A máme tu poslední kolo zajímavé a pro nás celkem úspěšné sezóny. Třetí místo, které si před závěrečným utkáním držíme, lze považovat za úspěšné a vzhledem k nevyrovnaným výkonům během celé sezóny i dost překvapivé. Možná se opakuji, ale pořád prohráváme a pořád jsme třetí. Jenže k tomu, abychom si toto udrželi, potřebujeme zvítězit nad druhými Žižicemi. Myslím, že to by nebyl cíl nereálný, ale před utkáním jsem napočítal deset registraček nepřítomných hráčů, z nichž některé považuji za klíčové.

Kupodivu naše poskládaná sestava držela s favoritem krok a do velkých šancí jsme se dostali my. Hned v úvodu Rejdík nedotlačil křížný centr do branky. Von snad ten gól nikdy nedá. To Žižičtí byli úspěšnější a nepotřebovali se k tomu ani dostat do šance. Nemastnou neslanou střelu z velkého vápna (šmudlu, jak jí charakterizoval náš brankář) Chrustek neudržel v rukou, z branky jí ještě stačil volejbalovým způsobem vyrazit, bohužel však jen k nohám dobíhajícího útočníka – 0:1. Ani další naše tutovky gólem neskončily. V 16. min. dlouhý odkop Chrustka propadl obranou hostů až k Müllerovi, jeho střelu brankář vyrazil a Šubín se k dorážce nedostal. Obráncův kontakt zaváněl penaltou. Ve 23. min. měl Šubín po dlouhém Řezáčově autu dostatek času se s míčem ve vápně otočit, bodýlkem poslal míč těsně vedle tyče. Vyrovnat jsme měli ve 25. min. Těžko se obranám soupeřů brání Šubín čistým způsobem a často si pomáhají faulem. Penaltu však Rejdík neproměnil. Věřil jsem mu a fakt už nevím, kdo by je měl kopat. Teprve ke konci poločasu nás hosté trochu zatlačili, ne však svým umem, ale naší neschopností získat jediný balón mířící dopředu.

Také úvod druhého poločasu měl vyrovnaný průběh. Šance po chybě naší obrany v 56. min (reklamovala ofsajd, ale jeden z našich se zapomněl hluboko za obrannou linií. Chrustek však skvěle vychytal útočníka hostů a dorážku zblokoval Kořínek) byla výjimkou. Jinak se spíš hrálo jen od vápna k vápnu. Až v 72. min zatáhli hosté po lajně a centr poslal dobře se ve vápně orientující hráč Žižic podél brankáře do sítě – 0:2. Našim se ještě podařilo snížit, jmenovitě Dlouhému, který v 75. min vystřídal totálně vyčerpaného nemocného Kellera a postavil se na hrot útoku. V 82. min vyhrál Šubín ostrý souboj ve vápně a postrčil na Dlouhého, který dával do prázdné – 1:2. V závěrečném náporu jsme nebyli daleko od vyrovnání. Na TK se do vápna vypravil i Chrustek a centrovaný míč hlavičkoval na bránu a následný závar na několikrát hosté nakonec dopravili do bezpečí.

Tento výsledek nás sice posunul až na konečné páté místo o bod za bronzovým stupínkem, i tak to byla z mého pohledu úspěšná sezóna s neskutečně vyrovnaným průběhem. Snad jen postupující Klobuky vyčnívali, mezi ostatními účastníky nebylo velkého výkonnostního rozdílu.

Sestava: Chrustek – Keller – Ševčík, Řezáč, M. Kořínek – Poláček, Rejdík, Stehlík, Krejcar, Šubín, Müller

Tuřany jsou v tom hodně namočené. Vstup do soutěže měli hodně povedený, na začátku se v tabulce pohybovaly i nad námi, konec podzimu a jaro mají však bídné a tak se postupně propadly až na samé dno. A tak na rozdíl od nás jim šlo o hodně a na hřišti to bylo znát. Domácí byli po celý zápas hodně důrazní, kousaví a místy i dost záludní. Jenže takhle se musí hrát, když jde o něco. Naši hráči ač v hodně osekané sestavě jejich bojovnost vyvažovali fotbalovostí a první půlhodinku se jim to celkem dařilo. Bohužel naše nápady brzdila hodně mizerná přihrávka. A tak se první půlhodina odehrávala mezi vápny a bez šancí. Za zmínku snad stojí tyč po TK Poláčka, kdy z hodně ostrého úhlu zvolil střelu (30. min). Myslím však, že brankář měl situaci pod kontrolou, stejně jako ve 32. min při zakroucené střele Petra D. z 20m. Překvapením, které nás mělo varovat, bylo břevno ve 33. min po nenápadné střele domácích z rohu velkého vápna. Tuřanští zjistili, že se proti nám dá hrát (v těchto fázích jsme hráli opravdu špatně) a závěrečná desetiminutovka byla plně v jejich režii. Po dvou menších šancích šli domácí do vedení. Po rohu se míč odrážel v našem vápně od nohou našich i domácích, až nakonec doputoval do naší sítě – 1:0.

Do druhého poločasu jsme nastoupili politi snad živou vodou, či co se v kabině konzumovalo. Začala se dařit přihrávka, takže jsme se kombinacemi dostávali přes střed hřiště. Úvodní šanci ještě domácí přežili, Frýdlovo exkluzivní nabídku nedovedl využít Petr D., míč mu při zpracování utekl daleko od nohy, druhou i díky pozdnímu vyběhnutí již ne. Po rychle vhozeném autu v 52. min  se míč dostal na jeden dotek po ose Frýdl – Stehlík k Šubínovi a ten již nezaváhal – 1:1. Nadále jsme se Tuřany přehrávali a několikrát jsme byli blízko ke vstřelení branky (64. min -  sražená střela Frýdla těsně vedle, 66. min -  Řezáčovu jedovatou střelu nadzdvihl brankář nad branku, 67. min – aktivní Frýdl si přilepil při zpracování míč a našel Šubína na malém vápně. Vynikajícím zákrokem brankář střelu z úhlu zlikvidoval, 75. min na skvělou přihrávku křížem Šubín jen o centimetry nedoskočil. Dával by do prázdné). Dočkali jsme se až v 82. min. Dlouhý TK z naší půlky poslal Poláček směrem k brance, míč proskákal obranou k Petrovi D. a jeho střela podél opět pozdě vyběhnuvšího brankáře nás posunula k zasloužené výhře – 1:2. V závěru utkání se domácí vzepjali k závěrečnému tlaku, naše obrana však zkušeně výsledek pohlídala.

Sestava: Dlouhý – Pavel Donoval – Řezáč, T. Kořínek, M. Kořínek – Poláček, Stehlík, Frýdl, Rejdík – Petr Donoval, Šubín

Střídání: 68. min Müller za Řezáče

Leader soutěže Klobuky přijeli do Stehelčevsi autobusem plným fanoušků a to i přes to, že v televizi naši hokejisté hráli semifinále MS. Přivezli sebou i bednu šampaňského, protože při očekávaném vítězství je již nikdo nemohl sesadit z vedoucí příčky. Pro nás však bylo spíš výzvou, odložit kloboucké oslavy o týden.

Utkání pro nás nezačalo moc šťastně. Hned z prvního útoku jsme inkasovali. K překvapení všech rozhodčí regulérní gól neuznal pro údajný faul na brankáře. Nevím, jestli toto varování probralo naše hráče, či tento fakt přibrzdil kloboucké, ale dlouhé minuty se hrál vyrovnaný fotbal, troufám si říci, že jsme měli míč častěji na kopačkách. Pravda je, že akce hostů vypadali nebezpečněji. Do první gólové šance jsme se však dostali my a kdo jiný než Šubín. Ve 35. min nastřelil při sólovém úniku dobře vyběhnuvšího brankáře. Hosté by se asi do konce poločasu do žádné brankové příležitosti nedostali, kdybychom jim je sami nenabídli. Ve 41. min Stehlík zvolil jinou variantu než přihrávku na rozeběhnutého a volného Havláta po straně. Byla to sice vhodnější varianta, leč reakce Karla byla více než neadekvátní. „Za trest“ se nevrátil se svým protihráčem a byl to právě on, kdo po protiútoku hostů otevřel skóre. Po zásluze byl ihned vystřídán. A aby toho nebylo dosti, po fatální chybě Poláčka při rozehrávce (přihrál přímo na nohu protihráče a ten neměl do otevřené obrany nejmenší problém. Takže po vyrovnaném poločase jsme prohrávali 0:2. A nakonec asi po zásluze, protože soupeř takové chyby nedělal.

Zdálo se, že po nevydařeném závěru poločasu nenajdeme sílu a motivaci ke zvratu utkání, tím spíš, že první čtvrthodina druhé půle se odehrávala téměř výhradně před naší brankou. Převaha soupeře byla sice výrazná, ale celkem neefektivní. Možná už se těšili na oslavu postupu. Ovšem není radno si zahrávat s ohněm a další průběh ukázal, jak vrtkavý může být fotbal. V 65. min se Šubín prosadil při napadání rozehrávky, napoprvé ještě brankáře nepřekonal, ale odražený míč vrátil před branku také honě důrazný Frýdl a druhý pokus Šubína byl úspěšnější – 1:2. Po brance hosté znervózněli a důsledkem byl v 69. min ostrý faul loktem zezadu na našeho střelce. Hodně zmatený a nepřesný rozhodčí překvapivě vytáhl červenou. Myslím, že hosty potřetí potrestal nespravedlivě. Po neuznané brance na začátku utkání měl totiž v předchozí akci pískat penaltu za jasný faul na klobouckého útočníka. Hosté, frustrování těmito výroky, začali na rozhodčího dotírat jako rozzuření sršáni a padali i názory, že takhle to nemá cenu a část hráčů chtěla utkání ukončit. Rozhodčí přerušil utkání a uchýlil se do bezpečí své kabiny. Když emoce ochladly, pokračovalo se ke štěstí hostů v utkání. Kdyby se totiž nedohrálo, hrozila hostům nejen kontumace, ale i trest v podobě odečtu až 12 bodů! A to by jim značně zkomplikovalo už jistý postup. Zbytek utkání byl z naší strany hodně naivní. Snažili jsme se o vyrovnání proti oslabenému soupeři, ale zapomněli jsme, že je potřeba také bránit, takže hosté ze dvou brejků dávali dvakrát do prázdné branky. A zátky mohly bouchat. Gratuluji soupeři k postupu a přeju jim, aby se v okresním přeboru udrželi. Byli to celkem sympatičtí chlapci.

Tři tříbodové výhry v řadě nás i přes bodové ztráty doma vynesly na hodně sympatické třetí místo se čtyřbodovým náskokem před naším dalším soupeřem vranskou rezervou. Případný bodový zisk by nám konečné třetí místo hodně přiblížil.

