl. Pokud to tak bylo, omlouvám se všem. S blížícím se závěrem se naši hráči marně snažili srovnat výsledek. Domácí obrana hrála pozorně, do šance nás již nepustila, naopak na druhé straně dokazoval Dlouhý, že patří na jaře k našim oporám. Zlikvidoval několik těžkých střel a jeden sólový nájezd, kapituloval jen v 82. min po rychlém protiútoku – 3:1. Na dorážku po přetaženém centru neměl nejmenší nárok.

V tomto utkání jsme vůbec nepodali špatný výkon. Po delší době nám vycházela kombinace, předvedli jsme několik pohledných akcí a vytvořili jsme si i gólové šance. Bohužel domácí hráli ještě o něco lépe a zaslouženě zvítězili.

Sestava: Dlouhý – Frýdl – Ševčík, Řezáč, Rejdík – Nešvera, Stehlík, Tuček, Krejcar – Šubín, Kóňa

Střídání: 46.min Raif za Kóňu

Po prohře v Blevicích se nám opět situace komplikuje. K tomu, abychom se vyhnuli baráži, potřebujeme ještě minimálně tři body. Jenže, kde je vzít. Při pohledu na rozlosování vidím Neuměřice jako nejsnadnější objekt. Do sestavy se vrátili zranění Šubín s Kořínkem, takže i při neúčasti Frýdla jsme nastoupili v relativně silné sestavě.

Jenže hned při prvním dotyku s míčem si své zranění obnovil Kořínek. I bez něj však naše obrana držela neměřické útočníky na uzdě, a protože po delší době jsme hráli dobře kombinačně, byli jsme lepším týmem.  Do první šance jsme se dostali v 18. min. po dobře kopnutém rohu Tučka. Hlavičku Nešvery však brankář s obtížemi vyrazil. A vlastně to byla také jediná šance prvního poločasu vůbec. Přesto bylo na co se koukat, obě mužstva předváděli pohledný fotbal s množstvím přihrávek, avšak obě obrany si své úkoly plnili na jedničku. Evidentně více práce měla určitě obrana hostů. Jenže letos, co se týče zranění klíčových hráčů, máme až neuvěřitelnou smůlu. Ve 41. min. musel odstoupit pro zranění kolene do té doby bezchybný stoper Donoval. 

Než se stačila nově sestavená obrana ve druhém poločase rozkoukat, přišlo hned po prvním protiútoku první velké zaváhání. Podběhnutý míč naším obráncem, centr do vápna odvrácený jen k nohám neobsazeného hráče a jeho střela k tyči poslala hosty do vedení. Obdržená branka nás však do kolen rozhodně nesložila. Sice jsme již nebyli tak aktivní dopředu, ale naše brejky byly nebezpečné. Ukázková byla akce v 58. min. Šubín zatáhl míč po lajně a přes vysokého neměřického brankáře přetáhl míč na druhou tyč pěkně na Tučkovu hlavu – 1:1. Hosté měli ve druhém poločase více ze hry, podařilo se jim zatlačit nás na naší půlku a po jednom z rohů (66. min) opět strhli vedení na svou stranu. Podobně jako při prvém gólu odvrácený míč na velké vápno a dorážka nekrytého hráče – 1:2. Po dvou minutách mohlo být o osudu utkání rozhodnuto, proti byla naše jarní opora Dlouhý a prudkou střelu ze střední vzdálenosti vyboxoval na břevno. Naši hráči se však ještě snažili zvrátit nepříznivý výsledek a využívali každou příležitost k ataku. Povedlo se, až těsně před koncem. Stehlík na půlce vyslal nádhernou přihrávkou Tučka a jeho centr dorazil Nešvera do branky hostů. Bylo to vzhledem k celému utkání zasloužené vyrovnání. Jenže naše penalty, to je nekonečný příběh zmaru. Tentokrát netrefil Tuček.  

Sestava: Dlouhý – Donoval – Rejdík, Řezáč, Kořínek – Nešvera, Tuček, Stehlík, Krejcar – Šubín, Müller

Střídání: 3. min. Keller za Kořínka

            46. min. Furthner za Donovala

Naše senzační vítězství v Černuci se hodně řešilo na diskusním fóru  - https://vysledky.lidovky.cz/diskuse.php?id_soutez=9001&id_klub=&id_zapas=. Původně jsem se chtěl do diskuse zapojit, ale pak jsem si řekl, že by to stejně nemělo smysl, protože ty, co si myslí, že byl zápas cinknutý bych stejně nepřesvědčil. Pravda je, že nás toto vítězství přišlo skutečně draho, jenže jinak, než si to naši kritici v diskusi myslí. Do dalšího zápasu totiž kvůli zranění z Černuce nemohli nastoupit Šubín a Kořínek a s nedoléčeným zraněním proti poslední Olovnici v existenčním zápase nastoupili Ševčík a Stehlík. Především posledně jmenovaného jeho zranění značně limitovalo. Naštěstí při avizované neúčasti Frýdla mohl nastoupit Donoval, byť také ne úplně doléčený.

Vzhledem těmto okolnostem jsme začali utkání hodně opatrně a zataženi o obrany jsme nechali soupeře hrát. Soupeř však nebyl schopen předvést kloudnější akci a jen nakopával nepřesné míče za naší obranu. První fotbalovější okamžik zápasu přišel až v 17.min.  To jsme se odhodlali otestovat i soupeřovu obranu a kupodivu lehce jsme se dostali až k úspěšnému zakončení. Tuček pronikl po křídle a z velkého úhlu střelou k protilehlé tyči skóroval – 1:0. Dlouhé minuty se pak nic nedělo. Nepěkný neuspořádaný fotbal bez jediného vzruchu narušila až 40.min. Dva naši hráči se ve snaze zahrát míč srazili, čehož využil olovnický záložník a postupoval do otevřeného prostoru. Na poslední chvíli zblokovanou střelu vyškrábl Dlouhý na roh.

Celý druhý poločas kopíroval první. Hosté, hrající z kopce a po sílícím větru se poněkud bezzubě snažili o vyrovnání, zatímco my čekali na vhodný výpad. Ten přišel v 58.min. Stehlík perfektní přihrávkou vyslal na zteč rychlého Nešveru, ten našel ve vápně Řezáče a jeho střela k tyči byla nechytatelná – 2:0. Řezáč na jaře nejen, že hraje obstojně (to asi jeho sparťanský duch), ale je použitelný i jako talisman pro štěstí. Ve všech zápasech, ve kterých nastoupil, jsme bodovali. Nedá se říci, že by hosté po inkasovaném gólu rezignovali, ale na překonání naší obrany zkrátka neměli fotbalově. Nám stačilo nakopávat míče dopředu a hlídat výsledek. S přibývajícím časem bylo všem jasné, že o osudu zápasu a s největší pravděpodobností i o sestupujícím je rozhodnuto. V 87.min ještě čerstvě vystřídavší hráč hostů dostal žlutou kartu za faul a svou frustraci si vybil nakopnutím míče do Mullera. A šel se sprchovat. V závěru ještě zaujala střela Kóni z první nad.

Vzhledem ke zraněním našich hráčů jsem měl z utkání strach, jenže Olovnice se moc nepředvedla a asi po zásluze jí patří poslední příčka. Z nejhoršího jsme tedy venku, a pokud by se nám podařilo získat něco příští kolo v Blevicích, které už tuším čtyři kola nebodovali, věřím, že nás nepotká ani baráž.

Dlouhý - Donoval- Ševčík, Řezáč, Rejdík – Krejcar, Stehlík, Tuček, Nešvera – Kóňa, Keller

77.min Muller za Kellera,                                                                                                                                  

89.min Furthner za Kóňu

Ambiciózní a mladý tým Černuce má do budoucna určitě vyšší cíle než jen hrát lll.třídu a dobře si pamatujeme jejich obrovské zklamání při jejich loňské prohře na našem hřišti, když nám doma před tím nasypali rovný půltucet.

Výkop utkání jsme protahovali, co to šlo. Marně jsme totiž vyhlíželi tři klíčové hráče - rybáře Tučka, Nešveru a Šubína, kteří se zatoulali na výletě na ryby. Podařilo se to o dobrou čtvrthodinu a kupodivu jsme první čtyři minuty nepustili soupeře na naši polovinu. Jenže pak přišla první akce domácích a hned hořelo. Hlavička po trestňáku orazítkovala tyč. A od té doby nám Černuc prakticky nepůjčila míč. Jenže vzadu jsme měli výborného Frýdla, který byl všude zavčasu a neomylně sbíral veškeré balóny, kterými záloha posílala dopředu rychlá křídla. Pokud něco prošlo, ještě tam byl Dlouhý, který na jaře chytá ve velké pohodě. A tak jsme se dokopali až do 24.min., kdy se do hry zapojili dva rybáři a hra se rázem vyrovnala. Jenže pak přišla nešťastná 36.min. Po ostrém zákroku odkulhal Stehlík a než se stačil do hry zapojit Tuček, v oslabení jsme inkasovali. Oblouček za obranu hlavičkoval hráč křížem ke vzdálenější tyči a vzhledem ke kvalitám soupeře to s námi nevypadalo dobře – 1:0. Ve 43.min. jsme poprvé zahrozili také my. Po kombinační akci rybářů zakončoval Tuček střelou z velkého vápna a domácí brankář jen kontroloval. Míč bohužel neměl správnou výšku. A těsně před koncem opět po akci Šubína si při zakončení na velkém vápně nerozuměli Tuček s Kóňou. Tuček se ještě dostal ke střele a odražený míč napálil Kóňa z velkého úhlu do brankáře.

