Po nepříliš úspěšné loňské sezóně vzhlížím k nové s mírným optimismem. V přípravných utkáních v Memoriálu Zd. Podraského jsme po dobrém výkonu odehráli vyrovnané utkání s Brandýskem a obsadili druhé místo. Potěšitelné bylo také to, že před utkáními se hráči ani nevešli do kabiny. Do kádru se totiž navrátili dlouhodobě zranění Pavel Donoval, Aleš Poláček a Michal Kořínek, po delší pauze se také vrátil Karel Havlát a tým posílili i náš odchovanec Martin Panáček (hostování na celý ročník) a Eda Pázler. Chyběl pouze Tuček, jemuž stopku vystavil výron kotníku z pátečního nohejbalu. Naopak kariéru asi definitivně ukončil ze zdravotních důvodů Petr Donoval a Pavel Keller, který nově usedne na trenérskou lavici. Myslím, že směle můžeme konkurovat i takovým týmům jako je Slávie Praha. Také máme každý půlrok nového trenéra. Doufám a věřím, že Kelys vydrží podstatně déle, než jeho předchůdci a že bude mít čas na koncepčnější práci s týmem. Můj optimismus ohledně šířky týmu nahlodalo odstoupení pro obnovené zranění (natažené tříslo) Michala Frýdla hned v prvním přípravném utkání.

Zápas proti Uhům začal s velkým zpožděním. V novém ročníku nás čeká Fotbalová revoluce. Tak nazvali pánové z FAČRu nový systém elektronického vedení soutěží, jenže se jaksi ukázalo, že systém nevydržel nápor přihlašovaných a zkolaboval. Podobně zkolaboval i můj optimismus ohledně šířky týmu. Ke zraněnému Tučkovi a Frýdlovi přibyli i další hráči vesměs z páteřní osy týmu, Šubín (svatební cesta), Krejcar (dovolená), Nešvera (atletické soustředění) a Havlát.

I takto poskládaná sestava však držela proti mírně favorizovaným Uhům krok. Míč sice častěji držel soupeř, ale naše nejkompaktnější a nejzkušenější řada -obrana- odolávala tlaku bez větších problémů. Jediná nebezpečnější situace byl TK ze 20m, který šel metr od tyče a byl pod kontrolou Dlouhého. S podobnou situací na druhé straně ve 21.min. si jen o trochu lépe poradil Poláček. Střelu doprostřed branky nadzdvihl brankář na roh. I k jeho exekuci se postavil Poláček, míč se k němu odrazil zpátky, na jeho centr špatně postavený brankář nedosáhl a míč se odrazil od Panáčka za brankovou čáru – 1:0. Jako přes kopírák dopadl i druhý roh z druhé strany ve 32.min. Poláčkův následný centr brankář podběhl a Panáček tentokrát hlavou zvýšil na 2:0. O dvoubrankové vedení jsme málem přišli ve 39.min. Přednost při odkopu míče si dávali Ševčík se Stehlíkem tak dlouho, až to nevydržel hostující kapitán, zmocnil se míče a najednou byl sám ve vápně. Jenže my máme v brance Dlouhého. V pravý okamžik vyběhl z branky a zavčasu byl před útočníkem a jeho střelu rukou reflexivně vyrazil.

Druhý poločas se odehrával ve stejném duchu jako první, úporný a lítý boj s množstvím osobních soubojů a s minimem šancí na obou stranách. Hosté se s prohrou rozhodně nechtěli smířit a v 65.min. poslali do hry M. Hájka (když před utkáním při rozcvičování viděla jeho lepou postavu moje manželka, nechtěla mi věřit, že jde o jednoho z nejlepších fotbalistů v naší třídě). A hned první jeho kontakt s míčem mi dal za pravdu. Zády k brance si zpracoval centr na penaltu, tělem odstavil dva bránící hráče a přiťukl na nabíhajícího spoluhráčem a ten nikým nehlídán hlavou snížil na 2:1. Snížení na rozdíl jediného gólu mělo za následek to, že úporný boj na hřišti se stal ještě úpornějším a přestože se hrálo prakticky bez šancí, mělo utkání zajímavý náboj a věřím, že diváci byli do posledního hvizdu, se kterým si rozhodčí pan Prach dával na čas (nastavil více jak 5.min), napjatí k prasknutí jako jsem byl já.

První utkání přineslo několik kladů. Přínosem pro tým bude bezesporu Panáček, který prokázal, podobně jako v přípravných zápasech čich na góly, výborný výkon předvedl po půlroční pauze i Donoval, který na místě stopera je stejně kvalitní jako zraněný Frýdl, po roční absenci se rozhodně neztratil ani Poláček a hodně příjemně také překvapil Pázler. Bohužel jsem našel i jeden zápor. Sice jsme vstřelili dvě branky, ale obě byly po hrubých chybách brankáře a jinak jsme nebyli schopni se za celý zápas dostat do šance

Dlouhý – Donoval – Kořínek, Řezáč, Ševčík – Poláček, Pázler, Stehlík, Rejdík – Panáček, Kóňa

45.min Muller za Kóňu                                                                                                                                              

69.min Raif za Pázlera,                                                                                                                                          

89.min Furthner za Raifa

Poslední utkání v Tuřanech (vyhráli jsme 2:1) v předloňské sezóně rozhodlo o tom, že domácí s definitivní platností sestoupí do nejnižší soutěže. Jenže po roce jsou zpátky a podobný výsledek, tedy naše vítězství jsem očekával i nyní. Vždyť oproti utkání s Uhami jsme posílili o trojici TOP hráčů – Šubína, Tučka a Nešveru.

A začátek utkání potvrzoval mé očekávání. S lehkostí jsme se dostávali až do bezprostřední blízkosti domácí branky především díky rychlostně i technicky dobře vybavenému Nešverovi. Bohužel, z jeho strany chyběla přesná přihrávka, takže domácí jeho centry odkopávali dopředu. Na krátkém hřišti se tato taktika ukazovala jako účinná, protože hbití domácí útočníci z podobných nákopů se dostávali do nebezpečnějších šancí než my. Navíc jakoby zjistili, že se proti nám dá hrát a postupně se osmělovali. Přidali na své pověstné tvrdosti a najednou jich bylo plné hřiště. Naše obrana tentokrát vůbec nepůsobila kompaktním dojmem a to i přes to, že Donoval a Kořínek byli jediní dva hráči, kteří odváděli po celý zápas vysoký standard. Problém byl hlavně jinde. Tuřanská záloha začala přehrávat naší, přesněji řečeno, překopávané míče přes zálohu si dobíhali tuřanští záložníci většinou nepokryti svými protějšky ze zálohy. Naše jediné štěstí bylo, že při několika závarech před naší brankou jim zcela evidentně míč překážel a v jednom případě na našem malém vápně dokonce jeden z útočníků suploval naší obranu a doslova ukopl míč svému kolegovi ve vyložené šanci. Nejblíže ke vstřelení branky byli však ve 26.min, když prohlédl náš pokus o ofsaidsystém záložník domácích a z druhé vlny si naběhl pro míč. V hodně nebezpečné pozici však střílel vysoko nad.

I přes výše popsané naše nedostatky byla první půle vyrovnaná a remíza odpovídala dění na hřišti. Jenže o půli byl nucen pro zranění odstoupit Stehlík, do té doby strůjce naší hry a nám se rázem rozpadla jakákoli koncepce. Nezmohli jsme se na nic jiného, než na odkopy od brány. Záloha nefungovala a útok nebyl vůbec (ten přestal fungovat někdy po čtvrthodině první půle). Odkopnuté míče jako by se odráželi od zdi a přetížená obrana nevěděla, kde jí hlava stojí. A tak v 51.min šli domácí do zaslouženého vedení. Po přihrávce za obranu měl útočník Tuřan dostatek času i klidu ke kličce brankáři a dával do prázdné branky - 1:0. O dvě minuty později zvýšili domácí vedení na 2:0 z penalty po naprosto zbytečném faulu Nešvery v rohu velkého vápna a přítomným bylo jasné, že všechny body zůstanou doma. Po odchodu Stehlíka se totiž nenašel nikdo, kdo by se pokusil dát naší hře nějaký smysl.  Moc nepomohlo ani vystřídání obou útočníků, mladým sice nechyběla bojovnost, proti zkušené obraně se však prosazovali těžce také proto, že neměli podporu zálohy. Dovršit naše trápení mohla 59.min. Střela ze 30m lízla vnější část tyčky. Teprve v poslední dvacetiminutovce utkání jsme se osvobodili z tlaku, avšak pár individuálních snah Tučka či Nešvery se ukličkovalo za bohorovného přihlížení zbytku naší ofenzívy mezi domácí obranou. Jedinou šanci utkání jsme si vytvořili v 60.min. Na Poláčkův roh si dobře naskočil Nešvera, jeho hlavička však skončila autovým vhazováním Tuřan. Zbytek utkání si domácí hlídali výsledek a bez problémů čelili našemu chaotickému tlaku bez nápadu a občas prověřili naši otevřenou obranu rychlým brejkem. Ten v poslední minutě utkání skončil po hlavičce na naší tyči.