Utkání jsme začali v rozvážném poklidu, drželi jsme míč a čekali, co na to soupeř. Vypadalo to celkem sympaticky, bohužel jen do 5. min utkání. Rychlý protiútok, přihrávka za obranu, málo důrazný Keller na míči a střela podél vybíhajícího Chrustka – 1:0. Nadále jsme drželi míč a domácí jako podle šablony rychlá přihrávka za obranu si vypracovávali příležitosti. V 18. min po zbytečné ztrátě na půlce a ve 22. min jsme po těchto akcích prohrávali již 3:0. To už naši hodně zmatkovali, hráli jsme komplikovaně s množstvím špatných přihrávek, místo rychlejšího přechodu do útoku jsme si například přihrávali ve vlastním vápně a hodně jsme ulehčovali Vranému jeho hru. Čtvrtý gól jde na vrub nesoustředěnému a frustrovanému Chrustkovi, který se víc než chytání věnoval urážkám spoluhráčů a v okamžiku technické střely ve 27. min stál nesmyslně na malém vápně. Vykřesat alespoň naději jsme mohli ve 29. min. Vitner po úniku podstrčil míč pod vybíhajícím brankářem, Šubín míč směřující kousek vedle již nedoběhl. Následoval rychlý a jednoduchý protiútok a naše obrana opět propadla – 5:0. Utkání silně připomínalo předloňské utkání proti Spartě Kladno. Podobně mokrý kluzký terén a rychlý soupeř v oranžovém, který do čeho kopnul, skončilo v naší síti. Tentokrát jsme do poločasu naštěstí dostali o dvě branky méně. Brankostroj domácích jsme utnuli ve 34. min, nepříliš prudká střela doprostřed branky Frýdla po Šubínově přistrčení patičkou skončilo k překvapení všech v brance – 5:1. Od tohoto okamžiku se obraz hry změnil, zpřesnili a zrychlili jsme kombinaci a začali se dostávat do šancí. Největší jsme měli ve 42. min (Vitner našel ve vápně Šubína, ten si pohrál nejen s obráncem, ale i s brankářem a v rozhodujícím okamžiku proti prázdné brance mu při střele míč odskočil) a ve 44. min (po akci půlky našeho týmu zakončoval Šubín střelou do tyče).

Také na začátku druhé půle jsme byli lepší soupeře, který byl vzadu hodně zranitelný. Ve 48. min hbitý Vitner vypíchl míč při domácí rozehrávce a již po několikáté přihrál Šubínovi do volného prostoru. Ten své sólo zakončil přehozením brankáře 5:2. Zbytek poločasu sice byl plně v naší režii, soustředěná obrana zachytávala míče na rychlé útočníky a v ofenzívě jsme jasně dominovali a ba i šance jsme si vypracovali, ovšem bez gólového efektu. Nejblíže k úspěchu měl v 86. min s chutí hrající Vitner (konečně), jeho nepříliš podařenou ránu podobné té Frýdlově při prvním gólu, brankář s obtížemi nadvakrát zalehl na brankové čáře. Jenže rychlé protiútoky po našich šancích domácím vycházeli… - 6:2. V poslední minutě se nám ještě podařilo zkorigovat hodně krutý výsledek po Vitnerově zatažení a přihrávce na hlavu našeho nejpracovitějšího hráče na Šubína – 6:3.

Sestava: Chrustek – Keller – M. Kořínek, Rejdík, Poláček – Tuček, Stehlík, Donoval, Frýdl – Šubín, Vitner

Střídání: 45. min Řezáč za Chrustka

             80. min Krejcar za Frýdla

Po dvou neúspěších na domácím hřišti jsme rozhodně chtěli napravit svou reputaci s nepříjemnými Otvovicemi, které nás na podzim jasně přehráli, byť jsme si z jejich hřiště dva body odvezli. Naším handicapem bylo, že jsme se museli obejít bez Stehlíka, protože našeho upovídaného kapitána odměnila disciplináka jednozápasovým distancem.

V úvodu utkání jsme potvrzovali roli favorita, před soupeřovou brankou jsme byli nebezpeční, ale výraznou šanci jsme si nevytvořili. Jediné, v čem byli hosté lepší, byla bojovnost a agresivita. Některé jejich zákroky asi hodně boleli, ale to k fotbalu patří. Občas bychom také mohli přitvrdit. Po půlhodině hry, kdy náš tlak už nebyl zdaleka takový, jako v úvodu dvakrát předvedl Šubín, své parádní číslo - napadání rozehrávky soupeře. Poprvé sice přihrál Donovalovi před branku na paty, podruhé zatáhl až na brankovou čáru  a našel na vzdálenější tyči Tučka, který jen dorážel do prázdné branky - 1:0. Naší tradicí je, že dáme-li gól, přestáváme hrát. A to i tentokrát byla voda na soupeřův mlýn. Hosté nás zatlačili do našeho vápna a naše nedůsledně obsazující obrana jen s obtížemi odvracela na sérii rohů. Nevarovalo nás ani nastřelené břevno a tak ve 40. min hosté vyrovnali, když obrana nezareagovala na lehký padáček na malé vápno. Nekrytý útočník neměl problém srovnat - 1:1. Obdržený gól nás opět probral k životu a byl to zase Šubín, kdo uzmul na půlce míč soupeři a vyslal do sóla Frýdla. Ten si však s nabídnutou šancí neporadil (jeho slova po utkání: "Podruhé v životě jsem šel sám na brankáře a nevěděl jsem, co mám dělat"). Podobně si neporadil ani hostující hráč, opět neobsazený v malém vápně dorážel nad.

Začátek druhé půle byl sice z naší strany trochu rozpačitý, přesto stačila jedna přímočará akce ve 48. min a opět jsme šli do vedení. M. Kořínek vystihl kolmou přihrávku na svého útočníka, vyvezl míč na půlku a prostrčil na Šubína. Ten ač faulovaný, přihrál na do té doby téměř neviditelného Donovala a jeho střela ze střední vzdálenosti měla kvalitu – 2:1. Méně úspěšný již byl v 52. min. Sám proti brankáři promarnil vhodnou příležitost ke střele, nechal se vytlačit až k brankové čáře a jeho přihrávku Šubín netrefil. A o další minutu později se při Šubínově střele opět vytáhl otvovický brankář, stejně jako v 70. min při další akci Martina. A když už nám nestál v cestě brankář, pomohla otvovickým tyč (78. min TK Donovala). Hosté měli za celý poločas jednu či dvě šance (71. min křížnou střelu vyškrábl Chrustek na roh), naše převaha však byla zřetelnější než na jednobrankové vedení. Ale koncovka byla tentokrát prachbídná. Alespoň co se týče našich útočníků. To obránci byli úspěšnější. V 83. min. se připletl v malém vápně míč pod nohy M. Kořínka tak nešťastně, že se dokutálel za naší brankovou čáru – 2:2.

O vítězství stejně jako v Otvovicích rozhodoval napínavý penaltový rozstřel. Rejdík v první sérii dal, Donoval s Poláčkem ve druhé a třetí neproměnili, Následovali Vitner s Kellerem a v šesté sérii po břevnu hostů rozhodl Tuček. Všichni čtyři naši střelci kopli svou penaltu s jistotou a bezpečně proměnili.

Sestava: Chrustek - Keller - Poláček, T. Kořínek, M. Kořínek - Havlát, Tuček, Frýdl, Rejdík - Šubín, Donoval

Střídání: 69. min Vitner za Frýdla

             71. min. Krejcar za Havláta

             85. min Müller za Šubína

Říká se, že do třetice. Naše dvě výhry z posledních dvou venkovních utkání sice potěšily, ale Koleč, to je přeci jiná kategorie. Slavné kolečské časy sice připomíná už jen kvalitní trávník a hřiště pamatuje jinou kulisu, než vytvořilo pět domácích fanoušků, a i když na jaře nepodávají takové výkony jako na podzim, přesto každý bod z Kolče se cení. Navíc v naší sestavě chybělo pět hráčů ze základu (byť ani jeden z nich v minulém utkání zrovna neoslnil).

Po úvodním oťukávání jsme domácí zaskočili rychlou akcí. Ve 12. min zatáhl Nešvera, postrčil Stehlíkovi a jeho zpětnou přihrávku Šubín uklidil podél brankáře do branky – 0:1.  Naše branka uklidnila a vrátila jim dobrou náladu, kterou jim v minulém kole notně pokazili velvarští, hráli s chutí a při vyrovnaném průběhu pěkného utkání měli naše akce dopředu díky aktivnímu Šubínovi více šťávy. Co mě hodně zaujalo, byl výkon naší obrany. Většinou píšu o tom, jak ten který útočník po geniální přihrávce skvěle zakončoval a jen shoda nepříznivých faktorů mu zabránila skórovat, o obráncích spíše píšu, že po jejich chybách dostáváme naprosto zbytečné góly. Je to vůči nim hodně nespravedlivé, tímto se jim omlouvám. V tomto utkání byla nejlepší řada zápasu naše obrana dirigovaná Kellerem a nade vše čněl výkon Michala Kořínka.

Druhou půli začali domácí velkým tlakem, jenže z důvodu výše zmíněné kvality naší obrany si žádnou šanci nevytvořili. To z naší strany, to bylo jiné kafe! V 50. min získal na půlce Šubín míč a jeho postup zastavil až domácí brankář odvážným pádem pod nohy, v 57. min předskočil (nezaměňovat s obskočil) také výborný Rejdík útočníka, vyslal Nešveru po lajně a ten utekl všem. Křížem našel Šubína který hodně z úhlu obhodil brankáře - 0:2. A o dvě minuty později bylo o utkání prakticky rozhodnuto. Velký tlak na rozehrávku domácích ve vápně vyvinuli Nešvera se Šubínem a Martin završil hattrick – 0:3. Rovněž do dvou minut se vešla další událost – vyloučení Stehlíka po dvou žlutých kartách. Obě přišly paradoxně po ostrých faulech na našeho kapitána, který se dožadoval, podotýkám, že slušnou formou, důraznějšího potrestání faulujících. Rozhodčí Stádník však trestal jinak. Domnívám se, že hodně přísně (v korektně hraném utkání to vůbec nebylo potřeba), ale pravda je, že po žluté kartě se již s rozhodčím diskutovat nemá. Ještě že p. Stádníkovi nikdo nechtěl brát píšťalku z úst, jako Mišák při futsale. I přes naše oslabení jsme soupeře k ničemu nepustili, v poklidu jsme odbránili zbytek utkání a naopak blízko ke svému čtvrtému gólu byl v závěru ještě Šubín.

Sestava: Chrustek – Keller – Poláček, Rejdík, M. Kořínek – Nešvera, Tuček, Stehlík, Palov – Šubín, Krejcar

Výborný výkon v minulém utkání, kompletní sestava, souběh soupeře s jejich A-mužstvem, to vše nám hrálo do karet a tak nebyly pochyby o našem vítězství. Jenže, tentokrát mě cosi našeptávalo, že to  tak jednoduché proti zkušenému týmu nebude.

A to se také potvrdilo. První desetiminutovka sice patřila nám, pokračovali jsme v duchu minulého utkání, kombinovali jsme před vápnem soupeře a moc jim míč nepůjčovali. Proto trochu překvapila první akce trpělivě vyčkávajícího soupeře, který zaskočil nepřipravenou obranu rychlým protiútokem zakončeným střelou do tyče (9. min). A překvapení pro nás dosti nepříjemná pokračovala i nadále. V 11. min zamotal hostující útočník hlavu i našemu nejzkušenějšímu a zpětným centrem  na velké vápno našel svého spoluhráče. Při jeho prudké střele prokázal Chrustek své kvality. A do třetice rychlý protiútok v 16. min už gólem skončil. Nepříliš podařené střele změnil směr do sítě Donoval - 0:1. To již však byl rozdíl mezi oběma celky více než patrný. Naši se snažili poněkud chaoticky a na náhodu a povedlo se i vypracovat si několik nadějnějších příležitostí. Ve 22. min. křížný centr Vitnera do vápna Šubín jen lízl hlavou nad. Blízko gólu jsme byli také ve 30. min. po velkém závaru v soupeřově malém vápně a ve 37. min. si útočníci vyměnili pozice ze 22. min., bohužel se stejným efektem. Ale na hřišti bylo lepší mužstvo než naše. Velvary. Po získání míče jejich hráči nikam nespěchali, přesně a na jistotu si vzadu vyměňovali míč, čímž otrávili našim útočníkům napadání rozehrávky, na níž posléze úplně rezignovali. Vyčkávali si vhodných příležitostí, a pak zrychlením hry přehrávali naší defenzívu a dostávali se tím do mnohem nebezpečnějších šancí. Zkrátka, působily mnohem vyspělejším dojmem, než náš tým. Nejnebezpečnější byl okamžik ve 25. min., střelu k tyči vyrazil Chrustek na roh.