Druhá půle začala mírným tlakem domácích a hra plynula v poklidu až do 58.min. V té se po nenápadné akci dostal za naší obranu domácí útočník a jeho střela skončila již podruhé v tomto utkání na tyči. Dorážku již Dlouhý zlikvidoval. S náskokem spokojení domácí však trochu podcenili další průběh utkání. Naší silnou zbraní jsou dlouhé Řezáčovy auty. Po jednom z nich v 62.min. sice Černucká obrana odvrátila (naopak největší naší slabinou na jaře je hra hlavou v obou vápnech). Míč však do vápna vrátil Krejcar a bojovník Tuček, jehož kapitánská páska na ruce ho vybudila ke skvělému výkonu, se nic nezalekl převahy domácích ve vápně a překvapil střelou k tyči – 1:1. A místo nudného závěru zápas gradoval do finále. Soupeř zvýšil otáčky, ale naši hnáni vidinou zisku bodu se kterým se moc nepočítalo, rychlost černuckých mladíků eliminovali nasazením a nezměrnou bojovností. Jak rozdílný přístup proti zápasu s Uhami. Bohužel, na toto nasazení doplatil Šubín, který se vrátil hluboko do naší poloviny vypomoci obraně a při obranném zákroku si v 73.min. zranil koleno. A protože na lavičce náhradníků již nikdo nebyl, dohrávali jsme v deseti. Dlouhé a těžké minuty nás čekali. Ale naše bojovnost slavila úspěch. V 76.min. doběhl ztracený míč Nešvera, uvolnil se a zpětnou přihrávkou našel Krejcara na vápně. Ten se na svou střelu hodně soustředil, aby šla hlavně na bránu a od zad bránícího hráče se odrazila do nekryté části branky – 1:2. A vypuklo to správné peklo. Černuc rozhodně nechtěla prohrát. Přitlačili nás k našemu vápnu, ale naše obrana skvěle pracovala a několika výbornými zákroky podržel náš tým Dlouhý.

Největší strůjci překvapivého vítězství byli určitě Tuček, Dlouhý a Frýdl. Posledně jmenovaný v závěru utkání sváděl psychologický boj s rozhodčím. Potřeboval čtvrtou žlutou kartu, protože v příštím utkání bude chybět z pracovních důvodů. Několikrát si před výkopy autu převazoval kopačky a opíral se o zábradlí za brankou. Jenže rozhodčí věděl, o co mu jde, což vysvětloval i černuckým fanouškům. Vrcholem bylo, když rozehrával TK z naší půlky a dlouhé desítky vteřin vyčkával, takže rozhodčímu Jandačovi nezbývalo, než mu kartu udělit. Pomstil se za to více než pětiminutovým nastavením.

Dlouhý – Frýdl – Kořínek, Řezáč, Ševčík – Krejcar, Stehlík, Muller, Rejdík – Kóňa, Furthner

24.min. Šubín a Nešvera za Furthnera a Mullera                                                                                               

37.min. Tuček za Stehlíka

Díky těžkému rozlosování na úvod jsme teprve v šestém jarním kole narazili na soupeře, proti kterému jsme nebyli outsideři. Jenže Pozdeň nás na podzim jasně převálcovala, takže nás vůbec nečekala procházka růžovým sadem. Ovšem, pokud se chceme udržet, musíme celky ze spodní části tabulky porážet.

Jenže začátek pro nás vůbec nevypadal dobře. Hned ve 3.min. po TK z ostrého úhlu nikdo z naší obrany neatakoval hráče ve výskoku na malém vápně a jen reflexivní zákrok Dlouhého nás zachránil od nejhoršího. I po následném rohu se hosté dostali k zakončení díky nedůslednému pokrytí. To nás probralo z letargie a zvýšenou bojovností jsme dostali Pozdeň pod tlak. V 11.min. to potvrdil Stehlík, nadvakrát vybojoval již ztracený míč pro Šubína, s jehož zpětnou přihrávkou si s přehledem poradil Kóňa – 1:0. Bohužel po několika minutách překvapili hosté obranu rychlým vhazováním a taktéž po zpětné přihrávce srovnali do prázdné branky – 1:1. Po nedorozumění obrany s brankářem při nás stálo velké štěstí. Dlouhý si pozdě vyběhl pro míč, který mu obrana nechávala, a přehození šlo těsně vedle. Zbytek poločasu se odehrál od vápna k vápnu za mírné převahy Pozdně. Na konci poločasu jsme opět přitlačili a vytvořili alespoň pár závarů před brankou.

Druhý poločas přinesl oboustranně nezáživný fotbal. Naši, vědomi si nutností bodovat hráli nervózně a ještě hůře než špatní hosté. Ti nevyužili obrovskou šanci v 65.min. Po chybě obrany utekl hráč po lajně a na jeho centr si nabíhali hned dva nikým neatakovaní hráči. Nepovedenou střelu vytěsnil Dlouhý konečky prstů na tyč. Byl to jediný trochu vzrušující okamžik druhé půle. Pár našich centrů do vápna pozdeňská obrana snadno odvrátila. Rozdíl mezi oběma týmy byl právě v jasné dominanci hostů před oběma brankami.

Penaltový rozstřel je disciplína, ve které jsme v probíhajícím ročníku již 5x prohráli. V první sérii oba střelci netrefili branku (Šubín bodlem nad), ve druhé a třetí byli naopak střelci úspěšní (Nešvera a Frýdl) a tak rozhodla až čtvrtá série. Na úspěšnou střelu Řezáče navázal Dlouhý výborným zákrokem a  poprvé jsme si po penaltovém rozstřelu připsali i druhý bod i my.

Sestava: Dlouhý – Frýdl – Ševčík, Řezáč, Kořínek – Nešvera, Stehlík, Rejdík, Krejcar – Kóňa, Šubín

Střídání: 46.min. Keller za zraněného Kořínka

Minulý výkon a bodový zisk, proti Velvarům, který se moc nečekal, byť kritici odcházeli nespokojeni, do mě popravdě řečeno vlil tolik optimismu, že jsem do Uhů jel s očekávání dalších bodů. A dalo se říci, že nám hrálo do not, že domácí nastoupili bez svých opor tlustých Hájků a rozhodčí Gaži ml. rozhodně není z těch, kteří by nám chtěli uškodit.

Začátek utkání byl hodně nepřesný z obou stran, domácí byli častěji u míče a častěji se dostávali i do náznaků šancí, ty však díky nemotornosti útočníků nedovedli zúročit. Nejvíc nám zatrnulo v 19.min, kdy po centru do otevřené obrany po předchozí ztrátě míče na půlce hodně nepovedeně střílel domácí hráč z malého vápna metr vedle, a ve 33.min. po pěkném uvolnění záložníka na rohu vápna  šla jeho prudká střela do stejných míst. Na druhé straně poněkud těžkopádnější obrana často přerušovala faulem, jenže po našich hodně nepovedených standardkách se ještě Uhy dostávali do šancí. O naší mizérii svědčí to, že první střelu směrem k brance jsme vyslali až ve 43.min. Stehlíkova parádní střela plachtila vzduchem a maličký brankář domácích jen pozoroval dráhu letu. Bohužel pár desítek cm nad.

Jestliže jsme v první půli jakžtakž drželi s domácími krok, obrázek druhé půle nabízel už jen marné dobývání naší branky naštěstí docela marnou ofenzívou domácích. Přetížené naší obraně záloha příliš nepomohla, protože vůbec nepodržela míč a útok, ten se do hry ani nedostal, protože jsme nebyli schopni rozehrát jedinou akci. Hráli jsme jen na nákopy dopředu a míč se vracel okamžitě zpět jak bumerang.  Bylo jen otázkou času, kdy domácí udeří. Nevyšlo jim to ani v 68.min., kdy nepovedená hlavička po rohu skončila na tyči. S přibývajícím časem jsme začali doufat, že bychom to přeci jenom mohli ukopat na bod. Jenže v 79.min. si na další roh naběhl ze zadu hráč a krásnou hlavou otevřel skóre. Než jsme se z gólu stačili vzpamatovat a pokusit se hrát také trochu fotbal, kopali domácí TK. Sice do zdi, jako dnes už po několikáté, ale odražený míč poslali domácí nekompromisní střelou k tyči do sítě podruhé a zbytek utkání se nesl v exhibičním duchu. Na hřiště se dostal i mladší z Hájků a ukazoval, že pohled na fotbal může být i radostný a určitě domácím fanouškům udělal radost. Ne tak našim hráčům, ze kterých udělal za 10 min., které na hřišti strávil, několikrát statiky (napadají mě i pregnantnější slova, leč, nechci si naše hráče proti sobě popudit).

A stručné shrnutí: Tragický výkon proti nejslabšímu soupeři, kterého jsme na jaře potkali

Sestava: Dlouhý – Frýdl -  Ševčík, Rejdík, Kořínek – Krejcar, Stehlík, Keller, Tuček – Šubín, Koňa

Střídání: 76.min. Raif za Krejcara

              80.min. Muller za Šubína

Tak jsme si dali menší pauzu, jelikož jinak určitě kompetentní sportovně techničtí komisaři čekali nepříznivé počasí a zrušili celé kolo. Jako meteorologové by se určitě s přehledem uživili, těm také vždy předpověď buď vyjde, nebo ne. Tentokrát nevyšla… A tak nás vedoucí Žižice budou čekat až v náhradním termínu. Velvary jsou ale neméně kvalitním celkem a navíc je to náš odvěký nepřítel. Body nutně potřebují k postupu a my možná ještě více, naše starosti jsou, jak je známo, úplně opačné. 