V minulém utkání nastoupili naši hráči s tričky pod dresy s nápisem „Dnes pro tebe Helčo“, a podali bojovný výkon. Jen doufám, že v dnešním utkání nechali trika doma. To by si, chudák holka, nezasloužila.

Dlouhý – Donoval – Kořínek, Řezáč, Rejdík – Poláček, Stehlík, Tuček, Nešvera – Šubín, Panáček

45.min Pázler za Stehlíka,  

54.min Kóňa za Panáčka,                                                                   

72.min Muller za Šubína                                                                                                                                       

 77.min Krejcar za Tučka

Koleč vstoupila do soutěže dvěma suverénními výhrami a rozhodně se nejedná o náhodu. Jejich pomalu stárnoucí hráče, z nichž někteří pamatují lepší časy kolečského fotbalu, vhodně doplňují zdravě agresivní mladíci. A že tento tým určitě bude patřit mezi aspiranty na postup, předváděli kelečští i v tomto utkání. Co bylo platné, že míč jsme možná měli na kopačkách my častěji, když zkušená obrana našemu útoku nedovolila vůbec nic. Na druhé straně nám dělal obrovský problém soupeřův rychlý přechod do protiútoku a každá jejich akce byla nebezpečná. Naše naděje však držel nad vodou Dlouhý. Již v 5.min zlikvidoval skvělým zákrokem nohou prudkou střelu z 5m, když se v malém vápně obtočil kolečský útočník kolem našeho obránce, ve 21.min vyboxoval nebezpečnou střelu z velkého vápna a posléze měl ještě několik výborných zákroků. Když už se zdálo, že bychom mohli udržet čistý štít alespoň do poločasu, přišla chyba na polovině Kolče. Jejich záložník zahrál hodně na riziko, když dlouho otálel s přihrávkou. Nalákal však na sebe tři naše hráče, které lobem na poslední chvíli vyřadil ze hry a pro jeho neskutečně rychlého a technicky velice zdatného kolegu nebyl problém přehrát rozhozený zbytek naší defenzívy a zpětnou přihrávkou nabídl jedinečnou šanci pro útočníka, který dával prakticky do prázdné – 0:1.

Podobně jako poločas první začal i druhý. Smolně. To, co se stalo, se ani nedá popsat, to se musí vidět. Škoda, že to nikdo nenatočil, protože by se určitě Honza stal hvězdou You Tube  Na náhodu nakopnutý míč měl mít bez problémů v koši, jenže nějak podcenil trajektorii míče a ten se mu odrazil od prsou a přejel přes rameno před prázdnou branku k nohám útočníka hostů – 0:2 a o utkání bylo prakticky rozhodnuto. V 69.min jsme konečně také my ohrozili branku hostů. Trestňákem z půlky našel Donoval Stehlíka a jeho hlavičku nejistý brankář vyrazil na roh. A pak přišly hodně zlé okamžiky pro našeho na podzim asi nejlepšího hráče Donovala. V 70.min se kolem něj obtočil ve vápně hostující útočník a jeho gólovou střelu Dlouhý zázračně vyrazil. O dvě minuty později již po několikáté v zápase nevybíravě atakoval našeho brankáře kolečský útočník, což ani on, ani Donoval psychicky nevydrželi a mstili se. Dlouhý jen slovně za žlutou, Donoval fyzicky za červenou. Při odchodu ještě nevybíravými výrazy zhodnotil výkon hodně špatného rozhodčího Masopusta. A protože to bylo rozhodčímu hloupé, když vyhodil našeho hráče, tak ČK ocenil i předchozí zákrok kolečského hráče. Po vyloučeních se na místo stopera postavil Rejdík a před něj si stoupl Řezáč, který hned po chvíli za hrubý slovní útok na rozhodčího viděl naštěstí jen žlutou. Když k tomu připočtu ŽK Tučka v prvním poločase za podobný verbální útok na rozhodčího, můžeme si udělat obrázek o disciplíně našeho týmu. Tři žluté a jedna červená za nesportovní chování, to je, chlapci, na jedno utkání až dost. Pokud dovolíte, dám vám jednu radu. Soustřeďte se víc na fotbal. Bude to ku prospěchu věci.

Dlouhý – Donoval- Kořínek, Rejdík, Ševčík – Poláček, Stehlík, Tuček, Krejcar – Panáček, Šubín

67.min – Muller za Panáčka                                                                                                                     

72.min – Řezáč za Tučka                                                                                                                           

 82.min Pázler za Krejcara

V hodně osekané sestavě míříme na půdu nováčka do Smečna. Bez čtyř rybářů, stále zraněného Frýdla a výřečného Donovala (5 SU natvrdo) nezbylo trenérovi nic jiného, než se nominovat na post stopera. Což o to, jemu věřím, že utkání zvládne. Horší je, že do utkání, naštěstí jako náhradníky nominoval i mě a Dejma… Chce se mi napsat, škoda, v silnější sestavě by Smečno nemělo být problém. Jenže jak jsme v téměř kompletní sestavě dopadli v Tuřanech.

Zápas začal divácky celkem zajímavě. Domácí spoléhali na rychlé protiútoky a důraz, kterým nás přehrávali v poli, my jsme zase hrozili standardkami, především pověstnými Řezáčovými auty. A tak bylo rušno před oběma brankami. Po jednom Řezáčově autu ve 4.min. Stehlík prodloužil na Panáčka a ten hlavou nastřelil břevno. Domácí měli největší příležitost ke skórování v 9.min. po centru do vápna na neobsazeného hráče. Ten však hlavou netrefil vůbec ideálně. Obě akce byly přímo modelové a šablonovitě se opakovaly po celé utkání.  Nepřesnost v zakončení smečenských, kteří pálili z každé pozice a nedůraz našich hráčů před soupeřovou brankou určili bezbrankový poločasový výsledek.

Do druhého poločasu nastoupili naši borci značně nekoncentrováni a jen zbrklost domácích útočníků nás držela ve hře. Gólem mohl skončit hned první útok, když po křížné přihrávce za naši obranu střílel útočník z malého vápna 5m vedle. Čtvrthodinu trvalo, než se naše hra zkonsolidovala a pak se dlouhé minuty hrál ve středu hřiště nezajímavý fotbal bez šancí. Domácí divák za mnou nazval dění na hřišti holomajznou. Tak kritický já bych asi nebyl, vždyť občas se, slovy klasika, objevili i vlašťovky. Jako třeba střela smečenských z velkého vápna v 69.min. kterou Dlouhý elegantně vyboxoval, či naše šance po Poláčkově rohu v 71.min. Při výskoku si sice naši dva hráči zcela evidentně překáželi, míč ale propadl k překvapenému Řezáčovi ke vzdálenější tyči a jeho střela holení se přehoupla přes břevno. Již již se zdálo, že utkání spěje k remíze, protože neschopnost obou týmů ve hře dopředu byla zřetelná, když poprvé v utkání chyboval náš jinak dobře hrající stoper. Vysoký nákop z nouze z půlky měl bez problémů odvrátit, leč minul a pro míč si doběhl útočník do vápna a střelou podél brankáře otevřel skóre 1:0. Naši se sice snažili ještě zvrátit výsledek, nelze říci, že ne. Jenže někdy mám pocit, že na hřišti jsou tři mančafty, soupeř, my a Stehlík, se kterým nikdo nechce hrát. Jirka po celé utkání, a nejen to dnešní, hledá někoho, kdo by s ním chtěl zahrát fotbal a protože nikoho nenachází, dře uprostřed hřiště sám zvědavě pozorován svými spoluhráči. Konec zápasu byl k nám neskutečně krutý. V 87.min byl Dlouhý u míče později než útočník a místo míče trefil soupeřovu nohu. Penalta a 2:0. No, a na závěr po řetězci chyb již jako by demoralizované ofenzívy osamocený útočník na malém vápně upravil na konečných 3:0.