Ve druhém poločase jsme se snažili zvrátit výsledek, měli jsme více ze hry, ale náš tlak byl víceméně jalový. Brzdila nás špatná přihrávka a zpracování míče, takže pokud jsme se dostali do nějaké výhodné situace před brankou Velvar, o úspěch jsme se připravili víceméně sami. Dobrou příležitost jsme měli v 68. min, po Tučkově rohu hlavičkoval Šubín vedle. O naší jalovosti svědčí i to, že první naše střela šla mezi tyče až v 78. min. Kdyby nebyla první, nestála by ani za zmínku, jak byla bídná. Velvary se před naší branku dostávali sporadicky, o to však byly nebezpečnější a když v 83. min zakončily rychlý protiútok střelou z velkého vápna k tyči, bylo o osudu utkání rozhodnuto – 0:2. Symbolickou tečku za naším výkonem udělala neproměněná penalta po faulu na Šubína. Velice velmi špatně jí kopl Donoval.

Sestava: Chrustek – Donoval – M. Kořínek, T. Kořínek, Rejdík – Havlát, Stehlík, Frýdl, Tuček – Šubín, Vitner

Střídání: 45. min. Palov za Havláta

              61. min. Keller za Vitnera (na místo stopera, do zálohy Donoval a Tuček do útoku)

Uhy jsou asi největším překvapením soutěže. Loni se horko těžko zachránili, letos jsou stále ještě ve hře o barážovou příčku. I tak jsem i přes blamáž v minulém kole, nevím proč, věřil v úspěch. Snad proto, že se v sestavě poprvé po operaci objevil Tóma Kořínek, snad proto, že horší než minule to být už nemohlo. Při neúčasti trenéra tentokrát vedl utkání premiérově pan Ševčík.

A útočně sestavené složení našeho týmu na začátku utkání potvrzovalo mé předpoklady. Proti minulému zápasu se zlepšila hra ve středu pole, asi se středopolaři udobřili a za podpory T. Kořínka dobyli střed pole. Aktivitou také hýřili oba útočníci a po úvodní desetiminutovce, ve které jsme vyslali pět střel na branku soupeře (buď mimo branku, nebo do bránících hráčů), jsme šli do vedení. Živou vodou politý Stehlík, nejlepší muž zápasu, získal na půlce míč, utekl svému strážci a postupoval sám do vápna. Tam v klidu vyčkal reakce brankáře a s rozmyslem jemu vlastním ho obhodil – 0:1. Do podobné situace se dostal ještě ve 30. min. po kombinaci s Donovalem, tentokrát vak svou střelu uspěchal a branku netrefil. Domácí sice několikrát zahrozili z brejků a dostali se i do několika šancí (největší měli ve 36. min., Palov rychlostně nestačil ne svého hráče, střelu z úhlu Chrustek jen vyrazil k dobíhajícímu hráči, ten však dlouho váhal co si s šancí počít, až mu míč ukopla naše obrana do bezpečí), především proto, že naše obrana nechávala útočníkům více prostoru než je zdrávo, nebezpečnější situace však byly před brankou Uhů. Své umění předvedl i  Donoval ve 38. min., jeho TK téměř z půlky pouze sklepl k brankáři dobře naběhnuvší Nešvera.

Do druhého poločasu jsme vtrhli jako velká voda a dvacet minut jsme nepustili soupeř na naší půlku. Předváděli jsme pohledný rychlý kombinační fotbal, předčili jsme domácí ve veškerých fotbalových dovedností. Ukázková byla třeba akce v 47. min., do která se zapojilo hned pět našich hráčů. Na konci akce Tuček zády k brance na sebe vylákal brankáře a zpětnou přihrávkou našel Šubína. Ten, maje proti sobě tři hráče zvolil vysokou střelu a přestřelil domácí svatyni. Nad také skončila jeho hlavička v 51. min. po přetaženém centru Tučka. Rozhodující pro výsledek utkání se ukázala 76. min. To už se domácí částečně vymanili z našeho tlaku a po rohovém kopu zachraňoval na brankové čáře Poláček, následující dlouhý centr prodloužil Palov na Šubína a ten přehodil vybíhajícího brankáře – 0:2. Zdálo se, že se  dohraje v poklidu, že utkání je víceméně rozhodnuté. Uhy sice otevřely hru a veškeré síly vrhly do útoku, ale naše obrana měla situaci pod kontrolou. Zdálo se. V 86. min. kopali domácí TK ze 30 m, střela doprostřed branky nevypadala vůbec nebezpečně, přesto Chrustka překvapila a skončila v síti. Naprosto zbytečný gól vyburcoval domácí k mohutnému finiši a my se strachovali o výsledek. V 89. min. po chybičce jinak výborného T. Kořínka netrefil po centru z boku útočník na malém vápně a v 1. min. nastavení nás vyděsila prudká rána z velkého vápna kousek nad.

Zasloužená výhra po nejlepším výkonu jara nás po zaváhání Kolče posunula na 2. místo. Tabulka je však mimořádně vyrovnaná a nás čekají ještě hodně nepříjemní a silní soupeři. A ještě k rozhodčímu. Proti minulému kolu to byl balzám. Výborný výkon předvedl pan Bláha.

Sestava: Chrustek – Keller – Poláček, T. Kořínek, M. Kořínek – Nešvera, Stehlík, Donoval, Palov – Šubín, Tuček 

Střídání: 70. min. Krejcar za Palova

             80. min. Müller za Šubína

S nejslabším celkem v dosavadním průběhu soutěže máme nevyrovnané účty. Prohra 2:0 byla podle mne nejhorším výsledkem v podzimní části, kterou bychom měli napravit dobrým výsledkem, A myslím, že podobně to brala i většina hráčů.

O to víc překvapil náš hodně laxní přístup k utkání, který jakoby předznamenala totální minela Poláčka hned v první minutě, kterou hasil náš staronový stoper Keller. Další tutovky následovali v 5.  min. (M. Kořínek vykopával z prázdné branky a z následného rohu střela z malého vápna šla nad) a v 10. min. (středopolař si zaběhl za obranu a také jeho střela u úhlu šla nad). Jenže fotbal je nevyzpytatelný a za neproměněné šance hostů přišel trest. Ve 12. min. první naše trochu solidní akce, na jejímž začátku byla několikerá výměna míče mezi středními záložníky. Na vhodný okamžik si počkal Donoval a vyslal 25 metrový centr na Šubína, který měl vynikající timing a hlavou nás dostal do vedení – 1:0. Po gólu se naše hra zklidnila, přebrali jsme iniciativu a jako by se zdálo, že kvalita našeho kádru se začíná projevovat. Sporná byla situace ve vápně hostů ve 29. min., kdy se zdálo, že zákrok na Müllera šel písknout. Ale nejtragičtější postava zápasu rozhodčí Dvořák zůstal v klidu. Přišly i šance, slibná byla Müllerova ve 36. min. Překvapivě zády k brance si patičkou postrčil míč, jeho střela k tyči však neměla razanci a brankáři problémy neudělala. Hosté kontrovali ve 41. min. Krajní záložník se proháčkoval po lajně, ale největším problémem neuměřických bylo trefit branku a největší šanci hostů zlikvidoval ve 43. min. proti trojici hráčů Chrustek ve spolupráci se Stehlíkem na roh. Centr z rohu Chrustek podběhl a naše obrana vykopávala míč z brankové čáry. V samém závěru nadělal hodně zlé krve penaltový zákrok na Šubína, ale pan Dvořák, na kterého hosté hodně nadávali za drobné připískávání v náš prospěch penaltu opět nepísknul. A sumář první půle: 7 neproměněných tutovek hostů, my jsme svou jedinou využili.

Na úvod druhého poločasu se presentovali oba celky dobře zahraným TK, po našem hlavičkoval Stehlík z malého vápna do brankáře. To však bylo, co se týče fotbalové krásy na dlouhé minuty vše, především z naší strany. To, co jsme předváděli se snad ani fotbalem nazvat nedalo. Připomínalo mě to zápas přípravek. Kdo má míč, nakopne ho dopředu. Samozřejmě přeháním. Přípravky si občas i přihrají. Nikdo se proto ani moc nedivil, že o něco fotbalověji působící hosté po čtvrthodině srovnali střelou z velkého vápna – 1:1. Jak slabý soupeř u nás hrál ukázala 63. min. Stačili tři přesné přihrávky za sebou mezi středními záložníky (jenže ti spolu dnes asi nemluvili a většinu utkání jako by se ignorovali) a Havlát se dostal do slibné situace před brankou Neuměřic. K odraženému balónu se dostal Donoval a utaženou málo vídanou střelou ze 30 m od tyče opět získal vedení našim barvám – 2:1. To by nechytil ani ten slavný brankář, ten Petr Čech. Obrovskou šanci jsme měli ještě v 68.min. po samostatné akci Stehlíka a jeho přihrávce za obranu na Šubína. Ten si však v rozhodujícím okamžiku škobrtnul o nohu. Škoda o to větší, že o 3.min. později hosté vyrovnali. Zpětnou kličkou se neuměřický hráč zbavil dvou našich a nenápadným obloučkem přes obranu překvapil nepřipraveného Chrustka – 2:2. Dlužno podotknout, že vyrovnání bylo zasloužené. Z protiútoku chybělo jen velmi málo a šli bychom opět do vedení. Donovalova hlavička po rohu skončila na tyči, a pak ještě Tučkova střela v 78.min po dobré Havlátově akci šla vedle. Do vedení ale mohli jít i hosté. V 80. min. obalamutil nejlepší hráč zápasu záložník Neuměřic Kellera, jeho střela z úhlu byla naštěstí hodně zbrklá. V samém závěru utkání si ve vápně udělal prostor Krejcar a jeho střelu odraženou od tyče dopravil dobíhající Šubín do branky. K překvapení všech náš kamarád Dvořák gól neuznal pro údajný ofsajd. Jenže Šubín v okamžiku střely byl za střílejícím Krejcarem.

V penaltovém rozstřelu naši střelci Donoval, Poláček a Rejdík uspěli, hosté svou první neproměnili.

Diváci viděli hodně nepovedené utkání s prabídným naším výkonem. Také diváci náležitě zkritizovali všechny aktéry. Hráče za odvedený výkon, brankáře za druhý gól a také za jeho chování na hřišti, trenéra za zařazení nezkušeného Raifa už do začátku druhého poločasu a samozřejmě předsedu, který takhle pohřbívá stehelčevský fotbal. Paradoxem je, že dvoubodové vítězství nás posunulo na třetí místo pouhé dva body od barážového umístění.