Utkání začalo zajímavě a sympaticky hodně útočně a v prvních dvou minutách viděli diváci po dvou slibně zakončených akcí na obou stranách. Postupně nás ale fotbalověji působící hosté začali přehrávat ve středu pole a přitlačili nás před naše vápno. Obrana dirigovaná Donovalem však hrála soustředěně a až na pár menších nedůsledností si plnila své velice dobře. To velvarská obrana vypadala zranitelněji. Dokladem toho byla akce Tučka ve 21. min., který doběhl křížný pas za obranu a před pohromou hosty zachránilo to, že brankář rychlým vyběhnutím donutil Tučka ke střele v době, kdy ještě neměl míč plně pod kontrolou, a také rychlý průnik Šubína ve 25. min. po kterém zakončoval Stehlík pěknou střelou z velkého vápna, která se vykroutila půlmetr nad šibenici. Hosté mohli otevřít skóre ve 38. min. Střela z TK vyklouzla z rukou jinak s jistotou chytajícího Dlouhého, překvapený útočník hostů však střílel vedle.

Ještě zajímavěji než první, začal i druhý poločas. Hned po rozehrávce hostů vybojoval míč Rejdík a našel na půlce Tučka. Ten zachoval chladnou hlavu, posečkal chvilku s přihrávkou a pak přesně kolmicí vyslal Šubína do brejku. Také on zachoval chladnou hlavu a střelou vedle brankáře otevřel skóre - 1:0. Bohužel naše vedení nemělo dlouhé trvání. Prakticky z protiútoku po sérii drobných chybiček se dostal polovysoký centr na roh malého vápna k velvarskému hráči a ten víceméně na náhodu přes hlavu někam prodlužoval. K jeho štěstí přistál oblouček v protilehlém vinglu naší branky - 1:1. A jak jsme měli v tento okamžik hodně smůly, vzápětí po rohu nám to štěstěna vynahradila. Řezáč vykopával z brankové čáry. Hráli jsme pod tlakem, nebyli jsme schopni založit souvislejší akci a vypadalo to, že na nic jiného než na bránění nemáme a možná ani nechceme. Nejlepší naše řada tak byla jednoznačně obrana, vyztužovaná středními záložníky. Ševčík, tolik kritizovaný některými fanoušky, dal pocítit svou tvrdost nebezpečnému a zákeřnému Plegrovi a k ničemu vážnému ho nepustil, druhý bek Kořínek sváděl rychlostní souboje s průbojným a rychlým druhým útočníkem, Řezáč uprostřed nekompromisně boural a když bylo nejhůř, byl tam ještě jistý Donoval. Teprve na konci utkání jsme se z tlaku vymanili a ukázali jsme, že umíme i jiné věci, než jen bránit. Asi spolu začali mluvit střední záložníci, protože si konečně zakombinovali  uprostřed hřiště a rázem utkání vypadalo jinak. Byli to hosté, kteří se třásli o remízu. Jenže díky naší zbrklosti (např. aut před koncem v "Řezáčově vzdálenosti" jsme rozehráli rychle nakrátko a k ničemu), trestuhodně odbytě kopnutým standardkám, či prosté smůle při závěrečné střele Tučka do břevna došlo utkání až do penaltového rozstřelu. To je naše tradiční slabina. Stehlík ani Donoval neproměnili  a na Řezáče už ani nedošlo.

No, a protože poslední Otvovice zvítězily, Vystřídali jsme je na posledním místě.

Sestava: Dlouhý - Donoval - Ševčík, Řezáč, Kořínek - Rejdík, Stehlík, Frýdl, Nešvera - Šubín, Tuček

Střídání: 77. min. Krejcar za Šubína

Souboj prvního s posledním nepatří zrovna mezi trháky a navíc mohl mít dnes po tragickém výkonu v Uhách nějaká očekávání? Navíc naše sestava je čím dál více prořídlá a z naší na jaře nejlepší lajny zbyl pro dnešní utkání jen Kořínek. A když se na hřišti objevil hlavní hrdina zápasu p. rozhodčí Choleva, nebylo co řešit.

A favorit z Žižic od začátku plnil svou povinnost zvítězit a mírně tlačen rozhodčím šel již v 18.min. do vedení. Zatažení po lajně, centr na penaltu a díky nedůslednosti obrany měl hlavičkující hráč dostatek klidu – 0:1. Hodně emocí bylo na hřišti v min. 25. Po neodpískaných šlapácích na Kořínka a Kellera následoval faul na Tučka v našem vápně. Zraněný Tuček zůstal zraněný ležet, rozhodčí hru nepřerušil.   Hosté se zachovali nesportovně a také pokračovali ve hře a ze situace frustrovaný Kořínek hru přerušil rukou ve vápně. Po dlouhých ostrých výpadech na rozhodčího hosté z penalty zvýšili na 2:0. Poločas se dohrál víceméně v poklidu.

Zápasu přihlížela i okresní generalita pánové Podraský (předseda STK) a Rubeš (předseda komise rozhodčích a starosta Žižic) a když jsem o poločas šel kolem nich do kabin, oba jen nevěřícně kroutili hlavami. Vykroutit si jí mohli i po dalším hodně sporném výroku rozhodčího, když v 54.min. nařídil kulantně řečeno hodně přísnou penaltu, samozřejmě v náš neprospěch.  Útočník se točil ve vápně kolem našeho stojícího obránce a přepadl mu přes nohy - 0:3. A prakticky z dalšího útoku jsme inkasovali počtvrté. Údajně po ofsaidu, nevím, útok byl tak rychlý, že jsem se nestihl vrátit. Frustraci si naši fanoušci vylili na mě a já vzteky zahodil praporek. Bylo to jedno, mnou ani mým náhradníkem (praporku se s chutí zmocnil Tuček) odmávané ofsaidy rozhodčí stejně neodpískal. 

Frustrace, bezmoc, vztek a smutek nad tím, co se dělo na hřišti mě neopustily ani do druhého dne. Jsou okamžiky, kdy si pokládám otázku, zda to, co dělám má vůbec nějaký smysl. Náladu mi spravilo až to, že pan rozhodčí Choleva dostal za svůj výkon stop na pět zápasů. 

Sestava: Dlouhý – Keller – Rejdík, Tuček, Kořínek – Krejcar, Kóňa, Stehlík, Nešvera – Raif, Šubín

Střídání: 46.min. Muller za zraněného Tučka

              73.min. Furthner za Raifa

Do Kolče, doma Žižice a Velvary. Fakt, skvělé rozlosování. Kdo by čekal nějaký výrazný bodový posun? I když bodík z Kolče by mohl kápnout. A z počátku utkání to nevypadalo nereálně. Na úvod dvě velké šance Šubína (5. min. - místo snahy zpracovat míč na malém vápně měl zkusit doklepnout podél brankáře, 9. min. – sólový nájezd zakončoval neúspěšným přehozením vyběhnuvšího brankáře. Mezi tím vypadal nebezpečně průnik domácího útočníka obranou, zakončoval na dlouhou nohu vedle). Pak sice měli domácí více ze hry, ale žádnou zvláštní šanci ze své převahy nevyprodukovali. V poslední čtvrthodině poločasu jsme hru vyrovnali a možná i víc otevřeli a tuto naší odvahu Koleč potrestala ve 41. min. rychlým protiútokem se zpětnou přihrávkou na volného hráče  - 1:0. Jenže nám se podařilo po Tučkově rohu již v prodloužení vyrovnat. Šubín hlavou – 1:1 a druhý poločas byl otevřenou záležitostí.

Podobně jako v prvním poločase jsme i do druhého vstoupili aktivněji my. V 51. min. dostal Šubín krásný pas za obranu a místo zpracování zvolil střelu z první, která branku Kolče neohrozila. Bohužel to byla první a zároveň poslední kloudná akce, kterou jsme za druhý poločas předvedli. Zbytek utkání jsme se zmohli jen na bránění, odkopávání naslepo, co nejdále od branky. To nám vycházelo až do 66. min. Pak přišel centr za vysunutou obranu a rychlý brejk zakončený střelou, proti níž neměl Dlouhý nejmenší šanci – 2:1. A když si v 80. min. zaběhl s míčem ze středu hřiště k lajně domácí záložník, nacentroval po zemi do vápna a míč prošel mezi šesti hráči až na druhou stranu na volného útočníka, bylo rozhodnuto – 3:1. Čtvrtý gól v naší síti v samém závěru byl jen hořkou tečkou za utkáním, ve kterém jsme favorita potrápili a při troše štěstí jsme i na body dosáhnout mohli. Jenže k úspěchu nestačí hrát jen šedesát minut.

Sestava: Dlouhý – Frýdl – Ševčík, Rejdík, Kořínek – Kóňa, Stehlík, Tuček, Nešvera – Šubín, Donoval

Střídání: 46. min. Krejcar za Kóňu

             71. min. Müller za Donovala

V prvním jarním utkání nás čekal silný soupeř, se kterým jsme však na podzim sehráli minimálně vyrovnané utkání, které jsme si prohráli vlastními chybami. Je sice ošemetné v prvním jarním kole tipovat formu jednotlivých týmů, ale postavení v tabulce hovořilo jasně pro Zichovec a přiznávám, že jsem se bál, že můžeme utrpět krutou porážku, která nám moc nedodá sebevědomí do záchranářských prací. Na druhou stranu, je důležitější vítězit v utkáních s týmy dolní části tabulky, kde jde, jak se říká, o 6 bodů. Premiéru na trenérském postu si v tomto utkání odbyl Pavel Donoval, který kvůli zranění ukončil aktivní činnost. Já doufám, že dočasně, jeho služby by na hřišti byly potřebné. 