Dlouhý- Keller- Kořínek, Řezáč, Ševčík – Krejcar, Stehlík, Pázler, Poláček – Panáček, Kóňa

66.min Raif za Panáčka 82.min Muller za Krejcara 88.min Furthner za Kóňu

Abecedně: Donoval, Frýdl, Furthner, Kóňa, Muller, Nešvera, Rejdík, Šubín, Tuček. To je seznam hráčů, kteří k dnešnímu utkání nemohli, či v některých případech nechtěli nastoupit. A na druhé straně silný soupeř, největší adept na postup, proti kterému se nám v posledních utkáních spíše dařilo. Na jaře jsme dokonce na půdě favorita překvapivě zvítězili, což hodně rozbouřilo diskuse na diskusních fórech. Jenže, zázraky se sice dějí, ale ne každý den.
A dnešní den nám rozhodně nepřálo. Vedoucí tým naší skupiny Černuc byla od začátku až do konce jednoznačně lepším týmem. První poločas byl ještě jakž takž vyrovnaný, i když měli minimálně pět tutovek a poločasový výsledek byl pro nás hodně lichotivý. Proměnili však jen jedinou hned v 10.min. Po špatné naší rozehrávce přišel rychlý protiútok do nezformované obrany a střelou podél brankáře šli hosté do vedení. Srovnat jsme mohli v 15.min., když polovysoký centr Stehlíka hlavičkoval Poláček z malého vápna nad. Pak přišly již zmiňované šance hostů, při kterých buď zaskvěl Dlouhý, či je zazdili poněkud zbrklí útočníci Černuce. Naši ještě srovnali ve 29.min. Brankář Černuce nesmyslně a zbytečně skolil Poláčka v rohu velkého vápna u brankové čáry. Penaltu s přehledem proměnil Řezáč a naše naděje stále žila. Jenže, na konci prvního poločasu se zranil náš nejlepší zadák Kořínek a do druhého poločasu již nenastoupil.

A vystřídal ho za skandování všech přítomných žáků a především žaček jediný dnešní náhradník jejich trenér Dejm. A ten na hřišti opravdu zaujal. Postavil se do útoku a jeho dvě akce jsou nezapomenutelné. Při první se presentoval po faulu na něj srdceryvným výkřikem, který byl slyšet až v Dřetovicích a při druhém, když se marně natahoval na míč letící kolem něj, rozhořčeně ho srazil rukou. Rozhodčí správně usoudil, že fotbal má především bavit a ani ho nepotrestal žlutou kartou. Jinak nám do smíchu moc nebylo. Hned ve 49.min. totiž střelu, která již směřovala do brány vytáhl bravurním zákrokem rukou Řezáč a vysloužil si tím samozřejmě ČK a penaltu, ze které šli hosté do vedení. A pak už to byla jen hra na kočku a na myš. A my byli tím nešťastným hlodavcem útrpně očekávajícím konec. Za celý druhý poločas jsme se dostali k černucké brance jen třikrát a o jejím ohrožení nebyla vůbec řeč. Za to na druhé straně bylo hodně horko a branky přibývali – 57., 65. a 70.min. Naštěstí hosté průběžně prostřídali, čímž trochu oslabili svou údernou sílu a další gól již nepadl. Konečný výsledek je pro nás ještě dost lichotivý a odsunul nás na nepříliš nelichotivé předposlední místo. A nemůže nám býti útěchou ani ten fakt, že čtyři prohry v řadě byly s týmy z první pětice průběžného pořadí.

Po dvoukolovém výpadku se vrátili čtyři rybáři, oproti minulému kolu přibyl do sestavy i Kóňa a především se uzdravil Frýdl, který se zranil při posledním jarním utkání právě na hřišti našeho dnešního soupeře ve Zvoleněvsi. Naopak ze sestavy vypadli předstoper Řezáč a oba zranění beci Kořínek a Ševčík. A podle toho také utkání vypadalo. Naše posílená ofenzíva a naopak oslabená obrana.

Začátek utkání zastihl naší nově poskládanou obranu v absolutním útlumu a již ve 13.min. jsme prohrávali 2:0. A to domácí ještě nastřelili tyč (2.min.). a v 8.min. Dlouhý vyrazil nohou střelu z malého vápna, když nejlepší hráč soupeře Filip Kryl ukličkoval hned tři naše hráče. I následný roh se nám podařilo odvrátit, bohužel po zbytečné ztrátě míče následovala Krylova střela ze 20m, která zaplavala před Dlouhým – 1:0. Druhý jeho gól přišel po rychlém sólu od vápna, naši hráči ho marně stíhali. Ani proti této střele z 10m měl náš brankář šanci. My jsme do té doby předvedli tragický výkon bez nápadu a bez přihrávky. Za to, že jsme prohrávali pouze dvoubrankovým rozdílem, jsme vděčili skvěle hrajícímu Frýdlovi, který několikrát zasáhl v poslední chvíli. Teprve po dvaceti minutách jsme srovnali hru a vytvořili jsme si i několik nadějných situací před soupeřovou brankou. Nejnadějnější byla ostrá střela Nešvery z TK ve 34.min. z 25m, kterou brankář jen vyrazil před sebe. Nikdo z našich však nedobíhal. Další TK z velkého úhlu ve 37.min. hodně nebezpečně zakroutil Poláček k tyči a vyraženou střelu dorazil do branky hodně důrazný Nešvera – 2:1. Naši hráči cítili, že soupeř je k poražení a jako politi živou vodou zatlačili domácí na jejich polovinu a vyrovnání viselo na vlásku. Jenže z našeho největšího tlaku přišel třetí zvoleněvský gól. Spíš než snaha o založení protiútoku šlo o osvobozující odkop, který naše obrana pouštěla Dlouhému. Jeho nepochopení situace a zaváhání při výběho a také důrazu našeho kata Kryla, který šťouchl míč podél něj – 3:1.

Ani laciný gól nás nesrazil do kolen a nadále jsme zle zatápěli Zvoleněvsi i na začátku druhé půle. Průnik Stehlíka ve 46.min.  skončil jeho sraženou střelou z úhlu do boční sítě a po rohovém kopu jsme se díky Nešverovi přiblížili na dostřel – 3:2. Jenže téměř z protiútoku prošel středem hřiště přes několik hráčů, kdo jiný než Kryl až před brankáře a rozdíl byl opět dvougólový – 4:2. Ovšem i my máme borce, který dovede zamotat hlavu obraně. Po kombinaci Tučka a Šubína v 66.min. se míče zmocnil Nešvera, přešel přes dva hráče a na zlatém podnose předložil míč Panáčkovi před prázdnou branku – 4:3 a stále jsme žili.  Jenže ne dlouho. V 70.min. se totiž nechal naprosto zbytečně vyloučit Šubín. Neunesl odmávaný aut a jeho slovní atak vůči rozhodčímu mu vynesl ŽK. Asi chtěl rozhodčímu naznačit oprávněnost tohoto trestu zatleskáním. Sudí to však pochopil jinak než jako pochvalu za své rozhodnutí a nic než druhá ŽK nemohla následovat. Výši trestu za ČK si potrestaný znásobil svalnatými výhrůžkami při odchodu ze hřiště. V ten okamžik již bylo jasné, že i popáté v řadě odejdeme ze hřiště bez bodu. Přestože i v deseti jsme hráli dobře a snažili se ještě o zvrat, další rychlý protiútok v 79.min. do otevřené obrany však definitivně rozhodl o utkání. Závěrečná nesmyslně odpískaná penalta hodně slabým rozhodčím Wolfem za údajný faul Frýdla byla již jen hořkou mandlí na našem dortíku.