Sestava: Chrustek – Keller – Poláček, Rejdík, M. Kořínek – Tuček, Stehlík, Donoval, Havlát – Šubín, Müller

Střídání: 45. min. Raif za Müllera

             82. min Krejcar za Šubína

Hodně se v posledních dnech mluví o negativních jevech ve fotbale, mimo jiné i o neukázněných vlajkonoších a jejich dýmovnicích. To v Pozdni jdou na to od lesa, či spíše od špatně táhnoucího kotle baráku vedle hřiště, jehož kouř zamořil před výkopem půl vesnice i se hřištěm. A k tomu splašky zapáchající potůček tekoucí mezi hřištěm a kabinami, do kterého každou chvíli spadl míč. Kam se hrabou sparťanští a ostravští rowdies dohromady.

Do utkání jsme nastoupili se zajímavou variantou, na kterou přišel Šubín a která zaujala i pro toto utkání určenou trenérskou dvojici Stehlík – Kaválek (z toho plyne, že ke zraněným přibyl i náš špílmachr). Do zálohy se posunul Donoval a jeho post zaujal Keller. Tato varianta sice sklidila velkou kritiku některých hráčů, posléze se to však ukázalo jako dobrý taktický tah. Od začátku utkání jsme domácí přehrávali, lépe jsme kombinovali v poli, jen k zakončení jsme se jaksi nemohli odhodlat. A tak první vážnější šance (17. min.) byla na druhé straně. Obrana se nedohodla na hlídání jednoho hráče a ten se ocitnul ve vápně a přes Kellera (nebyla to jeho vina) vystřelil slabou ranou a navíc přímo na brankáře. Chrustek možná ještě spekuloval nad troufalostí samozvaných trenérů zahýbat sestavou a splácl si míč za brankovou čáru – 1:0. To na pár minut přibrzdilo naší iniciativu, naštěstí ve 23. min. se jako tank vrhnul Donoval za přetaženým centrem Palova a nadvakrát s asistencí tyče srovnal - 1:1. Poločas se dohrával za našeho mírného tlaku s občasnými rychlými protiútoky domácích, výraznější šanci si však ani jeden tým nevytvořil.                                                    

Druhý poločas začal vtipným Tučkovým přistrčením míče na Šubína a náš ostrostřelec technicky podél brankáře otočil zápas – 1:2 a zanedlouho po odvážném průniku do vápna nastřelil z ostrého úhlu tyč. Utkání jsme měli plně pod kontrolou, a když v 60. min. potvrdil naší převahu střelou šajtlí (jak jinak) Palov a zvýšil na 1:3, zdálo se býti utkání rozhodnuté. Dorazit jsme měli soupeře o 2 min. později, to opět Šubín, náš nejlepší hráč naservíroval míč z brankové čáry na malé vápno, tam však ani Tuček ani Palov nedokázali srazit míč do prakticky prázdné branky. A pak se začali dít nepochopitelné věci. Z protiútoku, v nevinně vyhlížejícím souboji s Rejdíkem v našem vápně, upadl domácí útočník a rozhodčí nekompromisně nařídil pokutový kop – 2:3 a domácí jako by někdo polil živou vodou. Za 2 min. bylo vyrovnáno! Ten samý hráč vystřelil z úhlu a Chrustek opět neudržel míč v rukavicích a na dorážku byl krátký - 3:3. Ještě, že Chrustek mezi góly zlikvidoval prudkou umístěnou střelu po Poláčkově minele, jinak by bylo zle. Ale domácích bylo i nadále plné hřiště, jen s obtížemi jsme odolávali jejich tlaku a strachovali jsme se i o ten bod, který jsme prozatím horko těžko drželi. V 76. min. se nám po kruté čtvrthodince otevřel prostor, to proto, že Pozdeň přestala myslet na obranu a zapomněli, že vepředu dovedeme být nebezpeční. Jenže Palov nemohl do otevřeného prostoru přihrát Šubínovi hůře. Jeho přihrávka šla asi tak 30m od Martina a přímo na branku. Brankář si pro míč vyběhl za vápno, a místo aby ho zakopl kamkoli, začal couvat, aby mohl chytit míč do rukou. Všudybyl Šubín mu míč vypíchnul a dopravil do prázdné branky – 3:4. Oba brankáři měli nešťastný den. Do konce chyběla celá dlouhá čtvrthodina, domácí svůj tlak ještě vystupňovali a vyrovnání viselo na vlásku. Hodně nám zatrnulo při dvou dalekonosných střelách na hodně vepředu stojícího Chrustka (1x břevno) a také při jeho špatném vyběhnutí, kdy naše obrana vykopávala míč z prázdné branky a také v poslední minutě, když už rozhodčí avizoval konec utkání, postrčil rukama Donoval ve vápně hráče. Prý si byl jistý, že rozhodčí druhou penaltu neodpíská.               

Sestava: Chrustek – Keller - M. Kořínek, Rejdík, Poláček - Palov, Tuček, Donoval, Nešvera - Šubín, Müller                                                                                                                                                     

Střídání: 49. min. Krejcar za Müllera

Jen s drobnými korekturami v sestavě jsme nastoupili do druhého jarního utkání. Zranění neubyli a navíc měsíc dube chybět i Vitner (zaměstnání). Přesto byla naše sestava mnohem silnější, než v podzimním utkání proti stejnému soupeři. Z Černuce jsme si odvezli půltucet a i proto přijel soupeř se značným sebevědomým.

Na začátku utkání se oba týmy na rozehřátí presentovali pěkně kopnutými trestňáky (náš exekutor Donoval) a v 6. min. se předvedl individuální akcí Keller. Zamotal hlavu svému strážci a odcentroval před černuckou branku. Dezorientovaný stoper soupeře odkopl míč na roh jen těsně vedle tyče vlastní branky. Odražený míč po nepříliš dobře kopnutém rohu Poláček postrčil na Šubína a ten přízemní střelou podél brankáře otevřel skóre – 1:0. Hosté po obdrženém gólu zvýšili aktivitu, přitlačili nás k našemu vápnu, do šancí se však dostávali spíš chybami a nedůslednosti naší obrany, než svým uměním. To naopak předvedl Stehlík ve 28. min. Perfektně se uvolnil po individuální akci, vystřelil ze 20m do břevna nad malinkého brankáře Černuce a od jeho hlavy se míč odrazil do branky - 2:0. Po protiútoku se mohli hosté vrátit do utkání. Přísně nařízenou penaltu však kapitán Černuce a můj kamarád Potluka kopl velice ledabyle do náručí Chrustka (říkal jsem mu před utkáním, že vyhrajeme 3:0 a asi mě chtěl ze staré známosti udělat radost). Celkem vyrovnaný poločas pohledného a zajímavého ofenzivního utkání jsme zakončili dvěma zdařilými akcemi. Únik po straně zakončil střelou v pádu důrazný Šubín a zvýšil na hodně lichotivých 3:0 a v samém závěru se proháčkoval Nešvera přes několik hráčů a vyslal do sóla Palova. Jeho nájezd zakončený střelou však brankář zlikvidoval.

I v druhé půlce utkání pokračoval zajímavý fotbal, protože černučtí rozhodně utkání nezabalili a ještě se pokusili o zvrat. Jenže naše obrana fungovala celkem obstojně a dopředu jsme byli nebezpečnější a dostali jsme se do několika gólových šancí. V 52. min. s chutí hrající Palov vybídl k sólu Šubína, ten tentokrát své dílo nedokonal a s brankářem obstřelil i branku. V 59. min. málem překvapil svým TK Tuček, nikým netečovaný měkký centr již již zapadal k tyči, černucký brankář však prokázal obdivuhodnou mrštnost a zavčasu zasáhl. Postupně jsme začali hosty přehrávat ve všech směrech, hráli jsme uvolněně a naše akce měli i fotbalovou kvalitu. Nejpovedenější byla akce skvělého Šubína v 69. min. Nejprve sice ztratil v souboji s obráncem míč, pak elegantním manévrem získal míč nazpět, nacentroval před branku a Palov z první nádhernou prudkou šajtlí, jakou umí jenom on, jen těsně minul branku.

K vidění byl zajímavý útočný fotbal okořeněný pěknými góly, jehož paradoxem bylo, že vyrovnaný první poločas jsme vyhráli 3:0 a ve druhém, ve kterém jsme byli výrazně lepší, jsme již skórovat nedokázali.

Sestava: Chrustek – Donoval – M. Kořínek, Tuček, Poláček – Nešvera, Stehlík, Palov, Havlát – Keller, Šubín

Střídání: 64. min. Müller za Kellera,

             80. min. Krejcar za Šubína

Do Blevic se prý dá jen zabloudit, vtipně žertovali naši chlapci o zastrčené vísce, do které jsme zavítali k prvnímu jarnímu mistráku, vzpomínaje na to, jak tam děda Podraský házel drny po rozhodčím Matějíčkovi, či na můj konflikt s blevickým hráčem, na jehož úder loktem jsem bleskově zareagoval ranou praporkem přes záda. Bývalo v těch krajích divoce. Můj blevický kamarád se nechal slyšet, jak jednou jedinkrát zavítal na fotbal a od té doby se stydí, že je z Blevic. 

Před utkáním měl trenér jeden velký rébus. Naši čtyři zranění hráči T.Kořínek, Rejdík, Frýdl a Řezáč mají jedno společné. Mohou nastupovat na místě předstopera. A když trochu překvapivě nepostavil do základu Kellera, který s tímto postem má velké zkušenosti, objevil se na tomto místě ortodoxní bek M.Kořínek, kterého na jeho místě zastoupil Tuček. Po 5. min. si však místa vyměnili, protože Michal ve středu hřiště byl zcela dezorientovaný. Tuček se ukázal jako celkem dobrá varianta, jeho kreativní hra nám však chyběla v ofenzívě. Utkání začalo vyrovnaně, oba mančafty hráli nakopávané míče dopředu, míč poletoval vysoko v oblacích sem tam, až mě z toho bolelo za krkem. Dívat se na to moc nedalo. Domácí měli asi více ze hry, nebezpečnější před brankou jsme však byli my. Po dvou menších šancí přišel TK Pavla D., jenž o půlmetr minul tyč soupeře. Blevičtí zahrozili ve 23. min. Celá naše obrana se ocitla ve hloučku na pravé straně hřiště, ignorujíc dva domácí, kteří nerušeně postupovali zleva na Chrustka. Ten s ukvapenou ránou doprostřed branky neměl problém. Naopak skvělý zákrok musel předvést jeho kolega na druhé straně. Poláček si nechal skočit k němu odražený míč a ideálně ho vyslal pod břevno domácí branky. Ve 35. min. podobnou střelou pod víko prověřil vynikajícího brankáře do té doby nenápadný Vitner po individuální akci. Jeho nenápadnost byla způsobená i tím, že kolmé vysoké míče, které na něj do té doby směřovaly, v klidu odhlavičkovával jeho o hlavu vyšší strážce. Pomalu jsme přebírali iniciativu a poslední čtvrthodinu jsme domácí prakticky nepustili na naší půlku. S výjimkou poslední minuty. Rychlý brejk domácích a střelu k tyči po zemi s obtížemi Chrustek vytěsnil na roh.