Protože z pracovních důvodů chyběl Frýdl a pro nemoc i Keller, důvěru na postu stopera dostal Petr D., který zde hrál kdysi v dorostu. Od začátku dobře dirigoval obranu, která až na pár okamžiků fungovala výborně a také díky tomu jsme od začátku drželi soupeře na uzdě, kterému jsme navíc neskutečným trestáním neskutečných chyb za dvacet minut nasázeli pět gólů, zatímco soupeř až na jednu střelu v 10. min., kterou bravurně vytáhl Dlouhý, se nedostali k ničemu. A jak šli góly: 1:0 – 5. min. – dlouhý a dostatečně prudký aut Řezáče brankář podskočil a míč donesl na prsou do brány Ševčík. Ani on si po zápase nevzpomněl, kdy dal naposledy branku. 2:0 - 9. min. – Šubín doběhl téměř ztracený balón na brankové čáře u rohového praporku, protlačil se i s míčem přes svého strážce a přihrál na velké vápno Stehlíkovi. Jemu se střela vůbec nepovedla, šouráček doprostřed branky si však brankář kopl do branky sám. Takže spíš vlastní? 3:0 – 15. min. – opět dalekonosné Řezáčovo vhazování, míč vybojoval Tuček na velkém vápně, přiťukl Kóňovi a jeho střelu si nešťastný brankář hostů splácl do sítě. 4:0 – 17. min. - téměř přes kopírák prvního gólu. Řezáčův aut propadl až k Šubínovi a ten doťukl do prázdné branky. Na tomto gólu tentokrát měla podíl celá obrana Zichovce a vyhnala chudáka brankáře z branky. 5:0 – aniž by si náhradník sáhl na balón, už lovil. Čtvrtý!!! Řezáčův aut a nádherná Kóňova dělovka. Teprve potom, když už se zdálo, že utkání je rozhodnuté, převzali hosté iniciativu a ukazovali, že umí hrát fotbal. Několik jejich hráčů jsou velmi dobře individuálně vybaveni, ale své akce nedokázali dotahovat až do šancí. Obrana hrála dobře i pod tlakem a tak hosté uspěli jen jednou, ve 28. min. Nepříliš prudkou střelu neudržel Dlouhý v koši a dobíhající hráč snížil na 5:1. To hostům vlilo krev do žil a do konce poločasu zle tlačili. Několik menších šancí však nedokázali dotáhnout do konce a ve 38. min. napravil Dlouhý výborným zákrokem chybičku z předchozího gólu.

Také druhý poločas začal velkým tlakem a sérií pěti rohů. Úvodní minuty jsme však přestáli bez nehody a postupně hru vyrovnali. Hráli jsme hodně od zadu a hrozili brejky. Oba útočníci a krajní halv Nešvera dělali domácí obraně problémy, nejvíc byl vidět mladičký Kóňa, který odehrál zatím nejlepší utkání ve stehelčevském dresu. Roste z něj nadějný fotbalista. Hosté postupně zjišťovali, že náš náskok již těžko doženou a možná i proto jejich tlak polevil. Nudný průběh se však nezamlouval panu rozhodčímu Huderovi. Zákrok za hranicí velkého vápna posunul do pokutového území, z penalty hosté snížili na 5:2 a zase začali kousat. Jenže na šance byla hra vyrovnaná. Proti zichovecké střele ze střední vzdálenosti se opět blýskl Dlouhý a na druhé straně Šubínův brejk zakončený bodlem (míč se mu na drnovitém terénu trochu zapletl pod nohy) šel o půlmetr vedle. V 70. min si to ale vynahradil a po Tučkově rohu zavěsil hlavou – 6:2. Tím definitivně hosty zlomil a zbytek utkání se víceméně dohrával. V závěru měl ještě tři tutovky střídající Raif a hosté nastřelili tyč.

Krutý výsledek pro hosty. Na druhou stranu, kolik utkání na podzim jsme byli lepší soupeře a stejně jsme prohráli. Třeba zrovna v Zichovci, kde jsme inkasovali po dvou hrubých chybách. Tentokrát při nás stálo štěstí, kterému jsme ale vyšli vstříc dobrým výkonem. Fakt by byla škoda hrát lV. třídu.

Sestava: Dlouhý – Donoval – Ševčík, Řezáč, Kořínek – Nešvera, Stehlík, Tuček, Rejdík – Šubín, Kóňa

Střídání: 71. min. Krejcar za Tučka, 74. min. Muller za Šubína, 77. min. Raif za Řezáče

Do Vraného se nám jelo celkem lehce. Vzhledem k síle soupeře a neúčasti, jak je na podzim zvykem, poloviny hráčů základní sestavy, bez trenéra a s jediným náhradníkem jsme opravdu neměli co ztratit. A navíc, co čert nechtěl, pískat přijel náš starý kamarád Fanda Choleva…

Při neúčasti obou stoperů padla volba na Frýdla a na pravého beka se postavil Ševčík, který se na tomto postu pomalu zabydluje. A dá se říci, že obrana byla naší nejlepší řadou. Výborné zákroky předvedl Dlouhý a svým výkonem sklidil pochvalu i od asistenta trenéra vranského Áčka, skvěle hráli i Frýdl, který svou předvídavostí kraloval ve vápně, Kořínek zcela vymazal svého útočníka a na míči silný Řezáč odvedl hodně práce ve středu hřiště. Přetěžký úkol měl Ševčík s nejlepším hráčem domácích a myslím, že lépe by si s ním nikdo z našich neporadil. Domácí měli od začátku, řekl bych opatrnou převahu, naše obrana si s jejich šancemi poradila a první velkou šanci zlikvidoval Dlouhý. TK ze 17m vytáhl konečky prstů na tyč. Naše síla se ukazovala především při rychlých výpadech, po jednom průniku Šubína do vápna domácích se Martin asi po právu dožadoval penalty a když v 16. min. Stehlík vystihl rozehrávku soupeře a vyslal přihrávkou Šubína do nájezdu. Po obstřelení brankáře se míč pomalounku dokutálel do autu pár centimetrů od tyče. A pozápasový komentář střelce: „Mohl jsem míč doběhnout a dát do prázdné, ale čekal jsem, že se ke mně odrazí od tyče“. Pomalu jsme se vzpamatovali z počátečního náporu Vraného a díky dobré hře zálohy jsme začali hrát otevřenou partii. To ale byla voda na mlýn domácích. Do otevřené obrany se jejich rychlým hráčům útočilo mnohem snadněji a šli 3 na 2. Lobem přes Dlouhého nastřelili pouze tyč a další přečíslení zakončené prudkou střelou pod šibenici skvěle zlikvidoval náš brankář. Do třetice již domácí úspěšní byli. Ve 28. min. neměl Dlouhý nejmenší šanci při střele k tyči po výborném uvolnění kličkou na velkém vápně. A když po kombinační akci ve 37. min, zvýšili na 2:0, zdálo se, že je po zápase. Byla to škoda, protože v té době jsme domácí ve středu pole přehrávali. Ve 40. min. nás vrátil do hry TK Tučka téměř od půlky. Přistrčený míč napálil Řezáč z první a míč před brankářem zaplachtil (takto kopnout to umí snad jen on) - 2:1.

Do druhé půle jsme naskočili ve velkém stylu. Základem byl výborný výkon obrany, která nebezpečné útočníky Vraného k ničemu nepustila a vepředu jsme si vytvořili i šance. Škoda, že zápas tentokrát nevyšel Kóňovi, takže Šubín byl v útoku často osamocený. Jenže po čtvrthodince přišel hodně nešťastný okamžik pro Kořínka. Byl sice u míče na malém vápně včas, jeho odkop však trefil útočníka, od kterého se míč odrazil do branky – 3:1. Na tento gól jsme již neměli síly odpovědět také proto, že se po pár minutách na hřišti zranil Müller při střetu s brankářem a dohrávali jsme v deseti. Naopak jsme ještě dvakrát inkasovali. V 69. min. po střele z velkého vápna a v poslední minutě po sólu a střele bodlem. Prohra 5:1 je vzhledem k předvedené hře hodně krutá.

Sestava: Dlouhý – Frýdl - Ševčík, Řezáč, Kořínek - Krejcar, Rejdík, Stehlík, Tuček - Kóňa, Šubín

Střídání: 64. min. Müller za Kóňu

Tohle utkání pravdy mělo hodně napovědět, jak na tom opravdu jsme. V případě prohry bychom vystřídali našeho soupeře na posledním místě a také vzájemné utkání může v konečném účtování hrát roli. Před dvěma měsíci jsme Otvovice jednoznačně přehráli 5:0, takže v našich řadách převažoval optimismus a málokdo pochyboval o tom, že bychom i v tomto utkání měli propadnout. Tím spíše, že jsme nastoupili ve velice silné sestavě.