Dlouhý-Frýdl-Krejcar, Rejdík, Poláček – Nešvera, Tuček, Stehlík, Kóňa – Šubín, Panáček

60.min. Pázler za Krejcara                                                                                                                                                    

72.min Raif za Kóňu

V týdnu nám moc radosti neudělala disciplinární komise. Šubín dostal osm na tvrdo a Donovalovi zamítli žádost o prominutí trestu. Nejsme u ní dobře zapsáni, můžeme si za to ale sami. A protože proti nepříjemným Otvovicím chyběli i Kořínek s Kóňou, o Frýdlovi nemluvě, neviděl jsem šanci na body nijak růžově.
Začátek utkání byl vyrovnaný, hrálo se od vápna k vápnu a před oběma brankami bylo poměrně mrtvo. První šanci zápasu jsme doslova nabídli soupeři v 17.min. Po zbytečné ztrátě míče zachraňoval Dlouhý při střele z úhlu. My jsme se poprvé ukázali ve 20.min. Zakroucený TK Poláčka do ohně dorážel na dlouhou nohu Řezáč, brankář stačil zareagovat a míč vyrazil rukou. Naše šance jakoby probrala hosty k životu a začali se hodně tlačit před naši branku a do konce poločasu měli několik hodně slibných příležitostí, ke kterým jsme jim nezřídka dopomáhali sami po všech stránkách špatnou hrou. Jejich útočníci naštěstí pro nás spálili, na co přišli.
Jen minuta ve druhém poločase stačila na to, aby se hosté ujali vedení. A opět po hrubé chybě při rozehrávce. Celá naše obrana se již vysouvala dopředu, přišla jedna nepřesná přihrávka a najednou se valilo pět otvovických hráčů sami na osamoceného Kellera. Jinak než gólem to dopadnout nemohlo. Hráč s míčem vytáhl našeho stopera k brankové čáře do rohu velkého vápna a po jeho zpětné přihrávce měl zakončující hráč vteřiny na to, aby si míč srovnal a skóroval – 0:1. Nadále lepší hosté měli další šance, některé měli gólové parametry, největší v 57.min po TK z úhlu. Všichni čekali centr do ohně, střílející hráč však střelu zakroutil na branku a Dlouhý s obtížemi vyrazil na břevno. Jenže na standardky jsme specialisté my. Poláčkův načechraný TK prodloužený hlavou před branku nekompromisně dorážel Nešvera (61.min)– 1:1. Poměr šancí byl ve druhém poločase tak 1:3 pro hosty, zmíním jediné dvě naše, protože byly naše. Opět TK, tentokrát zahrával Tuček, propadl obranou ke všudypřítomnému Nešverovi, míč měl však moc pod sebou a jeho střela o vlásek minula tyč. Tutovku měl Pázler v 83.min, hlavou z malého vápna netrefil odkrytou branku. A jednu Otvovic, protože ta nešla neproměnit. A přeci. V 81.min rychlé zatažení po lajně a přihrávka do malého vápna, kde nikým neatakovaný hráč přestřelil ze 2m prázdnou branku.
Penaltový rozstřel dopadl podle očekávání. Po šesti proměněných (Nešvera, Poláček, Řezáč) šel na věc Rejdík. Já mu moc věřil. Bohužel, nedal. Na druhou stranu, bod vzhledem k průběhu utkání je mnohem víc, než jsme si zasloužili.
Dlouhý – Keller – Ševčík, Řezáč, Poláček – Krejcar, Rejdík, Stehlík, Nešvera – Tuček, Panáček
75.min. Pázler za Panáčka

V utkání s Neuměřicemi se hrálo o Černého Petra. Domácí v minulém kole překvapivě poprvé bodovali s favorizovanými Velvarami a tudíž nás od posledního místa dělí jediný bod. A se stále prořídlou sestavou nebyly naše šance nikak růžové.
A domácí, povzbuzeni vítězstvím v minulém kole na nás vlétli s velkou chutí, kterou korunovali dvěma pro nás hodně smolnými a naprosto zbytečnými brankami. V 8.min si všiml hráč zahrávající TK špatně postaveného brankáře, který čekal z ostrého úhlu centr a poslal míč k bližší tyči – 1:0. Ještě zbytečnější byl gól v 17.min a mohla za něj naše neznalost pravidel. Při výkopu autu od domácí branky stál útočník daleko za naší obranou v ofsajdové pozici (jenže z autu, byť z kopaného se o ofsajd nejedná) a své sólo bezpečně proměnil – 2:0. Další čtvrthodinu se naši hráči vzpamatovávali z šoku, naštěstí přežili bez další pohromy. Teprve po půlhodině hry se obraz začal měnit a to především zásluhou dvojice Stehlík Nešvera. Již několikrát jsem hořekoval nad tím, že nikdo nechce hrát se Stehlíkem a konečně se našel někdo, kdo s ním hrát chtěl. Díky kombinaci těchto dvou jsme ovládli střed pole, a když se k nim přidali i někteří další hráči, především Kóňa, soupeř najednou nevěděl kam dřív skočit. Ještě před přestávkou se nám podařilo díky Nešverovi, který se probil obranou až před brankáře, snížit na 1:2 a zápas zdaleka nebyl ztracený. Byl to teprve první podzimní gól, který nepadl po standardní situaci.
Druhý poločas přinesl dlouho nevídanou bitvu plnou překvapivých obratů. Oba týmy předváděli kvalitní bojovný výkon a diváci se rozhodně nenudili. Naši hráči zatlačili soupeře na jejich polovinu a během první desetiminutovky si vypracovali množství šancí, naopak domácí spoléhali na nebezpečné brejky. Zasloužené vyrovnání přišlo v 56.min. A opět po TK a opět Nešvera, tentokrát po ostřejším souboji s brankářem. Jenže hned z protiútoku rozhodčí Hudera náš trochu sporný gól vykompenzoval ještě spornější penaltou. Rychlý domácí útočník se prosmýkl kolem Ševčíka do vápna a ten mu s míčem trefil i nohu. Ač jsem na malinkém neměřickém hřišti byl od celé situace kousek a zákrok jsem dobře viděl, netroufnu si zodpovědně říci, zda to penalta byla či nebyla. Každopádně Dlouhý dobře kopnutou penaltu chytil. Stejně jsme se z vyrovnání netěšili dlouho. V 61.min přišel z našeho tlaku rychlý atak po lajně a na centr naskakovali hned dva neobsazení hráči na malém vápně – 3:2. Ještě v téže minutě jsme opět vyrovnali. Řezáčův pověstný aut odvrátila obrana k Nešverovi a ten dovršil svůj hattrick krásnými nůžkami přes hlavu k tyči. Škoda, že tento okamžik nikdo nenatočil, mohl by konkurovat ligovým střelcům v anketě gól roku. Bohužel, toto nebyl poslední okamžik, kterým se Tom zapsal do vývoje utkání. Tentokrát zaúřadoval v našem vápně a při odkopu míče si nastřelil ruku. Na druhou penaltu již náš brankář neměl – 4:3. Ani tento vlastně již třetí smolný gól nás nezlomil a zbytek utkání byl jednoznačně v naší režii. Bohužel i přes výrazný tlak a množství šancí se nám již výborného domácího brankáře nepodařilo překonat. A když už, tak ho zachránila konstrukce brány, jako v 79.min při Stehlíkově střele (tyč), či břevno v 88.min. Ani závěrečný přímo drtivý tlak, kdy míč několikrát poskakoval po brankové čáře a brankář několikrát i s notnou dávkou štěstí přímo čaroval. Bohužel, po nejlepším našem podzimním výkonu jsme na body nedosáhli. Dvojnásobnou smůlu měl Poláček, kterého při nezdařeném odkopu zasáhla hodně nebezpečně kopačka soupeře do obličeje. Naštěstí šlo jen o tržnou ránu a ne o zlomený nos.
Dlouhý – Keller – Ševčík, Řezáč, Poláček – Kóňa, Rejdík, Stehlík, Nešvera – Tuček, Pázler
45.min. Panáček za Pázlera, 78.min Krejcar za Poláčka

Tristní je bilance posledních týdnů. Potřebujeme již bodovat, abychom se neocitli na samém dně tabulky. Jenže proti Velvarům se nám moc nedaří, a i když v předminulém kole prohráli v Neuměřicích, rozhodně jsem s body moc nepočítal i vzhledem k tomu, že nám chyběl mozek. Tedy Stehlík. Hosté přijeli s mladičkým týmem, pokud nebudu počítat brankáře a stopera, byl jejich věkový průměr pod dvacet let. Jak vtipně glosoval při nástupu obou týmů na utkání jeden z velvarských diváků, nastoupili synové proti otcům.