Podobné se mu však nepovedlo na začátku druhého poločasu, kdy ho po podobné akci blevický útočník technicky po zemi k tyči obstřelil – 1:0. Na hřišti byla vidět podobná bramboračka jako v první půli, teprve v 68. min naši předvedli kloudnější akci. Vitner zatáhl po straně, zpětně přihrál Nešverovi, krásnou prudkou a dobře umístěnou střelu však opět zlikvidoval nejlepší hráč zápasu, domácí brankář. A po protiútoku bylo rozhodnuto. Tuček ve vápně odkopl před dobíhajícím útočníkem míč a jeho pád přes Honzovu nohu s teatrálním výkřikem ocenil náš starý známý milý rozhodčí pan Švagr penaltou. Překvapil tím i domácí. Asi měl vsazeno v tiplize, kam byl náš zápas zařazený – 2:0. Na nepříznivý vývoj utkání zareagoval trenér vystřídáním Palova za Kellera (na stopera) a vysunutím Donovala do útoku, ani tato změna však nepřinesla obrat v zápase.

Brrr, rychle zapomenout. S podobnými výkony budeme mít brzy sestupové starosti.

Sestava: Chrustek – Donoval – M. Kořínek, Tuček, Poláček – Nešvera, Stehlík, Šubín, Palov – Vitner, Müller

Střídání: 72. min. Keller za Palova

Případná výhra v posledním utkání podzimu v Žižicích nás mohla posunout ve vyrovnané tabulce hodně vysoko a já osobně jsem i přes tristní bilanci na venkovních hřištích věřil.  Žižice však mají silný zkušený tým a na domácím maličkém hřišti mají dvojnásobnou výhodu. A od začátku jsme tuto jejich výhodu pociťovali. Snažili jsme se hrát kombinační tvořivý fotbal, jenže na přehuštěném hřišti jsme s touto taktikou narazili na sešikovaný obranný val. Naopak jednoduchá hra domácích nám od začátku dělala velké problémy. Po získání míče domácí bez vymýšlení nakopávali míče dopředu na útočníky, kteří v soubojích s naší poněkud změkčilou obranou získávali množství míčů. Problémy nám dělal především zkušený Koten, který herním stylem hodně připomíná Ládu Panáčka. A také jeho první gól byl z panáčkovské dílny. Zády k brance na velkém vápně se opřel o svého strážce a polovysokou přihrávku nadzdvihl špičkou kopačky přes hlavu a lehký padáček doprostřed branky doplachtil do sítě, protože Chrustek z pro mě nepochopitelných důvodů špacíroval na malém vápně. Druhý gól přidal obětavým skluzem po rohu na zadní tyči. A když domácí přidali třetí gól z penalty po Poláčkově ruce (Aleš se dušoval, že míč se mu odrazil od stehna), bylo po našich nadějích.

Změnu obrazu hry přinesla taktika, se kterou jsme nastoupili do druhého poločasu. Bez otálení nakopávat míče dopředu a tam se o něj porvat s obranou. Rázem jsme to byli my, kdo měl víc ze hry a také jsme si vypracovali dvě čisté gólové situace. Nejprve Vitner si doběhl pro přihrávku za obranu a postupoval sám na brankáře. Ze zadu tísněn však neměl dostatek klidu a také štěstí. To chybělo i Frýdlovi. Hlavičku do protipohybu brankáře vykopl z branky dobíhající obránce. Snížit se nám přeci jenom podařilo, díky Pavlu D. Tomu se povedlo dotlačit míč do branky v souboji s brankářem a dvěma obránci. I přes snahu se nám více nepovedlo a naopak v samém závěru jsme v riskantní snaze zvrátit nepříznivý výsledek vrhli vše dopředu a inkasovali počtvrté.

Škoda této ztráty. Je pravda, že při domácích stáli tentokrát všichni svatí, ale na druhou stranu uměli svému štěstí jít naproti. Za předvedený výkon v první půli jsme si lepší výsledek nezasloužili. A nejde ani tak o to, že se nedařilo herně, ale spíš o to, že jsme se přeochotně poddali našemu komplexu z malého hřiště, což je věc hlavy.

A na závěr stručné zhodnocení sezóny. 6. místo je celkem solidní umístění a zdálo by se, že do jarní části sezóny můžeme jít s klidem. Ovšem při velké vyrovnanosti tabulky a naší jánošíkovské potřebě bohatým brát a chudým rozdávat nás toto umístění nesmí ukolébat. Vždyť na jaře hrajeme sedm utkání venku a dva vstřelené góly na hřištích soupeře na podzim jsou zralé k zápisu do Guinessovy knihy rekordů.

V posledním letošním domácím utkání proti mému mateřskému oddílu Zvoleněvsi (před 25 lety mě Stehelčeves koupila za 500,- Kč, myslím, že pro Stehno dobrý kauf) jsme byli jednoznačnými favority a to i přesto, že náš soupeř, do té doby poslední senzačně rozdrtil lídra soupeře Klobuky 6:0. Naši až na Havláta byli kompletní a i když byl již k dispozici i náš odchovanec Vitner, vzhledem k výborným výkonům v posledních kolech a také vzhledem k tomu, že Honza zvaný Igráček tři roky nehrál, sáhl trenér k osvědčené sestavě.

A ta se presentovala od začátku výborným výkonem. Poprvé se alespoň chviličku radovali v 5. min. Petr D, nevěda v hloubi pole co s míčem, se do něj opřel s rasancí nevídanou a zatřásl konstrukcí horní branky, která není v nejlepším technickém stavu (pro tentokrát ještě přežila). Od vinklu se míč odrazil k Šubínovi a ten zavěsil. Pro údajné ofsajdové postavení gól neplatil. Hosté se poprvé dostali na naší půlku až v 6. min. Podle informací však pod podobným tlakem začali i v minulém kole. Takže je to ani moc neznervóznělo a trpělivě čekali na svou příležitost. První dostali po čtvrthodině díky nedorozumění mezi M.Kořínkem a Pavlem D. Střela k sólu vybídnutého útočníka Chrustek lehkou tečí srazil na roh. V 18.min se v souboji zranil Šubín a tak se na hřiště dostal dříve než očekával Vitner. A než se rozkoukal, prohrávali jsme. Jasně, že ne jeho vinou. Ve 22. min. útočící hráč si v poklidu vedl míč podél vápna a všiml si špatně postaveného Chrustka (stál téměř na penaltě) a bez problémů ho přehodil – 0:1. Tento stav naštěstí netrval dlouho a během minuty jsme stav obrátili. Nejprve TK ve 25. min.Pavel D nastřelil zeď a míč se odrazil k Vitnerovi a s jeho pohotovou přihrávku  neměl T. Kořínek velký problém postrčit na malém vápně do branky – 1:1. A v zápětí Vitner potáhl balón po lajně a tentokrát si jako střelce vybral Stehlíka před velkým vápnem. Jeho střela nebyla ani prudká ani umístěná, stejně ji brankář neudržel v rukou – 2:1. Štěstí při nás stálo ve 27. min. To kopali TK hosté a proti sluníčku hlavičkující Pavel D. míč nadzdvihl ke vzdálenější tyči a osamělý hráč přestřelil z malého vápna odkrytou branku. Po divoké pětiminutovce se hra přeci jenom zklidnila, hosté částečně vyrovnali hru, nebezpeční pro naší branku však nebyli. Naopak po rychlé kombinaci ve 38. min. se po nějakých 20 letech zapsal mezi stehelčevské střelce Vitner. Pohotově na dlouhou nohu prostrčil přihrávku T. Kořínka mezi nohama brankáře – 3:1.

Druhé dějství začal naším tlakem a velkou šancí Vitnera. Důrazným napadáním rozehrávky beků vybojoval míč, z úhlu však na vyběhnuvšího brankáře nevyzrál. Hosté se však postupně z tlaku vymanili a byli jsme to my, kdo tahal za kratší konec. Spoléhali jsme na brejky, ty však většinou končily zvednutým praporkem pomezního. V některých případech se naši útočníci zlobili a myslím, že v některých i oprávněně. I tak jsme se dostávali do šancí častěji my. Postupně Rejdík střelou z velkého vápna, potom Vitner sólovým nájezdem a neujala se ani nádherná střela Palova (jak jinak než šajtlí) snad ze 40m přímo pod šibenici. Dlouhý brankář byl však včas na místě a vytěsnil na roh. Našemu exekutorovi se sice delší dobu rohy moc nedaří, přesto z nich dáváme branky. To platilo i o tomto rohu, který obrana snadno odvrátila zpět k Alešovi a jeho polocentr zvýšil naše vedení na 4:1. Bohužel v tomto utkání naše jindy výborná ofenzíva často skřípala a tak nebylo divu, že hosté po nevinně vypadající akci znovu zkorigovali na 4:2. V 70. min. však dostal útočné choutky také jinak spíš od zadu hrající Frýdl, prostrčil si míč mezi obránci a bezpečně s klidem obstřelil brankáře – 5:2. Také pro něj to byl premiérový gól ve stehelčevském dresu. V závěru utkání podtrhl svůj vynikající výkon Vitner po ukázkové akci střídajících hráčů druhým gólem. Řezáč přenesl na Mullera dvacetimetrovým pasem, ten nesprintoval svého strážce a přihrál do ohně a Honzík dorážel do prázdné branky – 6:2.  Zvýšit ještě mohl Rejdík, který netrefil z malého vápna prázdnou branku. Škoda, že v samém závěru neudržel Chrustek v rukavicích přihrávku z úhlu po které jsme inkasovali potřetí.

Spokojení museli být diváci s tímto utkání. Devět gólů v našem zápase je dlouho nevídaná úroda. Naše ofenzíva tentokrát značně převyšovala naší defenzívu, která měla naopak slabší den. V dnešním utkání to však tolik nevadilo.

Sestava: Chrustek – Pavel Donoval – Poláček, T. Kořínek, M. Kořínek – Frýdl, Stehlík, Šubín, Palov – Tuček, Petr Donoval

Střídání: 18. min. Vitner za Šubína (Tuček se stáhl do zálohy)

             46. min Rejdík za Tučka

             53. min. Řezáč za Petra Donovala

             80. min. Müller za Frýdla

Náš další soupeř Tuřany je pro mě nenápadný průměrný tým s jednou z nejhorších obran soutěže. Jejich současnou situaci údajně komplikuje zranění několika klíčových hráčů. Z těchto pohledů ideální soupeř pro probuzení našich střelců. Ovšem také nám chyběli tři hráči – stále zraněný Nešvera, T.Kořínek a Frýdl. A ještě se nám nepředstavila druhá z posil ze Slovanu Vitner. Registraci má již vyřízenou, pracovní povinnosti mu však ještě neumožnili zapojit se.