Do utkání jsme vstoupili slibně a prezentovali jsme se dobrými střelami Šubína a Stehlíka, či dorážkou dobře hrajícího Kóni. Pravda je, že i hosté se do šancí dostali a většinou to pohříchu bylo po našich chybách při rozehrávce. Největší měli ve 34. min, když naším obráncem nadzdviženou střelu střílel útočník za vzduchu nad. Ještě před tím došlo k nepříjemnému nezaviněnému střetu Pavla Donovala se soupeřovým záložníkem, po kterém museli oba vystřídat (Pavel to odnesl zlomeným palcem u nohy). Ve 38. min. jsme konečně zúročili svou převahu a po zpětné přihrávce Poláčka na malé vápno nekompromisní střelou od břevna otevřel Petr Donoval skóre. A vzápětí mohl ještě svůj účet navýšit po vysunutí od Stehlíka. Tentokrát však přestřelil. Ve 41. min. předvedl kvalitní zákrok Dlouhý při střele z úhlu po brejku hostů. Zvýšit naše vedení mohl těsně před koncem poločasu Tuček, nedošťouchal však za brankovou čáru míč, který vypal brankáři z rukou.

Druhý poločas byl hodně nervózní, plný osobních soubojů a faulů, na které pan rozhodčí Soused přihlížel se svým tradičním úsměvem. Otvovice se snažili o vyrovnání, ovšem dopředu nebyli moc nebezpeční, naše obrana pracovala tentokrát s přehledem. V 65. min. se s trochou štěstí odrazil míč k Šubínovi za obranu a ten svůj brejk proměnil – 2:0. V ten okamžik jsme měli hosty na lopatě. A trenér v domnění, že je hotovo se jal střídat. Nejprve stáhl ze hřiště výborně hrajícího Frýdla, na jeho místo se stáhl Poláček, aby i ten byl vystřídán. A trest se brzy dostavil. Těsně po vystřídání Poláčka snížili hosté hlavou po dobře kopnutém rohu a po pěti minutách rychlý brejk do otevřené obrany přinesl vyrovnání. Naše obrana sice reklamovala ofsajd, ale hráč, který doběhl míč zakopnutý za obranu, vybíhal z hloubi pole. Možná, že jsem jako pomezní měl praporek zvednout i přes to, že se o ofsajd nejednalo, ale v ten okamžik mě to zkrátka nešlo. O konci utkání se hodně posléze diskutovalo se závěrem, že za ztrátu bodů může trenér za netaktické střídání a pomezní za to, že nepodváděl. Nikdo si nepřipustil, že by za to mohli hráči.

Při penaltovém rozstřelu jsme měli hosty na lopatě podruhé. Po druhé sérii jsme vedli 2:1, přesto jsme prohráli.

Sestava: Dlouhý – Pavel Donoval – Rejdík, Řezáč, Frýdl – Tuček, Stehlík, Kóňa, Poláček – Šubín, Petr Donoval

Střídání: 30. min. Keller za Pavla D.

             69. min. Krejcar za Frýdla

             79. min. Müller za Poláčka

Nedaří se, nedaří. Trenéři zkouší míchat sestavou, aby našli optimální složení, do dnešního utkání zařadili i čerstvou posilu, teprve šestnáctiletého Kóňu, ale veškeré snahy jsou zatím marné. V situaci, ve které se nacházíme, je každý bod zlatý. Jenže dosáhnout na něj na malém hřišťátku v Neuměřicích pro nás nebylo vůbec snadné ani minulý rok, kdy postavení obou týmů v tabulce bylo přesně opačné. 

Na silně podmáčeném terénu, na kterém místy stála voda, viděli diváci vyrovnaný začátek s několika menšími šancemi na obou stranách. 

Chvílemi to dokonce vypadalo, že bychom nemuseli z Neuměřic odjíždět s prázdnou. Jenže jako blesk z čistého nebe přišla ve 28.min. akce domácích, která skončila gólem. Křížnou přihrávku z poloviny hřiště doklepl za obranu zaběhnuvší záložník do branky. Řekl bych, fotbalová paráda. O dvě minuty mohlo být ještě hůře. Přišel průnik středem hřiště a střelu z malého vápna výborně zlikvidoval Dlouhý. Ke konci poločasu měli domácí více ze hry, ale blíže ke gólu jsme měli my. Ve 37. min. Pavel D padáčkem přehodil obranu na bratra a jeho přízemní střela měla obrácenou faleš a vykroutila ve vedle tyče. Oba bratři mohli skórovat i ve 40.min. Nejprve Pavlovu střelu z úhlu reflexivním zákrokem vyrazil brankář před sebe a dorážku Petra na poslední chvíli zblokoval domácí obránce. 

Do druhého poločasu vtrhli domácí ve velkém stylu. Hned ve 49.min odpískal rozhodčí hodně spornou penaltu za údajnou ruku při odkopu Frýdla na velkém vápně. Domácí exekutor jí však kopl doprostřed branky a Dlouhý střelu vytěsnil na břevno. Nemuselo to však domácí mrzet, protože přes nedůrazného Poláčka se dostal domácí útočník až do malého vápna a střelu z boku propasíroval mezi Dlouhým a tyčí - 2:0. Snažili jsme se sice zvrátit průběh utkání, ale naše akce jsou v poslední době hodně bezzubé. Naopak domácí byli mnohem přímočařejší ve hře dopředu a asi proto i mnohem nebezpečnější. V 65.min. si jejich útočník počkal na půlce, marně ho stíhal Rejdík, střelu naštěstí Dlouhý vyrazil a dorážka ze druhé vlny orazítkovala naší tyč. Přímočarost, o které píšu, předvedli domácí také v 77.min. Po našem špatně kopnutém rohu přišel rychlý protiútok do otevřené obrany a zvýšení na 3:0. Po tomto gólu se naše celá hra sesypala a několikrát jsme museli být vděčni Dlouhému, že skóre dál nenarůstalo. Výborný byl především v 85.min. Zaspali jsme při rozehrávce TK a domácí útočník opět střílel z malého vápna (pokolikáté již se dostali střelci soupeře neobsazeni až do bezprostřední blízkosti naší branky a to nejen v tomto utkání?!). Další protiútoky se valily jak lavina, ve 41.min. po zpětná přihrávce mohli tři volní hráči na penaltě losovat, kdo bude zakončovat - 4:0 a domácí diváci se dožadovali bůra. A že šance ke skórování v poslední pětiminutovce domácí měli. Teprve ke konci utkání zkorigoval Stehlík střelou z dálky na konečných 4:1. 

Sestava: Dlouhý - Keller -  Rejdík, Stehlík, Poláček - Vitner, Šubín, Frýdl, Kóňa - Pavel Donoval, Petr Donoval

Střídání: 50. min. Řezáč a Krejcar za Poláčka a Kóňu (ten mě svým výkonem mile překvapil, na těžkém terénu se pohyboval mnohem lépe než většina přítomných a byl i dostatečně fotbalový. Mohl by být v budoucnosti velkým přínosem)

Tak konečně jsme v minulém kole vyhráli, byť se štěstím, ale zaslouženě. Do hry jsme dali něco navíc a to totiž srdce. Naše vítězství by mělo být odrazovým můstkem k našemu důstojnějšímu bytí. A Blevice by měl být soupeř, se kterým bychom neměli ztrácet.

A začátek utkání vůbec nevypadal špatně. Sice hned z první akce mohli hosté jít do vedení, když přihrávku mezi poněkud neuspořádanou obranou hráč na malém vápně nezpracoval, ale pak jsme hráli především my. Nebezpečná byla střela Stehlíka (ztečovaná na roh) ještě v první minutě a  po přetaženém rohu ve 3.min, který Petr D jen tak postrčil do protipohybu brankáře  jsme otevřeli skóre. Gól však hosty probral k životu a nás nepochopitelně ukolébal k naší pro podzim typické hře, takže záhy bylo vše obráceně. V 5.min. skrytou střelou z otočky Blevice vyrovnali, vzápětí po centru od rohového praporku zapomněli naši obránci na malém vápně blevického útočníka a ten hlavou pohodlně skóroval a tragickou naší pětiminutovku málem korunoval volný hráč Blevických, který se snažil přehodit vyběhnuvšího brankáře, naštěstí nad. Nedá se však říci, že by nás Blevice přehrávali. Většina jejich akcí vznikla po našich chybách, a pokud se nám povedlo dát si víc  jak dvě přihrávky za sebou, tak jsme snadno pronikali před soupeřovu branku a byli i nebezpeční. Po jedné z takto vydařených akcí se dostal ke hlavičce z úhlu Šubín, míč putoval po lajně, ale do branky se mu nechtělo. Až do konce poločasu se hrálo na blevické půlce, jenže v samém závěru poločasu jediný si hráč soupeře vychutnal celý náš soubor. Na půlce vyhrál souboj s Tučkem a bez nějakého atakování prošel bez většího spěchu mezi šesti dalšími hráči až na malé vápno a zvýšil na 3:1. Ještě teď mě to připadá neskutečné.

Že je obrana letos nejhorší naší řadou, dokumentoval Poláček hned na začátku druhého poločasu dvěma špatnými rozehrávkami.  Po chybně rozehraném autu od branky nezformovaná obrana jen přihlížela střele do tyče (z protiútoku jsme mohli snížit, Tuček vyslal kolmicí do brejku Šubína, ten pouze trefil vybíhajícího brankáře do obličeje) a posléze přihrál přímo na nohu soupeře a útok dvou proti samotnému stoperovi skončil čtvrtým gólem v naší síti. Sice jsme útočili, byli jsme tím pověstným jednookým králem, nebo spíše bezzubým, vzhledem k naší úspěšnosti, ale góly dávali hosté.  Jediná naše podzimní radost je Petr D. Ten v 66.min. díky svému důrazu vybojoval míč a bombou z úhlu snížil na 2:4 a v 70.min ještě nastřelil břevno. Za zmínku pak ještě stojí střela Nešvery z dálky, která minula branku o půl metru. A tak jsme i v hodně silné sestavě odešli se čtyřgólovým přídělem i se slaboučkými Blevicemi výkonem, který neměl ani čtvrtotřídní parametry.