A velvarští mladíčci se rozkoukávali přesně 5 minut. Nevím, co je tak zaskočilo, zda naše drnovité hřiště, na které nejsou z dorostenecké A-třídy zvyklí, či naše první akce, která nás přivedla do vedení (klasika – dlouhý aut Řezáče a hlavou tentokrát Donoval). Každopádně i další naše akce nevypadali špatně. Ale po pěti minutách se rozkoukali a bylo zle. Rychlými přihrávkami, neustálým pohybem a napadáním nám dělali velké starosti. Procházeli naší obranou jako nůž máslem a bylo jen otázkou času, kdy udeří. Několikrát nás zachránil dobře chytající Dlouhý, nejnebezpečnější byla střela z bezprostřední vzdálenosti, kterou reflexivně vyrazil rukou ve 21.min. a střela z velkého vápna po rychle rozehraném rohu, která orazítkovala tyč. Vzdorovali jsme až do 33.min. Po přihrávce za obranu proměnil útočník sám proti brankáři bezpečně – 1:1. Po podobné akci ve 37.min se míč vytočil půlmetr od tyče.

Druhý poločas se od prvého moc nelišil, jen s tím rozdílem, že se nekonala žádná naše úvodní ani jiná pětiminutovka. Hráli jen hosté, my jen odkopávali a čekali jak ovce na porážku. Nemá cenu vyjmenovávat všechny šance Velvar, byť některé byly čisté. Zabralo by to hodně místa a nebylo by to vůbec hezké čtení. Průběh hry ovlivnilo i střídání ne zcela zdravého Kellera v 58.min. Na jeho místo se stáhl Donoval a tím se zhroutila naše záloha. A tak jen góly. 63.min – po jedné z mála našich průniků na polovinu hostů jsme kopali TK a po ztrátě míče naše vysunutá obrana jen sledovala velvarského hráče jak pádí sám k brance – 1:2. 72.min. – Další rychlý protiútok a opět sám na brankáře a ani patnáctiletý klučina nezaváhal – 1:3. 74.min. – to se trefil i nevětší palič hostů, hráč č.8, který mohl dát již před tím  minimálně tři góly. Po centru ze strany se dočkal i on. To již naši totálně rezignovali a jen díky tomu, že hosté průběžně stáhli své nejlepší hráče, se již výsledek nezměnil a nakonec byl vzhledem k průběhu hry pro nás lichotivý.

Dloiuhý – Keller – Kořínek, Řezáč, Poláček – Nešvera, Donoval Rejdík, Tuček – Pázler, Panáček

58.min. Muller za Kellera,                                                                                                                              

75.min. Furthner za Pázlera

Rádi určitě vzpomínáme na poslední domácí utkání se Zichovcem, ve kterém jsme soupeři nadělili půltucet, což se nám dlouho před tím nikomu dát nepovedlo. Nebylo by marné se v dnešním utkání minulému alespoň trochu přiblížit, a protože jsme nastoupili v nejsilnější sestavě od Tuřan, mnozí , i já, věřili v nějaký ten bodík.

Jenže neuplynula ani minuta a ještě rozespalá obrana inkasovala. Rychlý útočník snadno obešel Ševčíka, zaváhal i Donoval a Dlouhý byl bez šancí. Rychlý gól nás však nijak nerozhodil, naopak možná hosty trochu uspal a ve 12.min byl již stav po zásluze opačný. Nejprve jsme srovnali ve 4.min po rohu Tučka. Stehlík na bližší tyči přizvedl hlavou na vzdálenější. A v 11.min další Tučkova standardka a hlava tentokrát Nešvery – 2:1. Kvalitnější soupeř po našem obratu přebral iniciativu a několikrát zle provětral naší pomalejší obranu. Po půlhodině hry se hra začala vyrovnávat, a když se zdálo, že jsme z nejhoršího venku, přišel překvapivě rychle nakrátko rozehraný roh. Klička do vápna byla téměř zázračná a bránící Nešvera neměl šanci zareagovat. Skvělá byla i přesná nahrávka na volného hráče na malé vápno – 2:2. A nechybělo mnoho, mohl Zichovec opět otočit skóre. Ve 40.min Donoval tentokrát skvěle přišlápl špičkou kopačky míč, který měl do šance se řítící útočník na noze.

Druhý poločas byl dlouho ve znamení neefektivního tlaku hostů bez výraznějších šancí, to náš první protiútok měl gólový parametr. Po Stehlíkově průniku a zpětné přihrávce se po Nešverově nepovedené střele vytáhl brankář. Naopak červenat se mohl v min. Po nepřehledné situaci se, ani nevím jak, dostal k míči Rejdík a jeho střelu brankář neudržel a zkrotil až za brankovou čárou. Takže po dlouhých letech jsme se konečně dočkali. Paži dal svůj premiérový mistrovský gól ze hry! -3:2. Jenže během minuty jsme už prohrávali. Rozehrávku naše rozradostněná obrana zastavila jen za cenu faulu a na vzdálenější tyč kopnutý TK si naskočil útočník – 3:3. Velice originálně jsme rozehráli svůj gól také my. Zpětná přihrávka z kruhu byla krátká, takže si jí doběhl zichovecký útočník a střelou ze 20m otočil výsledek. Ke cti našim hráčům je, že zápas nezabalili a i proti lepšímu soupeři měli vůli vyrovnat. Rozhodčí oznámil tříminutové nastavení a nám se podařilo vybojovat roh. Do vápna se nastěhovaly obě jedenáctky a Tučkem kopnutý roh na vzdálenější tyč brankář podběhl a důrazný Ševčík dostrkal míč do branky i s obráncem.

Penalty jsme samozřejmě prohráli. Hned první neproměnil Nešvera. I tak je bod zlatý.

61.min-Pázler za Mullera

Na Blevickém trávníku se nevyhrává často, letos tam padl i leader a horký favorit naší skupiny Černuc. A navíc se nám tam vůbec nedaří. Loni jsme tam podali výkon přímo žalostný, byť jsme prvních 10min. soupeře válcovali a vedli jsme dokonce 1:0.

A dnešní zápas byl hodně podobný, jen s tím rozdílem, že jsme z našeho tlaku neskórovali. Půlhodinu jsme po té při mírném tlaku domácích drželi bezgólový výsledek a pak jsme během dvou minut dvakrát inkasovali z prakticky totožných situací. Nejprve z naší pravé strany přišel nádherný centr za obranu a ve sprintu rychlejší Blevičák než Rejdík dával z malého vápna 1:0. Pak z druhé strany centr mezi dva naše obránce a blevický hráč hlavou - 2:0. A když si po stejné akci na začátku druhé půle srazil míč do vlastní brány Donoval, bylo po zápase. Prohrávali jsme zaslouženě. Hráli jsme bez chuti a zájmu, vepředu jsme nepodrželi chvilku balón. Myslím, že si obrana připadala, jako by hrála proti zdi. Je to podivný paradox. Máme v záloze relativně kvalitní hráče, zkušenou obranu rozhodně s nižším věkovým průměrem než třeba právě Blevice, dobrého brankáře, na jehož vrub jde jen málo branek. A přesto v každém utkání zbytečně moc inkasujeme.