Jenže náš tým má dostatečně silnou lavičku, takže tyto absence kvalitu týmu nesnižují, což přítomní hráči dokazovali od začátku utkání. Sice jsme se dlouho nemohli dostat k nějaké výraznější šanci, ale fotbalová kvalita byla v poklidném tempu jasně na naší straně. Přitlačili jsme až ve 22.min. Pavel D zahrával TK z dobrých 25m, ostrou střelou nastřelil bránícího hráče a odraženou střelu kroutil Palov k tyči. Brankář s obtížemi vyrazil na roh. A ten Poláček kopl moc zdařile.  Míč se dlouho třepotal v oblacích a pomalounku klesal před branku přesně tak dlouho, aby tam stačil svým houpavým krokem dojít Pavel D a pohodlně hlavou zavěsit – 1:0.Vzruch přinesla 25. min. Nejprve si Šubín na půlce pohrál se svým protějškem, dlouhá přihrávka sice zahnala Petra D hodně s úhlu, stačil však vrátit zpět na Šubína a jeho povedená střela těsně minula tyč. Tuřanský protiútok byl také nebezpečný především kvůli drobnému zaváhání Pavla D, díky jemuž postupoval útočník sám na Chrustka. Ten vyběhnutím zúžil střelecký úhel a střela podél něho mířila vedle. A další útok skončil nebezpečným centrem do našeho vápna. Trošku jsme si v těchto chvílích zahrávali. Naštěstí přišla 29. min. a vzal to na sebe, kdo jiný než  kapitán. Přehodil si na půlce obranu a postupoval na brankáře zezadu tísněn protihráčem. Jeho střelu brankář srazil k brankové čáře mimo branku. Stehlík si však míč doběhl a jeho zpětnou přihrávku s přehledem uklidil Petr D do branky – 2:0. Jenže 2:0 je náskok ošidný, dovede ukolébat. A také nás ukolébal. Ne, že bychom hráli špatně, soupeře jsme převyšovali ve všech směrech, ale hráli jsme až moc profesorský fotbal a měli jsme i šance, ve 33. min. střelu po sólu Šubína vykopl padající brankář nohami a o chvíli později střílel Rejdík z velkého vápna. Jenže střela to byla jako když plivne bonbón, sotva se dokutálela k brankáři. Naopak, ve 36.min. jsme si vybrali druhý slabý okamžik. Po nenápadné akci se ocitl hráč za naší obranou, na malém vápně míč netrefil, ale nedůrazně odkopnutý míč poslali hosté střelou po zemi k tyči pod Chrustkovým tělem do branky – 2:1. Do poločasu měl ještě gól na noze M. Kořínek. Probil se až před brankáře a prudkou střelou strážce tuřanské svatyně sestřelil.       

 Druhý poločas jsme začali velikým tlakem, trpělivou rozehrávkou a množstvím přesných přihrávek jsme systematicky rozebírali tuřanskou obranu, jenže bez finálního efektu. A nějak jsme pozapomněli, že i hosté mají nebezpečné útočníky a ve 49.min. jsme nechali vyniknout Chrustka při sólovém nájezdu soupeře, který přišel jak blesk z čistého nebe. Osvobozením pro nás tak byla 51. min. U počátku akce stál razantní Krejcar, který vysunul Petra D. K jeho sražené střele se dostal Palov a svou klasickou šajtlí ze 20m nedal brankáři šanci – 3:1. Znovunabytý dvougólový náskok nás uklidnil, ale neukolébal jako v prvním poločase. Zatlačili jsme soupeře i přes ostrý protivítr a do kopce a hráli jsme v těchto fázích pohledný kvalitní fotbal. Zvýšit jsme mohli po chvíli. Tuček se Šubínem si pohráli s obranou a při Martinově zakončení v nepřehledné situaci vypíchl ležící obránce údajně rukou na roh. Vzápětí prodlužoval Šubín centr do vápna hlavou. Již jsem zvedal radostně ruce, brankář však vysekl excelentní zákrok a míč vytěsnil nad břevno. A do třetice Šubín – buldok Rejdík vybojoval na půlce balón a vyslal ho do brejku. Při kličce brankáři však v rozhodující chvíli podklouzl. Ke konci utkání se více hrálo na naší půlce, hosté se snažili zkorigovat výsledek, ale až na TK těsně před koncem, který prošel chumlem hráčů a překvapil Chrustka se k ničemu nedostali.

Shrnu to. Zasloužená a pro soupeře milosrdná výhra proti nejslabšímu soupeři na kterého jsme narazili.

Sestava: Chrustek – Pavel Donoval – Poláček, Rejdík, M. Kořínek – Havlát, Stehlík, Šubín, Palov - Keller, Petr Donoval

Střídání: 46. min. Tuček a Krejcar za Kellera a Havláta

             69. min. Müller za Palova

             83. min. Řezáč za Petra Donovala

Dosavadní lídr soutěže a náš další soupeř Klobuky dosud v domácím prostředí neztratil, navíc až na jednu vyjímku uštědřil hostům minimálně búra. Naopak naše bilance na hřištích soupeře je opravdu tristní.

Podle toho také utkání začalo. První tři minuty rozpoutali domácí před naší brankou peklo. Při prvním protiútoku utekl po lajně záložník, nacentroval před branku na volného hráče a ten ani nadvakrát Chrustka (nastoupil poprvé po zranění) nepřekonal. Po následných dvou rozích při nás stáli všichni svatí. Jenže domácí (asi pod dojmem toho, že jsme za posledních sedm venkovních zápasů skórovali pouze jednou, na jaře ve 25. kole na Slavoji – 6:1) zapomněli na obranu. Takže dostatečně nezareagovali na dlouhý odkop od branky, který dravý Šubín hlavou prodloužil přes celou obranu i špatně vyběhnuvšího brankáře na volného Tučka a ten po dlouhých 373 minutách venku skóroval do prázdné branky. Vedení nám však dlouho nevydrželo. Ve 12. min. měl hráč soupeře hodně volného prostoru po lajně a na jeho ostrý centr si vzorově naběhl útočník do vápna a hlavou vyrovnal. Jinak se hrál pohledný rychlý fotbal s množstvím zajímavých situací před oběma brankami. Ve 22. min. domácím rozhodčí Sedláček odpustil penaltu. V nadějné střelecké pozici zezadu zahákl obránce Tučkovi nohu.  Nebezpečný byl ve 25. min. rychlý protiútok se zpětnou přihrávkou a nastřelené břevno naší branky, zaujaly také TK ve 33. min. Náš kroutil Palov, bohužel doprostřed branky.

Začátek druhé půle spíš připomínal šachové utkání. Domácí si dlouze připravovali pozice před atakem přihrávkami na vlastní půli, my jsme se naopak nenechali vyprovokovat a v poklidu čekali na soupeře na vlastní půlce. Teprve po čtvrthodině nám zatrnulo při střele z hranice velkého vápna.  Střela byla sražena na roh a i po něm měli domácí ve skrumáži blízko ke skórování. Tlak Klobuk narůstal a dobrý výsledek jsme drželi jen díky skvělému Chrustkovi. V 63. min. zlikvidoval nájezd nohama a  v 73. min. vychytal další sólový nájezd po přehození obrany. Naše největší šance ve ll. poločase přišla v 78. min. Šubín nasadil housličky patičkou svému strážci, oběhl ho a jeho střelu brankář jen ztlumil a z brankové čáry míč odvrátil až obránce. Závěrečný tlak domácích nepřinesl výraznější šanci a tak se zrodilo překvapení kola. Dá se říci, že remíza byla spravedlivá, i když domácí byli u míče častěji. Bohužel jsme opět vyhořeli v penaltovém rozstřelu – Pavel D, Rejdík a Řezáč proměnili, Tuček ve 4. sérii neuspěl.

Sestava: Chrustek- Pavel Donoval – Rejdík, T. Kořínek, Poláček – Palov, Stehlík, Šubín , Havlát – Tuček, Petr Donoval

Střídání: 61. min Řezáč za Petra D.

             78. min. Krejcar za Palova

První bodový zisk ze soupeřových hřišť v minulém kole byl určitě příjemný, leč tento zisk je bylo potřeba potvrdit v domácím zápase proti rezervě druhého nejsilnějšího celku okresu.  Vranské béčko patří mezi silnější týmy soutěže, což si ostatně myslím i o nás a tak jsem očekával zajímavý duel.

Utkání jsme začali tlakem, naši útočníci překonávali rychlostí trochu těžkopádnější obranu a několikrát i ohrozili branku soupeře. Ten se však po nenápadné akci dostal v 9. min. k velice nebezpečné střele ze 20m, která naštěstí  mířila do břevna. Hned po té následovaly dvě velké šance Nešvery, s jehož rychlostí si jeho strážce vůbec nevěděl rady. Rady si však nevěděl ani Nešvera se svými příležitostmi a pokaždé ztroskotal z očí do očí na mohutném brankáři hostů. Také v 18. min. byl u zrodu naší obrovské šance Nešvera. Proháčkoval se obranou a přihrál na vzdálenější tyč, kde Petr D. hlavou vrátil před branku a Stehlík skluzem byl blízko ke skórování. A v dalším protiútoku byl náš nejviditelnější hráč u zakončení po akci Donovalovic kluků – dlouhý pas Pavla sklepával Petr. Do třetice ho však vychytal brankář a nepodařilo se mu ani doklepnout odražený míč do prázdné branky. A hosté? Ve 23. min. podobně nenápadná akce jako v 9. min. skončila podobnou střelou, tentokrát pod víko, jenže Dlouhý je v brance vždy hodně soustředěný. Dvě sice pěkné střely hostů za poločas se nedají srovnávat s naší útočnou aktivitou, leč do kabin se šlo za bezbrankového stavu, a jak zaznělo v kabině o přestávku, tohle by nás mohlo mrzet. Dostaneme blbej gól…

A také že ano. Samozřejmě jsme k tomu přispěli hodně rozpačitým výkonem na začátku druhé půle. Nebyli Jsme schopni udržet míč na svých kopačkách, veškeré odkopy od branky se odrážely zpět a obrana hrající pod tlakem bránila nedůsledně. Po několika nepřesných odkopech se hosté dostali ke své třetí střele ze 20m a do třetice tato střela vyšla.  Na řádně utaženou ránu k tyči Dlouhý nedosáhl – 0:1. Naštěstí jsme se postupně vraceli do hry a opět jsme přebrali iniciativu. V 65. min. se Dlouhý odvážně vrhnul do zpětné přihrávky, dlouhým nákopem vyslal Šubína až k rohovému praporku a ten nacentroval před branku na dobíhajícího Tučka, který míč vůbec netrefil ideálně, přesto však skončil za zády brankáře – 1:1. Po vyrovnávacím gólu jsme se zbytečně zatáhli do obrany. Sice jsme vranské do žádných šancí nepouštěli, ovšem dopředu jsme dlouhé minuty nebyli s to něco vymyslet.  Jediné, na co jsme se zmohli, byly nakopávané míče dopředu, které jsme však ve předu neudrželi a moc nechybělo, aby hosté šli opět do vedení. V 67. min. se hrnuli hned tři hráči do otevřené obrany, místo přihrávky však útočník volil střelu a netrefil branku. Jinak naše obrana fungovala spolehlivě a v závěru utkání jsme byli i nebezpeční dopředu. Dva sólové nájezdy jsme neproměnili (68. min. – Krejcar křížnou přihrávkou vyslal Šubína, jeho kličku brankář vystihl, 86. min. Řezáč stíhaný dvojicí pronásledovatelů místo střely zasekl a nechal se předběhnout)  a protože gólem neskončil ani odvážný Tučkův souboj s brankářem v 78 .min, čekal nás penaltový rozestřel, ve kterém jsme tentokrát neuspěli (Pavel D., Tuček, Řezáč a Poláček proměnili, M. Kořínek neproměnil)

V minulém kole jsme se štěstím získali dva body, dnes jsme je naprosto zbytečně ztratili. A když jsem minule psal o slabé střelecké potenci, po dnešku se již dá psát o impotenci. Žádný tým v okrese nemá méně vstřelených gólů na zápas, než máme my.