Sestava: Dlouhý – Pavel Donoval – Poláček, Stehlík, Rejdík – Tuček, Vitner, Řezáč, Nešvera – Šubín, Petr Donoval

Střídání: 60. min. Ševčík za Poláčka

I přes jednobodový zisk v minulém kole jsme se díky výhře Otvovic ocitli na samém chvostu tabulky. I tak optimisté našli na této situaci klady. Prvním bylo, že jsme po čtyřech prohraných utkání  konečně bodovali a druhým, že níž už letos spadnout nemůžeme. S tímto optimismem jsme odjížděli na hřiště nováčka do Olovnice, který po počáteční euforii na tom v posledních kolech také není nejlépe. Takže, kde jinde bodovat, když ne tam.

To jsme ještě netušili, že naše obrana (myslím tím defenzivní činnost celého týmu, to není jen na hráče zadních řad) podá jeden z nejslabších výkonů poslední doby. Hned při první příležitosti domácích jsme inkasovali. Po rohu nejprve nekrytý hráč na bližší tyči přizvedl hlavou a na zadní tyči další nekrytý hráč hlavou doklepl do branky – 1:0. Naše ofenzivní činnost v posledních utkáních se dá shrnout do jednoho slova – brejky. Nedaří se nám kombinace a tak spoléháme na průbojnost našich útočníků. Občas to vyjde a málem nám to vyšlo i v 16.min. kdy dopředu nakopnutý míč doběhl Tuček, a zpětnou přihrávkou našel Stehlíka. Kroucená střela levačkou jen o krok minula soupeřovu branku. O štěstí jsme mohli mluvit v 18.min. Vůbec se totiž domácím nepovedla rozehrávka autu od branky, míč šel přímo na nohu Petra D a ten bez zaváhání pumelicí vyrovnal. Vyrovnání jakoby vdechlo život do našeho týmu, jehož sebevědomí bylo v těch chvílích na nule a začali jsme hrát fotbal, kterým jsme se prezentovali třeba v Zichovci.   Bylo nás všude plno a konečně nám vycházela nám kombinace. Záhy jsme po jedné z nich šli do vedení. Na konci akce byl prudký centr ze strany Pavla D. před branku a Tučkova dorážka – 1:2. Jenže stačil jeden nenápadný protiútok v 28.min. a neuvěřitelná minela Kellera na malém vápně a bylo opět vyrovnáno a naše znenadání nalezené sebevědomí bylo rázem pryč. Prakticky v zápětí jsme po průniku středem a nekompromisní střele opět prohrávali – 3:2. A mohlo být i hůře po několika našich nedůrazných odkopech ve vápně. Do poločasu jsme se dostali do velké šance i my ve 38.min. Opět po prudkém centru z boku zakončoval prudkou střelou Petr D, trefil pouze brankáře. Na vývoj utkání reagoval trenér střídáním. Odnesl to bohužel dobře hrající Krejcar. Tah to však byl dobrý, stoperská dvojice Pavel D s Řezáčem fungovala rozhodně lépe než původní.

Druhý poločas jsme začali velice dobře, jen škoda, že jsme po dvou tutovkách nesrovnali skóre. Nejprve Nešvera v této sezóně poprvé ukázal svou rychlost, utekl domácí obraně a centrem pod sebe našel Petra D, ten však opět poslal míč jen do brankáře, neujala se ani Stehlíkova hlavička a ani TK z velkého vápna. Jenže z velkého tlaku jsme inkasovali my. Opět po chybě ve středu pole a zdálo se, že je po utkání. Jenže našim hráčům slouží za čest, že nesložili zbraně a vrhly veškeré síly do útoku. Poslední čtvrthodina byla plně v naší režii a díky kontaktnímu gólu v 76.min.  jsme oživili naše naděje. Skórovali jsme po rychlé přímočaré kombinaci, do které se zapojilo šest našich hráčů (kombinace uprostřed hřiště, rychlé přenesení na druhou stranu, zatažení Nešvery, zpětná přihrávka na Tučka, přiklepnutí na Stehlíka a obstřelení brankáře). Vyrovnání bylo blízko po ráně s chutí hrajícího Petra D (těsně nad). A když rozhodčí odpískal v 80.min. penaltu za ruku ve vápně byl to on, kdo vzal na sebe odpovědnost a vyrovnal. Jenže remíza nám nestačila a hráli jsme na vítězství. A snaha se nám vyplatila. Domácí obrana hodně podcenila dlouhý míč za obranu, pro který si vybíhal brankář. Nepočítali s tím, že Nešvera je hodně rychlý a vypadalo to, že bude u míče dříve. Nepovoleně za záchrannou brzdu zatáhl domácí stoper a zezadu postrčil Nešveru do brankáře. Z mé pozice jsem viděl jenom jeho nohy nahoře. A odvážný rozhodčí nepodlehl atmosféře a nařídil druhý pokutový kop a ještě vyloučil protestujícího domácího střelce hattricku. I druhou penaltu opět s přehledem proměnil náš nejlepší hráč Petr D.

Sestava: Dlouhý – Keller - Poláček, Stehlík, Kořínek – Krejcar, Rejdík, Pavel Donoval, Nešvera – Tuček, Petr Donoval

Střídání: 39. min. Řezáč za Krejcara

             50. min. Müller za Kellera

Jedna výhra po 6. kole, to nevypadá vůbec dobře. Je zřejmé, že pokud nebudeme bodovat ani v tomto utkání, začne se nám vzdalovat poklidný střed tabulky a pak přestává veškerá legrace. Černuc je určitě tým k poražení a optimismus bezbřehý. Trochu mě vyděsila přítomnost rozhodčího Dvořáka, našeho kamaráda. Jenže můj optimismus zdatně rozleptával náš výkon od samého začátku. Opět jsme hráli ospale a bez zájmu, což silně kontrastovalo s bojovným výkonem méně fotbalových hostů, kteří se svým důrazem se nerozpakovali jít až za hranici únosného. Rozhodčí jim sice odpískal značně především útočných faulů, ale za  některé se opravdu mělo žlutit. Jenže nežlutilo a hosté v průběhu utkání stále častěji sahali k zastrašujícím faulům a úspěšně. Báli jsme se v soubojích a vůbec jsme se nedostali k fotbalu. A navíc jsme se nechali vyprovokovat k oplácení, k čemuž se ještě dostanu. 

Hosté začali dvěma menšími šancemi a v 18. min. jim k vedení notně dopomohl Dlouhý chybným výběhem do strany velkého vápna. Tam se zastavil a soupeřící útočník měl k míči blíže a pohodlně skóroval do prázdné branky. Měli jsme sice více ze hry, snažili jsme se útočit, ale naše snahy byly bezzubé a ještě jsme zapomínali na obranu. Toho Černuc využívala k brejkům a její sporadické výpady byly mnohem nebezpečnější, než náš trvalý tlak. Ve 30. min. mohli hosté zvýšit svůj náskok. Po centru do vápna bravurně zlikvidoval Dlouhý nohou střelu z bezprostřední vzdálenosti. Teprve ke konci poločasu jsme začali obranu hostů přehrávat především dlouhými centry do vápna. Tam však kraloval vzrůstem nevelký mrštný brankář hostů. Chytil i pěknou střelu k tyči Petra D. a nepřesvědčivě vyrazil nohama střelu z TK Poláčka ze 30m, nikdo však nebyl schopen dorážky. 

 V podobném duchu jako konec prvé začala i druhá půle. Jenže ani velká šance Pavla D., který po Poláčkově TK hlavičkoval vedle, neskončila gólem a pohříchu to byla nadlouho jediná fotbalová akce zápasu. Černuc ještě přitvrdila, Dvořák sice již začal rozdávat karty, ale zápas se mu již tradičně vymknul z rukou. Karty jsme však dostávali i my za naivní fauly a po jednom naprosto zbytečném na půlce opustil po druhé žluté hřiště Šubín. Utkání se zdálo být ztracené, ovšem i v deseti jsme byli lepším týmem a ve 43. min. po dalším centru do vápna přehlavičkoval Stehlík brankáře a zaslouženě alespoň vyrovnal.

Hráčům, kteří byli určeni na penalty se moc nechtělo a podle toho to také dopadlo. Poláček i Rejdík rozhodně nebyli v pohodě a jejich kopy podle toho vypadaly, naopak střelci soupeře se nemýlili.

Sestava: Dlouhý - Keller - Kořínek, Stehlík, Poláček - Tuček, Pavel Donoval, Rejdík, Nešvera - Petr Donoval, Šubín

Po minulém utkání jsem se vytahoval, jak dobře jsem tipoval počet získaných bodů po 5. kole. Cestou k dalšímu utkání do Pozdně, jsem se svěřil svým spolucestujícím s dalším mým tipem do konce sezony – body ztratíme již jen ve Vraném.  A byl jsem o tom skálopevně přesvědčen. Do Pozdně jsme jeli v silné sestavě, oproti minulému utkání posilněni o čtyři rybáře a odmítal jsem skepsi mého spolujezdce Michala K., že to možná bude na škodu, protože si budeme myslet, že to přijde samo. 