Od třetího obdrženého gólu jsme byli lepším týmem my. Zda to bylo zlepšenou naší hrou, či polevením ze strany soupeře nevím. Vím jen, že začala fungovat spolupráce v záloze, trio Stehlík Tuček Nešvera svými přihrávkami několikrát zamotali domácím hlavu a vytvořili jsme si i několik šancí. Jenže místo toho, abychom se přeci jenom pokusili zvýšenou bojovností něco se zápasem udělat, začali jsme hledat příčiny našeho neúspěchu jinde. A oběť se našla. Byl jím rozhodčí Švagr, blevický kamarád, se kterým se nemáme rádi. Vím, že dokáže leccos, ale tentokrát pískal v mezích normy, rozhodně jsme neprohráli kvůli němu a nakonec mu můžeme být vděčni za to, že jsme dohráli v plném počtu. Já být na jeho místě, tak minimálně Řezáč by za své chování vůči němu nedohrál. Aby největší diskutéry od červené karty uchránil, stáhl je trenér ze hry. Jenže ani to nepomohlo, protože po ukončení zápasu se s rozhodčím do další diskuse pustil Řezáč. Stálo mě to nemalé úsilí, poklonkování a úlisného pochlebování rozhodčímu při podepisování zápisu, aby se o incidentu nezmínil. Až mě bylo ze sebe samého trapně, ale co bych pro náš tým neudělal, že? Při třetím našem letošním útoku na rozhodčí by disciplinární komise určitě zvolila hodně přísný trest. Některým hráčům je to jedno (jeden z nich se i v tom smyslu vyjádřil), že si dva měsíce nekopnou. Mně ne a jim by to také nemělo být lhostejné, protože tím oslabují mančaft a nejsme zrovna v situaci, kdy si to můžeme dovolit. Z našeho chování v průběhu sezóny jsem zklamán mnohem víc, než z naší hry.  

V týdnu jsem od Řezyho dostal tuto SMS: … až bude pískat příště, uvidíš mou druhou stránku, jakej umím být kliďas.

  Dlouhý – Donoval – Krejcar, Řezáč, Kořínek – Tuček, Stehlík, Rejdík, Nešvera – Panáček, Muller

65. Furthner za Panáčka,                                                                                                                                               72. Raif za Řezáče,                                                                                                                                                      80. Pázler za Nešveru

Do Kolče, která se na bod přiblížila vedoucí Černuci, jsme odjížděli bez velkých ambicí. V minulém kole jsme sesadili ze třetího místa Tuřany a já byl moc zvědavý, zda vítězná sestava potrápí i ještě silnějšího soupeře.

A Koleč byla opravdu herně o poznání větší level. Začali velkým tlakem, ve 35.min již vedli 3:0 a měli i několik dalších šancí. Pravda ovšem je, že k tomuto vedení jim značně dopomohl svým výkonem náš brankář, který opravdu neměl svůj den, a všechny tři góly jdou na jeho triko. Již v 7.min. ve strachu, že by se vypíchnutí míče před útočníkem mohlo považovat za malou domů, hlavičkoval míč na nohu útočníka, ve 24.min. neudržel v rukou centr z rohu a ve 35.min. pozdě zareagoval na nepříliš prudkou střelu z TK z 18.m. Údajně byl špatně postavený za zdí. A naši? Po prvním gólu jsme srovnali hru, několikrát jsme i přehráli domácí obranu. Ani druhý gól nás nepoložil a ve 32.min. po TK hlavičkoval Nešvera do tyče. A dokonale jsme zaskočili domácí v závěru poločasu. Ve 42.min. prošel Tuček, jeho centr z boku prošel obranou ke Frýdlovi a ten prostřelil brankáře. Že bychom měli nového střelce? Třetí gól ve třetím utkání.  Ve 44.min. snížil Nešvera na rozdíl jediné branky střelou z velkého vápna.

Bylo vidět, že na začátku druhého poločasu vzali domácí vážně naše varování z konce poločasu prvního a jen se štěstím jsme odolávali náporu. Pomalu jsme se vymaňovali z tlaku, ale přišla další rána. V 55.min. si pan rozhodčí Čechovský popletl fotbal s basketem. Frýdlův souboj tělo na tělo posoudil jako zákrok penaltový. Ani tato událost nás neposlala do kolen, naopak. Dvacet minut jsme nepustili Koleč na naší půlku. Několikrát jsme rozebrali kombinačně domácí obranu, avšak žádná z našich šancí již brankou neskončila. Naopak z protiútoku do otevřené obrany jsme inkasovali v 75.min. popátě. Zbytek zápasu se již jen dohrával.

Dá se říci, že jsme utrpěli hodně krutou a smolnou prohru, která vůbec neodpovídala průběhu zápasu. I přes pět obdržených gólů musím všechny hráče pochválit a poděkovat. Pokud budou v poli i nadále podávat podobné výkony, věřím v záchranu.

Dlouhý – Donoval – Ševčík,  Rejdík, Kořínek – Tuček, Frýdl, Stehlík, Nešvera – Šubin, Řezáč

64.min. Panáček za Řezáče     

76.min. Krejcar za Ševčíka       

82.min. Pázler za Šubina

Poslední podzimní kolo v Knovízi bylo zápasem o tom, kdo přezimuje na poslední příčce. V případě naší tříbodové prohry bychom ztráceli již čtyři body, což by pro jarní část nebylo nepříjemného. Do sestavy se po dlouhém zranění vrátila jedna z opor Frýdl a tak mohl posílit naší největší podzimní slabinu útok Donoval.

A naši začali kupodivu dobrou kombinační hrou, snad to nebylo jenom slabým soupeřem, ale i zlepšenou naší formou. Pohříchu naše kombinace končila na velkém vápně a trošku jsme také zapomínali na zadní kolečka, takže navrátilec Frýdl měl plné nohy práce. Přesto se během první čtvrthodiny dostali domácí do tří dobrých příležitostí, při prvních dvou se vyznamenal Dlouhý, při třetí mířil domácí hráč nad. Naše první šance přišla ve 12.min. Po dlouhém Řezáčově autu přistrčil Muller na Tučka a jeho střelu vychytal skvělým zákrokem domácí brankář. S přibývajícím časem rostla i naše převaha a přicházeli i další naše šance. Velká byla ve 30.min. bombu Nešvery vyrazil brankář před sebe a dobíhající Muller přišel o krůček později a po několika dalších šancí přišla 36.min. Opět Řezáčův aut do ohně a Nešverova střela k tyči – 0:1. V poslední minutě dobře hrající Muller (asi se dobře cítil vedle svého strýce, který vepředu hodně tvořil) důsledně napadal stopera, obral ho o míč a bohužel trochu zbrkle proti vyběhnuvšímu brankáři zakončoval do břevna.

Kdybychom v poločase vedli o tři góly, což by byl výsledek odpovídající obrazu hry, nemusely by se přihodit věci, které přišly ve druhé půli. Ta byla plně v režii našeho starého známého a námi oblíbeného rozhodčího Hykla, který zakončil svou kariéru právě tímto zápasem a přišel si ho užít a vyrovnat si s námi dlouholeté spory. Podivné bylo už to, že přijel na náš zápas pískat podruhé za sebou. Zatímco v minulém kole proti lepší Pozdni mu stačilo jen drobně připískávat, nyní se mohl realizovat naplno. Nepustil nás prakticky k ničemu, obracel fauly, domácím povolil vše a každý náš sebenepatrnější kontakt s protihráčem pískal. Domácí vyrovnali po rohovém kopu nůžkami přes hlavu hned v 50.min a tlak domácích sílil. V 62.min. se spolu srazili dva domácí hráči, už nikoho moc nepřekvapilo, že rozhodčí písknul TK proti naší brance. Ránu pod břevno však Dlouhý vytáhl výborným zákrokem. Další TK v 67.min. zahráli domácí ukázkově. Na lob za obranu si naběhl útočník a střelou k tyči otočil výsledek. Vše dovršila 85.min. kdy Hykl pojistil vedení knovízských nesmyslnou penaltou za čistý skluz Kořínka metr před dobíhajícím útočníkem. A ve mně bouchly saze. Velice velmi neslušnými nadávkami jsem tak dlouho častoval Hyklaa mlátil praporkem o zem, až mě vykázal ze hřiště. Můj exces mě byl po právu vyčten našimi hráči na sociálních sítích. Tímto se všem (s výjimkou hajzla Hykla) za své chování omlouvám.

Zbytek utkání se jen dohrával a nás čeká hodně nelehké jaro. Pokud se budeme chtít zachránit, máme hodně co zlepšovat.

Dlouhý - Frýdl - Kořínek, Rejdík, Krejcar - Nešvera, Stehlík, Tuček, Řezáč - Muller, Donoval

55.min. Pázler, Panáček za Řezáče a Mullera

Hned první utkání jarní části bylo vlastně utkáním pravdy. Uhy jsou jedním z adeptů na sestup a vedle Knovíze asi také nejslabší tým soutěžea také jediný tým, který jsme na podzim porazili. V případě prohry by nám utekly na nepříjemných 8b, což by nás hodně přiblížilo baráži. A je otázkou, pokud bychom v téměř kompletní sestavě v Uhách prohráli (chyběl pouze ještě potrestaný Šubin), zda bychom měli ve lll.tř. co dělat.

