Sokol Olovnice – SK Stehelčeves 3:2
Sokol Olovnice – SK Stehelčeves 3:2 (1:1)
Po nepřesvědčivém výkonu a zbytečné domácí ztrátě proti Blevicím jsme si jeli spravit chuť do o záchranu bojující Olovnice. Nebo alespoň to jsem si myslel. Jenže jsem si to jen myslel.
Utekl nám hned začátek utkání a trvalo to čtvrthodinku, než jsme zjistili, že už se hraje. To už jsme ale o gól prohrávali po špatně zahraném autu od branky v 8.min. Míče se na půlce zmocnila největší hvězda domácích Nídr a přes otevřenou obranu se snadno dostal až k zakončení. Postupně jsme přebírali iniciativu, Byli jsme fotbalovější, naši dobře hrající útočníci párkrát provětrali obranu soupeře, vážněji jsme však branku neohrozili. Snad jen při několika dobře kopnutých rohových kopech (Tuček) či dlouhém autu Madaje to vypadalo nebezpečně, ale chtělo to větší důraz před brankou. Ten sice měl ve 41.min. Frýdl, jeho střelu ze skrumáže z 10m výborným reflexivním zákrokem nohou brankář zlikvidoval. Nakonec jsme se přeci jenom dočkali spravedlivého vyrovnání. Stehlík víceméně obranným zákrokem hlavou vyslal Madaje do protiútoku, křížným pasem našel Tučka, který se zbavil obránce a dal zpět na rozběhnutého Madaje. Jeho trefa podél brankáře byla premiérová v našich barvách.
Bohužel v druhém poločase jsme nenavázali na výkon z prvního. Sice hlavně Tuček vepředu byl jen těžko udržitelný, ale ztratili jsme střed pole. Najednou jako by bylo vidět, kdo víc potřebuje body. Vkrádá se mi do písmen naše již okřídlené rčení, že takhle se hraje o záchranu. Sice fotbalovost byla na naší straně, neměli jsme onu jiskru, kterou měli domácí, cítíc šanci na bodový zisk. Proto také šli opět v 60.min. do vedení, i když nepochopitelným gólem. Pergler vytěsněný obranou již ve velkém úhlu poslal balón nazdařbůh směrem k bráně. No, poslal, taková šmudla to byla, prokutálela se kolem nohy špatně postaveného Dlouhého a od vzdálenější tyče se sotva překulila za brankovou čáru. Podobně jako v první půlce nás gól probudil z letargie a naše snaha o vyrovnání byla evidentní. To viselo ve vzduchu a byl to opět Tuček, kdo z půlky zatáhl a křížným centrem přetáhl na Kopřivu. Jeho střela z první jen o půl metru minula. Možná měl i čas na zpracování, ale kdyby se trefil, byl by to gól roku. Ke konci jsme již hodně riskovali a v 86.min. inkasovali potřetí. Míč za vysunutou obranu doběhl Ocásek. O minutu později sice ještě Kopřiva snížil z penalty po faulu na Tučka, ale z naší strany to bylo vše a dlužno konstatovat, že za bojovnost si soupeř výhru zasloužil.
A přeci jenom jedno pozitivum. Už několik let, když máme kopat penaltu, se po sobě hráči rozpačitě koukají a jít kopat bylo za trest. Po odpískání dnešní penalty k míči nekompromisně hrnul Kopřiva a se stejným sebevědomím s jistotou proměnil.
https://souteze.fotbal.cz/zapasy/zapas/c2481f5a-6f6c-4402-a9e8-6d6f1ad78b7f