 A bohužel vývoj utkání dal Michalovi plně za pravdu. I přes první naší velkou šanci (v 6. min. Stehlík prostrčil míč za obranu na Šubína a při jeho střele se blýskl skvělým zákrokem domácí brankář) jsme po celý zápas tahali za kratší konec. Domácí měli jednu silnou zbraň, jejich krajní obránce se s chutí zapojoval do útočení a nejednou nás díky tomu přečíslili před naším vápnem. Naopak my jsme byli pomalejší a nedůrazní v soubojích, hráli jsme ustrašeně, bez nápadu a bez chuti. Náš nedůraz jsme demonstrativně předvedli hned 3x v první dvacetiminutovce. Nejprve se v 7. min. objevili čtyři domácí hráči nikým nestráženi v bezprostřední vzdálenosti naší branky, první střelu ještě Dlouhý vyrazil před sebe, ale proti dorážce volného hráče byl již bezmocný – 1:0. Ve 14. min. po centru ze strany hlavičkoval na penaltě opět neobsazený hráč domácích – 2:0. a v 18. min. se zase domácí nezadržitelně valili středem a naší obranou projeli jak nůž máslem. Střílejícího hráče sice na poslední chvíli atakoval Krejcar, jenže i nepovedená střela na Dlouhého stačila. Místo aby jí chytil rukama, snažil se míč vykopnout a míč mu přeskočil přes nohu – 3:0. My jsme se dopředu dostávali velmi sporadicky a do šance jsme se nedostali vůbec. Přesto jsme dokázali s notnou dávkou štěstí snížit. Nešverův centr před branku si srazil domácí stoper do vlastní sítě – 3:1.

Ve druhé půli se hra vyrovnala především díky našemu většímu nasazení a většímu důrazu naší obrany. Začali jsme se víc tlačit dopředu a v 63. min se po průniku Šubína mohla kopat penalta. Jenže když celé utkání s rozhodčím diskutujete, všemožně mu spíláte a svádíte na něj svojí neschopnost, nemůžete se divit, že vám ve spornějších situacích něco nepřipískne. Gól jsme měli dát ze hry o chvíli později, po pěkné kombinaci Řezáče a Tučka šel Šubín sám na brankáře, jenže v rozhodující chvíli si „dal špeka“ a na dlouhou nohu už brankáře neprostřelil. Náš osud definitivně zpečetila 75. min. Na technickou střelu po TK ze 20m a z velkého úhlu si Dlouhý jen sáhl – 4:1.  Sice jsme téměř v zápětí po sérii sražených střel ještě zkorigovali výsledek na konečných 4:2 Nešverovou bombou, ale na zvrat už síly nebyly.

Sestava: Dlouhý – Pavel Donoval – Kořínek, Stehlík, Poláček – Krejcar, Rejdík, Tuček, Nešvera – Šubín, Řezáč

Střídání: 65. min. Petr Donoval za Krejcara, který nechal na hřišti vše. Měl hodně těžký úkol ve strážení rychlého krajního záložníka domácích, kterého ještě podporoval hodně ofenzivně naladěný obránce, taktéž hodně rychlý.

Uhy by za normální situace byl soupeř, nad kterým prohrát, by byla ostuda. Jenže chybělo sedm lidí, kteří patří do základní sestavy a tak spíše převládal strach, aby naše prohra nebyla podobně vysoká, jako před týdnem ve Velvarech. 

Zápas však začal poměrně vyrovnaně, naše obrana soupeře celkem bez problémů zvládala útočné snahy hostů, nejnebezpečnějšího hráče Hájka si osobně střežil Řezáč a svého o půl hlavy většího a 30kg těžšího protihráče za celý zápas k ničemu nepustil. To však platilo i na druhé straně hřiště, kde sice statečně, byť bez efektu bojoval opuštěný Petr D. První víceméně náhodná střela na branku přišla až v 10. min. a skončila v naší síti. Na pomalou střelu po zemi Dlouhý zareagoval až na poslední chvíli a již jí jen postrčil k tyči - 0:1. Nadále se pak hrálo v uctivé vzdálenosti od obou branek a trochu vzruch přinesla až 27. min. Na křížnou přihrávku přes rozhozenou obranu si z druhé vlny naběhl záložník a jeho střelu Dlouhý nohama vyrazil a z protiútoku chyběl Petrovi D krůček k tomu, aby dorážel dalekonosný centr do prázdné branky. Hodně nám zatrnulo ve 31. min., kdy se odkop z nouze dokutálel našim vápnem na tyč a Dlouhý jen "kontroloval". A tak první opravdová šance utkání a možná i první trochu fotbalová záležitost přišla až ve 35. min. Dlouhý křížný pas zatáhl Poláček po lajně a nádherně přihrál na osamoceného Petra D na malé vápno. Ten však míč nezkrotil a branku přestřelil.

Velice špatně pro nás začal druhý poločas. Na přetažený roh nasprintoval zezadu hráč hostů a hlavou zvýšil vedení na 0:2. A zdálo se, že je utkání rozhodnuté. Jenže po chvíli opět dlouhý křížný centr našel Petra D, ten přesprintoval obranu a již hodně z úhlu protlačil střelu podél brankáře - 1:2. Snížení hodně povzbudilo naše borce, začali jsme se víc tlačit před soupeřovu branku a přišly i šance při kterých zakončoval Pavel D.  V 58. min.šla jeho ostrá hlavička po Poláčkově rohu těsně nad, v 67. min. tentokrát po Řezáčově rohu se na malém vápně otočil s míčem, počkal si na vhodnější okamžik a vystřelil vedle, do stejného místa jako o minutu později při střele ze 20m. Jediná šance hostů přišla v 62. min. Při snaze odvrátit míč si zvrknul kotník Keller, k míči se dostal útočník a jeho střela orazítkovala břevno naší branky. Závěrečný náš tlak byl spíš zoufalý než účinný a tak bohužel došlo na můj tip a po 5. kole se třemi body figurujeme na krásné 13. příčce. Škoda tohoto utkání, protože i ve dnešní sestavě jsme nebyli horším týmem, rozhodl šťastný gól hostů v prvním poločase a naše neproměněné šance v poločase druhém. Toto utkání však neprohráli hráči na hřišti, leč ti co tam nebyli.

Sestava: Dlouhý - Keller - Kořínek, Stehlík, Řezáč - Krejcar, Pavel Donoval, Ševčík, Poláček - Müller, Petr Donoval

Střídání: 74. min. Raif za Müllera

Vráťa se nezúčastnil zápasu...

Loni druhé Žižice jsou pro nás nepříjemným soupeřem. V uplynulé sezóně jsme s nimi třikrát prohráli (jednou na letním turnaji) a především v podzimním utkání v Žižicích nás soupeř jasně přehrál i s pomocí malinkého hřiště, kterého dovedou využít. Přesto jsem tentokrát věřil v úspěch. Naši v plné základní sestavě nemají slabinu – tak jsem uvažoval. Do své předzápasové analýzy jsem však nezahrnul dvě věci, které zápas rozhodli.

Ale úvod utkání mi dal za pravdu. 20 minut jsme při vyrovnané hře v poli byli před brankou nebezpečnější. Oba naši útočníci totiž hráli s chutí a bylo jen otázkou času, kdy se prosadí. Škoda 17. min., kdy se kombinací dostali s míčem až do malého vápna a tam bohužel nezakončili. Po protiútoku se do slibné akce již dostávali i domácí, Donoval na poslední chvíli špičkou vypíchl míč útočníkovi na malém vápně. A pak to přišlo. Ve 23. min. prošla Dlouhému pod rukama nepovedená střela ze 20m a ve 30. min zase vůbec nezareagoval na střelu hlavou doprostřed brány. Mezitím odstoupil do té doby výborný Krejcar, který strážil nejlepšího domácího hráče. To byl druhý důvod, proč jsme v Žižicích prohráli. Po jeho odstoupení obětovali trenéři na jeho hlídání nejprve Vitnera a potom Tučka, čímž se hodně ulevilo domácí obraně. Ta si již osamoceného Šubína snadněji uhlídala. Snad jen při standardkách jsme hrozili, jenže bez zakončení. Slibná byla hlavička Frýdla po rohu a také naše TK do vápna, které způsobily nebezpečné závary předbranou domácích.

Ve druhém poločase jsme se sice snažili zvrátit nepříznivý stav, leč domácí hráli v pohodě a první naše solidní akce přišla až v 66. min. Odvážně zatáhl míč Poláček přes půl hřiště  a jeho centr Šubín tlačil k tyči. Žižický brankář však vytáhl skvělý zákrok. Soupeř měl několik menších šancí, jeden z rozdílů mezi oběma celky bylo to, že jakmile se domácí přiblížili za dostřel, pálili. A mnohdy nebezpečně, naštěstí branku netrefovali. Tlak však narůstal a důkazem bylo nastřelené břevno v 68. min. a gól o minutu později. Po zpětné přihrávce na velké vápno si domácí kapitán obhodil Tučka a nekompromisně zavěsil – 3:0. A podruhé v krátké době se otřáslo naše břevno v 75. min. po další z mnoha střel ze střední vzdálenosti. To již však tlak domácích povolil, snad to bylo pod dojmem vysokého vedení, určitě na tom měl podíl příchod Ševčíka, který ukázal svému o třicet let mladšímu spoluhráči, kterého vystřídal, co je to bojovnost. Navíc se stáhl do zálohy a do útoku se opět vysunul Vitner. Ten se uprostřed zálohy necítí nejlépe, ale dopředu mu to jde velice dobře a ještě se uvolnil prostor pro ostatní. V 80. min. se ve výhodné střelecké pozici ocitnul Stehlík po zpětné přihrávce Tučka, slabá rána však byla zblokovaná. Ke cti našich hráčů je, že i za hodně nepříznivého skóre nesložili zbraně a bojovali alespoň o zkorigování krutého výsledku. A dočkali se v 89. min. Záložníci přitlačili na rozehrávku domácích a jejich centr Vitner zatáhl přes rozhozenou obranu. Už už se zdálo, že je moc z úhlu, přesto si jeho dobře mířená razantní střela našla cestu do domácí sítě.