Sestava: Dlouhý – Pavel Donoval – M. Kořínek, T. Kořínek, Poláček – Rejdík, Šubín, Stehlík, Frýdl – Petr Donoval, Nešvera

Střídání: 55 .min. Tuček za Frýdla

             63. min. Krejcar za zraněného Nešveru, Tuček se vysunul do útoku

             75. min. Řezáč za Šubína

             89. min. Müller za Petra D., taktické střídání  - asi jsme nechtěli již hrát a ani vyhrát na penalty, když byl stažený jeden z exekutorů penalt. 

0 bodů, skóre 0:9, to je prozatímní bilance venkovních utkání v letošním ročníku. Takže úkol zněl jasně – alespoň vstřelit v Otvovicích gól. Trvalý déšť, podmáčený terén a pan rozhodčí Galgonek naznačovali, že po výborném výkonu a pěkném fotbalu v minulém kole to bude jiné utkání. A navíc jsme se mohli cítit i favority, protože loňský účastník OP se pohybuje ve spodních patrech tabulky. A ještě jeden postřeh, naši i Otvovičtí patří mezi nejméně potentní v soutěži (myslím tím samozřejmě potenci střeleckou, o jiné potenci se statistiky nevedou) – pouhých 9 gólů po sedmi kolech.

A také dění na hřišti tomu odpovídalo. Domácí měli sice mírnou územní převahu, ale hrálo se spíš od vápna k vápnu a mnoho vzruchu hra obou týmů nepřinesla. Takže jediné, co trošku zvedalo adrenalin přítomným, byly výroky nešťastného rozhodčího p. Galgonka. O vzruch se postaral již svým pozdním příjezdem, popletl si totiž Olovnici s Otvovicemi. Rozhodně však se nedá říci, že by nepískal rovinu a to je podle mne důležité. Alespoň svým výkonem nezastínil hru přítomných borců. Zajímavější na prvním poločasu byla až poslední čtvrthodina. Ve 30. min. ukázal soustředěnost Dlouhý při TK z 18 m. Míč, který nejprve nabral pro naši branku bezpečnou výšku, se prudce snášel pod víko. Naši kontrovali dvěma vydařenými střelami, obě však šli kousek nad (ve 36. min. Frýda po rohu hlavou do protipohybu brankáře a ve 37. min. Stehlík se proháčkoval obranou, a byť z úhlu, zdařile vystřelil). Po desetiminutovém tlaku, kdy se domácí nedostali na naší půlku, přišel nenápadný protiútok se stejně nenápadným zakončením, ale Dlouhý byl opět koncentrovaný, nenechal se překvapit a futsalovým zákrokem nohou střelu zlikvidoval.

Druhý poločas, to už bylo jiný kafe! Škoda jen, že ho vařili domácí. Zvýšili bojovnost a agresivitu, což na hodně podmáčeném terénu bohatě stačilo. Přišli i šance, při kterých jsme měli buď štěstí, nebo nás podržel nejlepší hráč na hřišti Dlouhý. My jsme se dostávali k bráně soupeře sporadicky a naše šance v 54. min. (hlava Řezáče po rohu šla od branky a nadvakrát dorážený míč minul o centimetry) či v 86. min. (Stehlík podobně jako v prvním poločasu pronikl obranou a zpětná přihrávka na nabíhající spoluhráče byla sražena na roh) byly spíš výjimkou. Takže pro úplnost výčet domácích tutovek: 49. min. střela ze skrumáže do břevna, 79. min. skákavou střelu z dálky Dlouhý jen vykopl na malé vápno a dorážku zlikvidoval skvělým zákrokem – opět nohou, 84. min. křížná přihrávka na vzdálenější tyč a ten samý nešťastník z předchozí šance postrkoval z první těsně vedle, 90. min. – po rohu Dlouhý vyboxoval. Za zmínku ještě stojí velká strkanice, div, že ne rvanice (v hlavní roli zlý muž T. Kořínek)  před naší brankou v 81. min., či nevinné oči Rejdíkovy, kterými zmátl pomezního a ten upřel domácím roh. Tím pomezním jsem byl samozřejmě já a nepěkné nadávky jsem si posléze musel vyslechnouti od domácích hráčů a diváků.

A tak následovaly penalty. V první sérii se střelci nemýlili (Pavel Donoval), ve druhé a třetí sérii domácí stříleli nad, Poláčkova střela doprostřed branky nevyšla a tak měl vše na kopačkách Řezáč. Moc dobře před kopem nevypadal, ale penaltu kopl s přehledem. Takže i když jsme opět nedali gól na hřišti soupeře, přivezli jsme si nezasloužené dva body.

Sestava: Dlouhý – Pavel Donoval – M. Kořínek, T. Kořínek, Poláček – Rejdík, Frýdl, Stehlík, Havlát – Tuček, Nešvera

Střídání: 25. min. Řezáč za Nešveru, kterého chytaly od začátku křeče. Začala mu příprava na zimní atletickou sezónu

Venku se nám vůbec nedaří a tak je potřeba sbírat body doma. Což se nám naštěstí zatím daří a udržet domácí neporazitelnost jsme chtěli i proti jednomu z favoritů Kolči. Při nepřítomnosti obou trenérů bylo na mě určit sestavu. A úkol to byl nadmíru složitý, protože jsme po více než roce byli kompletní. I když vlastně ne, samozřejmě chyběl zraněný brankář Chrustek. K dispozici byla i posila ze Slovanu Kladno Michal Frýdl, výborný defenzivní hráč. Takže na lavičce zůstali takoví borci jako Palov, Havlát, či Řezáč. A kaučování se ujal další výborný hráč Keller, na kterého nezbylo triko. A to je ještě v záloze druhá posila ze Slovanu náš odchovanec Honza Vitner, který ještě nemá vyřízený přestup.

To, v jak silné sestavě jsme, však náš hodně sebevědomý soupeř netušil a možná proto vstoupil do zápasu málo koncentrovaný, čehož jsme dokonale využili. Po prvním útoku hostů se zmocnil míče Pavel D a vyslal přesný sedmdesátimetrový centr za obranu přesně tak, jak potřebuje Nešvera. Pro něj nebyl problém míč doběhnout a výstavní střelou k protilehlé tyči otevřel skóre. Druhá rána do sebevědomí favorita přišla zanedlouho v 6.min. Posila Frýdl vybojoval na půlce balón, v pádu postrčil na Tučka a  jeho centr za vysunutou obranu měl T.Kořínek dostatek času zpracovat a ještě přesně vystřelit. Ke třetímu gólu jsme měli hodně blízko v 10.min. Nešvera si šplhnul pěknou přihrávkou u svého zaměstnavatele Tučka, jenže jeho zakončení bylo hodně nepřesné. Mnohem přesnější byla Tučkova již druhá gólová přihrávka na Šubína v 18.min. Další centr z hloubi vlastního pole doběhl   a naservíroval před branku Šubínovi a ten trochu se štěstím obstřelil brankáře – 3:0. Po zbytek poločasu se sice hrál kvalitní a pohledný fotbal, ale vlastně nepřinesl nic, co by stálo za zmínku. Snad jen to, že s přibývajícími minutami hosté získávali v poli převahu.

Druhý poločas jsme zahájili velkou šancí. Šubín vybojoval míč mezi několika obránci, v pádu postrčil na Tučka, ale jeho zakončení bylo ještě horší než v prvním poločase. Jinak jsme hráli více od zadu, hrálo se více na naší půlce, ale do šance jsme hosty nepustili. Naopak, naše akce byly o poznání nebezpečnější a některé byly gólové díky výborným útočníkům. Škoda, že třeba v 56.min. nezafungovala jejich spolupráce. U zrodu akce byl T.Kořínek, který na našem velkém vápně míč, zatáhl na půlku a vyslal Šubína do brejku. Martin se v zakončení rozhodl pro kličku brankáři, kdyby přihrál volnému Tučkovi před branku, byl by to dojista gól. Další šanci přinesla 63.min. Poláčkův TK lízl hlavou Pavel D nad. Hodně vzruchu přinesla 65.min. Nejprve si Šubín pohrál s obranou, jeho zpětná přihrávka se několikrát odrazila mezi hráči až se dostala k T.Kořínkovi jehož střelu obrana zblokovala. Z protiútoku se Koleč poprvé dostala do šance. Střelu po přetaženém centru Dlouhý zlikvidoval, na dorážku z bezprostřední vzdálenosti byl však již krátký – 3:1. Snížení vlilo čerstvou krev do žil kolečských a ti začali ukazovat, že jsou opravdu kvalitní týmem. Vždyť někteří z nich hráli v Kolči v dobách její největší slávy. Začali hrát riskantněji dopředu se snahou ještě s výsledkem něco udělat. Největší jejich překážkou byl však Dlouhý. V 71.min. dvakrát hosty vychytal a jen díky jemu jsme šli do závěru utkání s dvoubrankovým náskokem a nemuseli jsme se o výsledek třást. Naopak síť se rozvlnila na druhé straně zásluhou TK Palova. Tak jak to umí jen on zakroutil vnější šajtlí ze 20m, nevšiml si však zvednuté ruky rozhodčího, která signalizovala TK pouze nepřímý.

Sestava: Dlouhý – Pavel Donoval – M. Kořínek, Rejdík, Poláček – Nešvera, T. Kořínek, Stehlík, Frýdl – Šubín, Tuček

v poločase si vyměnili posty T.Kořínek s Rejdíkem

Střídání: 57. min Palov za Tučka

             66. min Havlát za výborného Nešveru, který zahrál zatím nejlepší zápas v nedlouhé kariéře

             81. min Řezáč za Frýdla, Michal rozhodně nezklamal, první zápas mezi úplně neznámými spoluhráči  není vůbec jednoduchá záležitost, založil akci před druhým gólem, myslím, že až se zapracuje do týmu, bude patřit mezi opory

             87. min Müller za Šubína

V 6. kole nás čekal soupeře z nejtěžších, velvarská rezerva tradičně posílená na vlastním hřišti několika borci z Áčka. A ve Velvarech nezapomněli na náš vzájemný souboj před mnoha lety, kdy nepřijel rozhodčí a zápas rozhodoval Láda Panáček. Po vyloučení několika velvarských hráčů ukončil utkání, které však STK nařídila opakovat. K opakovanému utkání přijely Velvary nabité Áčkaři s přesvědčním, že budeme snadnou kořistí. Přepočítaly se a po našem heroickém výkonu odjely s potupnou prohrou.

A domácí na nás vlítli od začátku s plnou parádou. Od začátku nás přehrávali na všech postech, veškeré výkopy a odkopy od naší branky se odrážely jako od zdi a útoky se valily jeden za druhým. Šancí na skórování měli domácí v prvním poločase nepočítaně, naopak my jsme se prakticky nedostali před velvarskou branku. Avšak byly dva faktory, které hrály v náš prospěch. Neuvěřitelně zbrklá koncovka domácích a náš brankář Chrustek, který zlikvidoval pět šest tutovek. Jen díky tomu byl v poločase bezbrankový stav. A pro ilustraci jednu z největších šancí domácích: 17. min. Rychlý protiútok po křídle, zpětná přihrávka na volného hráče před prázdnou branku a střela z metru do tyče. Tlak v konci poločasu byl drtivý a třeba ve 40. min. mohly Velvary skórovat 3x. Chrustek je však svými zákroky přiváděl k šílenství.