Utkání začalo naší mírnou převahou a byli jsme fotbalovější. Sice jsme si nepřipravili žádnou šanci a to především proto, že jsme vlastně na soupeřovu branku nevystřelili. To soupeř se v tomto ohledu snažil více a pálil z každé možné i nemožné pozice. Naštěstí velice nepřesně. Postupně nás však začali přehrávat uprostřed pole a po sérii drobných chybiček ve 23.min. (zbytečná ztráta míče,pozdní obsazení přihrávajícího hráče a dvojí podklouznutí při přihrávce) se k razantní střele z velkého vápna dostal hráč s přezdívkou Baky a náš Baky v brance, byť si na míč sáhnul, neměl šanci – 1:0. Nedá se říci, že bychom se nesnažili, jenže vysoké míče přes zálohu na Vitnera se míjeli účinkem, protože o hlavu větší zkušený obránce si vše ohlídal. Také jsme rezignovali na hru po křídle přes nejlepšího hráče přípravných zápasů Nešveru, takže ten se prakticky nedostal do hry.

Pomohla až změna, se kterou jsme nastoupili do druhého poločasu. V záloze ztracený Donoval se vyměnil se vzadu nevyužitým Frýdlem a rázem se diametrálně změnil obraz hry. Získali jsme střed pole a až na pár výpadů domácích se celý poločas odehrával na jejich polovině. Přišly i šance. Můj nový telefon má malou kapacitu záznamníku, což jsem zjistil až při zápase, nemám šance zaznamenané. Proto nechci žádnou z nich jmenovat, abych náhodou na někoho nezapomněl a někoho se to nedotklo. Občas se totiž mé postřehy některých hráčů dotknou. Některé ze šancí, měli skončit gólem a dlouho to vypadalo, že se od nás štěstí odvrátilo definitivně. Až přišla 68.min., ve které se ukázalo, jak moc chyběl v podzimních zápasech zraněný Frýdl. Ten na půlce vybojoval balón, prošel středem pole k velkému vápnu a umístěnou střelou k tyči po zásluze vyrovnal.

A pak ty nešťastné penalty., Vitner, Nešvera a na třetí sérii se již nedostalo.

Dlouhý – Frýdl – Ševčík, Kořínek,  Krejcar – Tuček, Donoval, Stehlík, Nešvera – Vitner,  Řezáč

68.min. Panáček za Řezáče                                                                                                                                  

78.min. Poláček za Krejcara                                                                                                                                         

Nováček soutěže Tuřany se drží překvapivě na třetím místě, avšak v podzimním utkání jsme až do zranění Stehlíka byli lepším týmem. Nějak si stále nedovedu srovnat v hlavě, že rozdíl mezi námi a dnešním soupeřem je neuvěřitelných 24 bodů. Nic jiného než výhru v dnešním utkání, do kterého poprvé v ročníku nechybí žádná z opor, neberu.

Úvodní rozkoukávání, které trvalo čtvrthodinu a hrálo se od vápna k vápnu, jsme se začali prosazovat před soupeřovou brankou a ve předu byl hodně znát Šubin, který nastoupil poprvé po osmizápasové stopce. Jeho tři akce měly gólové parametry. V 16.min. po přihrávce Nešvery a v 18.min. po Řezáčově autu střílel do brankáře, ve 26.min. naopak po jeho přihrávce Řezáč na dlouhou nohu přestřelil z malého vápna prázdnou branku. Po půlhodině se do hry začali dostávat také hosté, naše výborně hrající obrana však veškeré snahy hrát míče na rychlé tuřanské útočníky eliminovala. Hosté ve své snaze trošku pozapomněli na zadní vrátka a ve 43.min. po Tučkově brejku Šubin svůj třetí souboj s brankářem vyhrál – 1:0.

Hned v úvodu druhého dějství měli svou největší a vlastně jedinou šanci hosté. Poprvé se povedlo utéci tuřanskému útočníkovi po lajně a zpětnou přihrávku jeho kolega zužitkoval pouze ke střele nad branku. V dalším průběhu však již naše obrana pracovala spolehlivě. To na druhé straně hřiště byla situace jiná. V 55.min. prošel Řezáčův aut (po zápase mi kladl na srdce, abych to nezapomněl zdůraznit) na Tučka a ten zády k brance z otočky střelou k tyči skóroval podruhé. A když v 67.min. vyhrál Stehlík po Donovalově TK souboj s brankářem a Frýdl pohodlně skóroval do prázdné branky, vypadalo utkání rozhodnuté. Jenže když v 70.min. podběhl Dlouhý přetažený roh, Ševčíkovi se zželelo hostů a snížil na 3:1, hosté opět ožili.  Další komplikace však naše obrana již nepřipustila a po zásluze jsme přerušili téměř rekordní sérii čtrnácti prohraných utkání. Čekal jsem, zda náhodou nepřekonáme absolutní rekord sedmnácti prohraných utkání. Kdysi, když základ dnešního Áčka hrál okresní přebor žáků jsme byli po 17.kole poslední s nulovým bodovým ziskem. Pro osvěžení paměti, zbylých pět utkání jsme vyhráli a v soutěži jsme se zachránili.

Dlouhý – Donoval – Ševčík,  Rejdík, Kořínek – Tuček, Frýdl, Stehlík, Nešvera – Šubin, Řezáč

68.min. Panáček za Řezáče           

79.min. Krejcar za Kořínka          

 88.min. Pázler za Šubina

Do Kolče, která se na bod přiblížila vedoucí Černuci, jsme odjížděli bez velkých ambicí. V minulém kole jsme sesadili ze třetího místa Tuřany a já byl moc zvědavý, zda vítězná sestava potrápí i ještě silnějšího soupeře.

A Koleč byla opravdu herně o poznání větší level. Začali velkým tlakem, ve 35.min již vedli 3:0 a měli i několik dalších šancí. Pravda ovšem je, že k tomuto vedení jim značně dopomohl svým výkonem náš brankář, který opravdu neměl svůj den, a všechny tři góly jdou na jeho triko. Již v 7.min. ve strachu, že by se vypíchnutí míče před útočníkem mohlo považovat za malou domů, hlavičkoval míč na nohu útočníka, ve 24.min. neudržel v rukou centr z rohu a ve 35.min. pozdě zareagoval na nepříliš prudkou střelu z TK z 18.m. Údajně byl špatně postavený za zdí. A naši? Po prvním gólu jsme srovnali hru, několikrát jsme i přehráli domácí obranu. Ani druhý gól nás nepoložil a ve 32.min. po TK hlavičkoval Nešvera do tyče. A dokonale jsme zaskočili domácí v závěru poločasu. Ve 42.min. prošel Tuček, jeho centr z boku prošel obranou ke Frýdlovi a ten prostřelil brankáře. Že bychom měli nového střelce? Třetí gól ve třetím utkání.  Ve 44.min. snížil Nešvera na rozdíl jediné branky střelou z velkého vápna.

Bylo vidět, že na začátku druhého poločasu vzali domácí vážně naše varování z konce poločasu prvního a jen se štěstím jsme odolávali náporu. Pomalu jsme se vymaňovali z tlaku, ale přišla další rána. V 55.min. si pan rozhodčí Čechovský popletl fotbal s basketem. Frýdlův souboj tělo na tělo posoudil jako zákrok penaltový. Ani tato událost nás neposlala do kolen, naopak. Dvacet minut jsme nepustili Koleč na naší půlku. Několikrát jsme rozebrali kombinačně domácí obranu, avšak žádná z našich šancí již brankou neskončila. Naopak z protiútoku do otevřené obrany jsme inkasovali v 75.min. popátě. Zbytek zápasu se již jen dohrával.

Dá se říci, že jsme utrpěli hodně krutou a smolnou prohru, která vůbec neodpovídala průběhu zápasu. I přes pět obdržených gólů musím všechny hráče pochválit a poděkovat. Pokud budou v poli i nadále podávat podobné výkony, věřím v záchranu.