Sestava: Dlouhý – Donoval Pavel – Kořínek, Stehlík, Poláček – Krejcar, Tuček, Frýdl, Rejdík – Šubín, Vitner

Střídání: 25. min. Müller za Krejcara

             73. min Ševčík za Müllera

V loňské sezóně bylo málo týmů, se kterými jsme dvakrát zvítězili. Náš soupeř ve druhém kole Koleč, patřil mezi ně. Především podzimní výhra doma (3:1) byla překvapivá, protože na podzim měla Koleč fazónu. To naopak jaro bylo pro našeho soupeře tristní a nesestoupil jen díky podzimním bodům. Naše výhra 3:0 byla stejně jednoznačná jako průběh zápasu, ve kterém se o vzruch postaral náš na rozhodčího ústnatý kapitán Stehlík svým vyloučením. Jenže přes léto Koleč posílila a především jeden hráč hodně větral naší obranu.  

V aktuálním utkání jsme museli vyhrát. Po úvodní trochu nešťastné prohře nás v dalších kolech čekaly dva těžké zápasy na hřištích možná největších favoritů v Žižicích a ve Velvarech, pak sice doma s Uhy, jenže bez již dopředu avizovaných šesti hráčů vesměs základní sestavy a posléze ven a také by se mohlo stát, že bychom byli po šesti kolech bez bodu. Sice jsme již od třetí minuty vedli díky ukázkové akci po ose Stehlík (dlouhý centr, který měl oči) Vitner (skvělý únik po straně a přesná přihrávka do vápna) Tuček (chladnokrevné zakončení k tyči) – 1:0, ale hosté měli více ze hry a že nás nečeká procházka růžovým sadem bylo zřejmé. Zvláště se mi líbil malý rtuťovitý záložník, který byl snad všude. Teprve o půlku jsem byl upozorněn, že jsou dva a jsou stejní. Aha, dvojčata. Naše obrana však fungovala dobře, lépe než stejná řada soupeře, kterým dělali naši rychlí ofenzivní hráči problémy. Ve 26.min. jim pláchl Tuček, od brankové čáry zpětnou přihrávkou oslovil Frýdla a jeho hlavičku vyrazil výborný brankář na roh a něm špičkou vykopl střelu Donovala. Do zajímavé šance se dostal ve 33.min. Šubín doběhl si balón za obranu a zezadu držen za dres dravě postupoval do vápna, kde byl ještě faulován brankářem. I tak se dostal k zakončení, ale z úhlu již nezakončil přesně. Největší šanci měli hosté v minutě 35-té. Střelu z rohu malého vápna Dlouhý vytěsnil.

Po vyrovnaném začátku druhého poločasu nás hosté zatlačili na naší polovinu, jejich snahy však končily na velkém vápně. Z tlaku hostů však přišel náš TK z půlky. Na centr do vápna si naběhl Stehlík a hlavou přehodil brankáře – 2:0. V 50.min. jsme si málem zkomplikovali dobře rozehrané utkání. Stehlíkovo špatné krytí balónu vystihlo jedno z dvojčat, centrovaný míč měl odkopnout Kořínek, ale jen promáchl. Michal však svou chybu ještě stačil napravit a skluzem na ve vápně zmařil největší šanci hostů. O minutu později hosté kopali první ze série někdy i hodně diskutabilních TK za hranicí šestnáctky (tentokrát do zdi). Nemyslím si, že by nás chtěl mladý nezkušený rozhodčí pan Wolf nějak šidit, spíš několikrát nedovedl rozlišit co je ještě v mezích pravidel a kulantně řečeno, občas pískal necitlivě. Hosté však nedovedli nabízené šance využít. Byli sice hodně kousaví, místo pěkného fotbalu viděli diváci nelítostný boj uprostřed hřiště bez výraznějších šancí na obou stranách. Vyjímkou byla 74.min. kdy kolečský obránce namazal Tučkovi a jeho centr poslal podél brankáře Šubín do sítě – 3:0. Nic jsme však hostům nezůstali dlužni, protože již o dvě minuty později jsme jim i my darovali branku. Skákavá střela z 25m proklouzla Dlouhému pod rukama – 3:1 a zdramatizovat naší cestu za prvními body v sezóně mohla 87.min, kdy po dalším TK se najednou octli čtyři hráči soupeře sami na zadní tyči. Situaci hasil na poslední chvíli Vitner odkopem na roh.

I přes výhru a dobrý náš výkon se nedá říci, že by Koleč byla horší než minulý týden Zichovec. Rozdíl byl jen ten, že tentokrát soupeř nevyužil naše zbytečné chyby v rozehrávce a naopak my jsme své ance dokázali využít.

Sestava: Dlouhý – Keller- Kořínek, Stehlík, Poláček – Frýdl, Rejdík, Donoval, Vitner – Šubín, Tuček

Střídání: 70.min. Müller za Donovala,

 80.min. Raif za Frýdla

88.min. Ševčík za Šubína

Mým převládajícím pocitem před novou sezónou je obava. Zděšeně jsem sledoval přípravné zápasy, kdy jsme místy působili jak ovce na porážce a nedokázali jsme zvítězit v devíti zápasech po sobě a to ani proti slabým soupeřům na turnaji v Žižicích, či na turnaji ve Dřetovicích, kde jsme podlehli ostudně domácím 7:3, i když jsme v poločase vedli 3:1. V posledním přípravném utkání proti Otvovicím jsme sice zvítězili 5:1, ale popravdě, bylo to i tím, že soupeř ve druhém poločase rezignoval.

V úvodním kole nás navíc čekalo utkání na půdě loňského účastníka OP, v Zichovci. V minulosti jsme s tímto soupeřem hráli několik přípravných utkání, a jestli mě paměť neklame, vždy jsme jednoznačně prohráli. Jenže do utkání jsme vstoupili bez bázně, lépe jsme kombinovali a podařilo se nám domácí zatlačit na jejich polovinu. Škoda jen, že jsme převahu nekorunovali gólem z některé naší šance. Největší měl určitě Rejdík již ve 4. min. Míč za obranu zpracoval Šubín a přihrál Rejdíkovi před prázdnou branku. Jeho střelu na poslední chvíli z tečoval obránce na roh. Po naší skvělé čtvrthodince však přišly dvě hodně zbytečné chyby při rozehrávce a domácí se dvakrát radovali. Nejprve ve 14. min. Stehlík komplikovaně rozehrával přes střed hřiště a rychlý protiútok otevřená obrana již nezachytila a v 19. min. jako přes kopírák při Tučkově patičce na půlce domácí potrestali druhým gólem. Byla to hodně studená sprcha, ke cti našim hráčům je, že je nepovedená pětiminutovka nevykolejila a opět převzali iniciativu. Důkazem toho byl Šubínův průnik ve 22. min. jež skončil střelou z úhlu, kterou brankář stačil vyrazit na roh.  Jenže především ve středu pole jsme často byli nepozorní, a kdyby ve 32. min. nenadzdvihl Dlouhý nenápadnou střelu z rohu velkého vápna na břevno, mohlo být po zápase, ve kterém jsme určitě nebyli bez šance. Navíc, když ve 39. min. se Šubín uvolnil přes svého hráče a přihrávku před prázdnou branku jen dorazil Donoval – 2:1. Škoda jen, že prázdnou branku netrefil hlavou Frýdl po parádně kopnutém TK ze 40m Kořínka o 5 min. před tím.

V podobném duchu jako první probíhal i druhý poločas. Nejprve náš tlak, potom nebezpečná pětiminutovka soupeře (kolem 70. min.), posléze opět naše převaha. Rozdíl byl jen v tom, že gólu jsme se již nedočkali, i když šance byly na obou stranách především však před domácí brankou. Ve 49. min. si Tuček všiml špatně postaveného brankáře a snažil se ho ze 35m přelobovat. Moc nechybělo. V 59. min měli po skrumáži před naší brankou blízko ke gólu domácí a vzápětí po chybné domácí rozehrávce šel Tuček sám na brankáře. Zbytečně si vedl míč ze středu hřiště do strany a pak z úhlu již brankáře neprostřelil. V 66. min. se Vitner prodral z půlky přes několik hráčů, přihrávkou do strany našel Šubína a jeho centr na malé vápno před prázdnou branku nešťastník Rejdík přestřelil. Stačilo jen nastavit nohu. V 72. měli svou šanci domácí. Brejk zlikvidoval Dlouhý možná i penaltovým zákrokem. Závěr utkání si již domácí ohlídali a do výraznějšího tlaku nás nepustili.

Velká škoda ztracených bodů. Bohužel z množství našich šancí jsme využili jen jednu a oba góly soupeře padly po naší chybné rozehrávce. Jinak myslím, že jsme ukázali, že jsme fotbal hrát nezapomněli. Oproti přípravným utkáním byla znát účast Frýdla a především Vitnera, kteří tradičně z pracovních důvodů měsíc chodí a měsíc ne.

Sestava: Dlouhý – Keller – Kořínek, Stehlík, Poláček – Frýdl, Tuček, Donoval, Vitner – Šubín, Donoval

Střídání: 80.min. -  Raif za zraněného Kořínka