Dlouhý – Donoval – Ševčík,  Rejdík, Kořínek – Tuček, Frýdl, Stehlík, Nešvera – Šubin, Řezáč

64.min. Panáček za Řezáče        

 76.min. Krejcar za Ševčíka                

82.min. Pázler za Šubina

Kolečská prohra v minulém kole sice mrzí, avšak víceméně jsem s ní počítal a výkon ve druhém poločase byl příslibem pro zápas se Smečnem. V plné sestavě  jsem naopak v tomto utkání počítal s vítězstvím. Na podzim jsme tam v hodně osekané sestavě sehráli vyrovnané utkání.

A začátek zápasu nám vyšel podle našich představ. První šanci sice měli hosté, jejich útočník přestřelil ve výhodné pozici branku z velkého vápna, ale pak jsme se víc prosazovali my. Nejprve vytáhl brankář Stehlíkovu střelu hlavou pod břevno po Tučkově pěkně zahraném rohu, v 19.min již ale kapituloval po ukázkové rychlé akci od naší branky. Nešvera přihrávkou, která měla oči, našel volného Stehlíka uprostřed pole a ten podobnou přihrávkou vyslal Řezáče do brejku. Řezáč chladnokrevně proměnil – 1:0. Při podobné akci hostů ve 23.min. po naší ztrátě míče se proti útočníkovi hostů vyznamenal Dlouhý. Smečenští  hodně chtěli srovnat, přidali na bojovnosti a zatlačili nás na naši polovinu. My jsme se jen úporně bránili, obranná řada nás však hodně podržela a hosté z velkého tlaku nevyprodukovali vůbec nic. Po čtvrthodině tlaku jsme ve 42.min.  byli blízko gólu my. Nešvera ukázal své možnosti, nadechl se k velkému sólu postupně zdolal čtyři bránící hráče. Bohužel jeho tvrdá střela šla doprostřed branky.

Také ve druhém poločasu pokračoval velký tlak hostů a hned v úvodu musel předvést Dlouhý své umění. Při střele z velkého vápna chytil jistý gól. Po čtvrthodině jsme se pomalu začali vymaňovat z tlaku a zdálo se, že jsme z nejhoršího venku. Jenže stačila jedna chybná přihrávka v 72.min na polovině soupeře a na střelu k tyči po rychlém protiútoku již Dlouhý šanci neměl – 1:1. A hosté znovu ožili a opět nás zatlačili do velké defenzívy. Jenže šance byly na druhé straně zásluhou Šubína. Jeho hlavička z malého vápna šla těsně nad a posléze ho brankář vychytal po individuálním přechodu přes obránce. Po dvou našich velkých šancích však šlo do vedení Smečno. V 82.min. poprvé v tomto utkání chybovala naše obrana a hned způsobem přímo ostudným. Mezi osmi našimi hráči ve vápně byli pouze dva hráči soupeře, a ti se přesto prosadili – 1:2. Utkání vypadalo jako rozhodnuté, jenže hosté místo aby výsledek kontrolovali, se dosti nepochopitelně snažili  svůj náskok zvýšit. Smečenská obrana byla najednou snadno prostupná a před jejich brankou bylo v závěru utkání hodně živo. V 87.min na výborně zahraný Tučkův roh naskakovalo hned několik našich hráčů, míč obrana odvrátila jen na velké vápno na Rejdíka a ten skákavý balón lobem posadil pod šibenici. Vypadalo to, že to přesně tak chtěl udělat – 2:2. V samém závěru byli hosté rádi za bod, protože jsme se ještě několikrát dostali do nebezpečného zakončení. Vzhledem k průběhu utkání je však i remíza pro nás hodně dobrá. Bodově jsme se odpoutali od poslední Knovíze a na tři body jsme se přiblížili k Ukům, se kterou máme lepší vzájemnou bilanci.

Penaltový rozstřel dopadl jako obvykle, Dlouhý sice jednu penaltu chytil, střelci Donoval a Tuček potvrdili naší penaltovou neschopnost. Nešvera svůj pokus proměnil.

Dlouhý – Donoval – Ševčík,  Rejdík, Kořínek – Tuček, Frýdl, Stehlík, Nešvera – Šubin, Řezáč

60.min. Poláček za Řezáče                                                                                                                                  

Černuc má dobře našlápnuto k postupu a potvrzuje se tím i můj tip na letošního vítěze. Bez Frýdla, Nešvery a Šubína pro nás případné body visely hodně vysoko. I když každé utkání začíná od nuly. Vždy, když proti Černuci hrajeme, nostalgicky vzpomínáme na naši heroickou výhru 2:1, o které se dlouho debatovalo na sociálních sítích.

Stejně jako všechny poslední duely s Černucí, byl i v tomto utkání pohled na hru stejný. Domácí bušili do naší obrany, my jsme se zabarikádovali před naším vápnem, záložní řada se plně soustředila na bránění, a jen jsme odkopávali co nejdál od branky spoléhajíce na náhodný brejk. Za mého mládí se tomu říkalo prešovský beton, podle stylu hry slovenského prvoligového týmu. Ty však tenkrát měli velkou sílu v brejkových situacích, takže nejedno utkání vyhráli 1:0. To my jsme na tom s brejkovými typy hráčů byli hůře a ani náš beton nebyl tak tvrdý. A tak se čekalo, zda, či spíše kdy se soupeři podaří využít některou ze svých četných šancí. Pro průběh první půle byla důležitá hned první minuta, po které jsme mohli prohrávat dvoubrankovým rozdílem. Dva kiksy ještě nesoustředných našich hráčů poslali domácí do dvou nájezdů. Plně soustředěný byl naštěstí Dlouhý, který oba nájezdy chladnokrevně zlikvidoval. Podobně bravurní zákrok předvedl i v 6.min. při ostré střele z velkého vápna. Množství černuckých šancí končilo pro nás se štěstím díky nepřesným střelám, či selháním útočících hráčů v zakončení ve vyložených situacích. Teprve po půlhodině hry jsme se vymanili z obrovského tlaku a trošku jsme se osmělili k protiútoku. Vše však končilo před vápnem díky nepřesným přihrávkám. Pomalu se zdálo, že bychom mohli bezgólový stav udržet do poločasu, jenže přišly dvě naše chyby, které Dlouhý opravdu napravit nemohl, a o utkání bylo prakticky rozhodnuto již v první půli. Nejprve ve 40.min. jsme se příliš  vysunuli při autu na domácí polovině a paradoxně z brejku otevřela Černuc skóre. O tři minuty později neuvěřitelným způsobem namazal Poláček domácímu útočníkovi na velké vápno a tečovaná střela si našla cestu do sítě podruhé.

O poznání lépe využili své šance domácí na začátku druhého poločasu. 48.min. nadzvednutá střela ze 20m šla obloučkem přes Dlouhého – 3:0 a 50.min. po našem zbrkle rozehraném TK přišlo zatažení po lajně, přesná přihrávka do otevřené obrany na nekrytého útočníka u druhé tyče a střela do prázdné branky – 4:0. Utkání se naštěstí pro nás změnilo v exhibici. Naštěstí proto, že Černuc také díky prostřídání polevila v sveřeposti v útočení, přeřadila na nižší rychlost a začali hrát mnohem bezstarostněji. Přestože byl soupeř stále nebezpečný, hra již byla mnohem vyrovnanější  a v 72.min. jsme dokonce skórovali. Jenže až po odpískání faulu na Stehlíka. Nebylo v té chvíli nešťastnějších lidí než skórujícího Furthnera a také rozhodčího, který se moc omlouval, že neponechal výhodu. Oba si oddechli, když Mára penaltu proměnil – 4:1. Byl by to přijatelný výsledek, bohužel jsme ještě dvakrát inkasovali. V 77.min. po pěkné kombinační akci střelu po zemi nadzdvihl drn nad Dlouhého nohu a posléze z penalty upravili domácí na konečných 6:1. Výsledek bohužel odpovídal průběhu hry. Ale přijdou důležitější utkání, třeba hned příští týden. Tam bude třeba bodovat už jen proto, že Uhy zvítězili s Knovízí a opět se nám vzdálili na 6 bodů.

Dlouhý – Donoval – Ševčík,  Rejdík, Kořínek – Pázler, Tuček,  Stehlík, Krejcar – Poláček, Řezáč

45.min. Furthner za Pázlera