Kdo očekával, že ve druhém poločase tlak domácích vygraduje a že s přibývajícími minutami se velvarští budou prosazovat více, byl asi z průběhu druhého poločasu překvapen. Zlepšili jsme totiž napadání, přitvrdili v soubojích a narušovali jsme rozehrávku i za cenu faulů (těch jsme za první poločas vyprodukovali pomálu).  A tak se k první vážnější akci dostali domácí až v 61. min. po rohovém kopu. Hlavička prošla křížem podél celé branky. Jediná naše šance, pokud se to tak nechá nazvat, přišla v 73. min. Stehlík vysunul Kellera a ten se dostal k zakončení, brankáři však střela velkých problémů nenadělala. Bohužel zahřmělo z protiútoku. Předkopnutý míč za obranu si domácí záložník sám doběhl a centrem našel kolegu, ke kterému obrana včas nepřistoupila a jeho hlava rozvlnila naší síť. Škoda. Podobných šancí měli v 1. poločase mnoho, jediná ve druhém dějství rozhodla utkání. Už jsem si říkal, já spíš pesimista co se týče výsledků, že bychom to mohli dotáhnout k rozstřelu. A bylo rozhodnuto, protože na zvrat v utkání jsme ten den opravdu neměli. O to nepochopitelnější byl nevybíravý atak domácího hráče Pflégra. Skluzem zajel do bezbranného Chrustka, který kryl na zemi balón do rukou a zasáhl ho v plné rychlosti do boku. Chrustka posléze odvezla sanita a na svůj čin hrdý geroj to komentoval slovy: "Přeci neuhnu brankáři." Nad nesmyslností jeho počínání kroutili hlavami nejen jeho spoluhráči, ale i většina domácích fanoušků. Až na pár vypitých mozků posedávajících na tribuně před výčepem. Být Michalem, zvažoval bych trestní oznámení, protože podobná věc na hřiště opravdu nepatří a podle informací to není první kontroverzní zákrok

Sestava: Chrustek – Pavel Donoval – M. Kořínek, T. Kořínek, Poláček – Rejdík, Stehlík, Šubín, Palov – Havlát, Řezáč

Střídání: 55. min. Krejcar za Řezáče

 67. min. Keller za Palova – ten zhruba v půlce prvního poločasu se vyměnil s Havlátem do útoku

 78. min. Dlouhý za zraněného Chrustka

Po blamáži v Neuměřicích by nás další ztráta připoutala na dno tabulky, což by vzhledem k vražednému losu v dalších kolech (Velvary, Koleč) byla hodně nepříjemná situace. Pocit dívat ze dna tabulky a prohrávat s celky, které jsou k poražení, jsme si vytrpěli v předloňské sezóně dostatečně.

A Uhy podle loňské tabulky patří k těm nejslabším. Jenže pozor! V minulém kole obraly o body vedoucí Klobuky, které do té doby měly 100% bodový zisk. U nás toho však moc neukázaly. Po úvodní pětiminutovce jsme měli vést 2:0, jenže kvůli žalostné koncovce Nešvery (svou rychlostí překvapil obránce, vypíchl mu míč a sám proti vybíhajícímu brankáři se ho snažil přehodit a lehoulinkou střelu mu poslal do rukavic) a Petra D (po kombinační akci mu nádherně namazal Stehlík a jeho střela z 10m trefila brankáře) byl stav jako na začátku utkání. V 17. min jsme předvedli učebnicovou akci na pět doteků od vlastní brány až k překvapivé střele z dálky Petra D., kterou brankář s obtížemi vytěsnil nad břevno. První fotbalový moment hostů přišel  ve 24. min. Na centr z rohu si Chrustek špatně vyběhl a následnou střelu vyrazil někdo z bránících hráčů. Do té doby se hosté presentovali pouze likvidačními fauly na Šubína které rozhodčí Dvořák kupodivu netrestal žlutými kartami. Druhý den jsem se byl podívat na zajímavé utkání OP Slovan – Brandýsek a mohl jsem srovnat, za co trestal kartami rozhodčí tam. A nežlutilo se ani později při šlapáku na Stehlíka, při kterém  faulující hráč otočil chránič na Stehlíkovo lýtko. Ve 30. min zahrával Pavel D. TK po dalším faulu na Šubína a krásnou točenou střelou k tyči konečně otevřel skóre. Ve 33. min naši překvapili důrazným napadáním ve třech před vápnem hostů, vybojovali míč a Šubín překonal brankáře podruhé. Hosté sice reklamovali ruku padajícího Nešvery, od které se míč odrazil k Šubínovi, ale jejich protesty byly marné stejně jako naše ve 42. min. Po jednom z rohů soupeře (kopali je – na rozdíl od nás -  výborně a jedině z nich dokázali ohrozit naší branku) se míč odrazil od břevna do hřiště a jediný, kdo míč viděl v brance byl pan rozhodčí. I hráči Uhů pokračovali ve hře a byli stejně jako my překvapeni verdiktem nejslabšího článku na hřišti. Troufám si napsati, že byl ještě horší než domácí pomezní a to už je co říci.

Téměř navlas stejně jako první poločas začal i druhý velkou šancí Nešvery. Opět zachytil rozehrávku hostů a opět šel sám na brankáře a opět trestuhodně zahodil, tentokrát nepřipravenou střelou vedle. Dlouhé minuty se pak na hřišti nic nedělo. Uhy se snažily tlačit dopředu, jenže na útočné půlce byly hodně bezzubí, podobně jako naši při občasných pokusech o rychlý protiútok. Celkem nuda. Vystrašila nás až nenápadná hlavička opět po rohu v 82. min. Padáček pod břevno vyboxoval Chrustek nad. Kontrovali jsme akcí Stehlíka, který prokličkoval přes půl hřiště, na zakončení však tísněn neměl dostatek sil.

Sice ukoptěné, ale zasloužené vítězství nás posunulo na příjemné 5. místo, ovšem budeme-li se chtít  pohybovat v takto vysokých patrech, budeme muset hodně zlepšit především bojovnost. Náš výkon se mi zdál v posledních dvou utkání poněkud mdlý. A ještě perličku ke gólu hostů. Jediný hráč, který neprotestoval byl jindy hodně hlasitý Chrustek. Jenom stál a nevěřícně lapal po dechu.

Sestava: Chrustek – Pavel Donoval - M. Kořínek, Rejdík, Poláček – Palov, Stehlík, Šubín, Krejcar – Nešvera, Petr Donoval

Střídání: 61. min. Řezáč za Šubína, zařadil se na místo předstopera a Rejdík se posunul do zálohy.       

Na hřiště nováčka soutěže jsme odjížděli v roli favorita s úmyslem odčinit příděl z minulého venkovního utkání. A navíc v téměř kompletní sestavě. Za zraněné M. Kořínka (stále ho trápí na jaře zraněné rameno) a Tučka (alkoholový výron kotníku) byla adekvátní náhrada.

Jenže domácí začali pěkně od podlahy. Během první pětiminutovky se díky chybám v naší rozehrávce dvakrát dostali do velmi nebezpečného zakončení. Poprvé netrefili branku a podruhé bravurně vyrazil zakroucenou střelu Chrustek. Postupem času jsme díky větší fotbalovosti začali ovládat hru, poprvé jsme však zahrozili až ve 20. min. skákavou střelou Šubína po nepříliš dobře zahraném rohu. O chvilku později zahrál TK Pavel D. do ohně, hlavičku Stehlíka nedůrazně vyrazil brankář před sebe, ale ani dvě dorážky z chumlu hráčů v síti neskončily. Naopak z rychlého protiútoku snadno pronikli Neuměřičtí do rozhozené obrany. Střela zakončujícího byla naštěstí hodně nepřesná. S blížícím se závěrem poločasu jsme jednoznačně ovládli hru a vygenerovali z toho i několik slibných akcí. Ve 31. min. na rohový kop nedoskočil Šubín, osamocený před soupeřovou brankou a ve 36. min. zahodil 100% tutovku Keller, když Stehlík zatáhl k postranní čáře, střílený centr po zemi brankář nezachytil a již zmíněný Keller netrefil z metru odkrytou branku. A tak přišel trest. Ve 40. min. nařídil rozhodčí velice velmi přísný pokutový kop za faul Řezáče. Možná jsem neviděl tak jako rozhodčí, ale z mého pohledu Řezáč ukopnul míč pronikajícímu útočníkovi a ten mu přepadl přes nohu. Odpískané penaltě se divili i jinak hodně kritičtí domácí fans. A domácí se štěstím odrazem od tyče proměnili.

Do druhého poločasu jsme nastoupili odhodláni zvrátit nepříznivý stav a do soupeře jsme se zakousli hned od začátku. Ve 46. min. se poprvé za zápas pořádně dostal Nešvera  k míči (v první půli si moc nerozuměl se Šubínem, který se hodně vracel pro balóny a s Nešverou si trochu překáželi), kolmicí vyslal Šubína, kterého při kličce nemilosrdně skolil brankář. Jenže penaltu nekopnul Poláček ideálně polovysokou nepříliš prudkou střelu brankář vyrazil na břevno. Naše snaha o tlak byla sice i nadále evidentní, ale křečovitá a hodně bezzubá a domácí jen vyčkávali a vyráželi k ojedinělým, leč o to nebezpečnějším výpadům. V 55. min křížný centr moc obrana proti zapadajícímu sluníčku neviděla, také Chrustek zareagoval trochu později a hlavičku domácích s obtížemi vyrazil.  A v 61. min. viděli diváci v Neuměřicích nádherný gól. Bohužel do naší sítě. Po zbytečné ztrátě na soupeřově polovině přišel průnik do otevřené obrany, přihrávka do vápna a tam nádherně ze vzduchu trefil domácí útočník pumelicí k tyči. Gól jak z dílny borců z Letné. Ke konci zápasu náš tlak gradoval a konečně přinesl i několik šancí. V 80. min. kroutil Pavel D. TK do brány, ale domácí brankář opět předvedl vynikající zákrok. To samé lze říci i o jeho zákrocích v 75. a v 77. min. při střelách Stehlíka a Šubína.

Překvapivá, ale spravedlivá prohra. Minulé kolo jsem si zafilozofoval na téma morálně volních vlastností. Tentokrát musím konstatovat, že pokopanějším mančaftem jsme byli my a proti nadšeně bojujícímu soupeři nám nebylo naše fotbalové umění nic platné. A nelze svádět vinu na jednotlivce. Jako třeba, že Poláček neproměnil penaltu. To se stává i v lize mistrů, a třeba v minulém zápase nám Poláček tři body zajistil díky trefám ze dvou standardek.

Sestava: Chrustek – Pavel Donoval – Rejdík, Řezáč, Poláček – Palov, Stehlík, T. Kořínek, Nešvera – Keller, Šubín

Střídání: 66. min. Müller za Kellera

             74. min. Dlouhý za zraněného Chrustka

Pozdeň, náš soupeř ve třetím kole, loni patřil mezi nejlepší týmy skupiny, letos však zatím zůstává za očekáváním. Také některé pozdeňské hráče známe z futsalového týmu ET Slaný.

Naši, opět v hodně poskládané sestavě bez Kořínků, Kellera a navíc bez Tučka a Havláta, avšak již s oběma Donovaly, byli přeci jenom silnější, než před týdnem, i když zdaleka ne v optimálním složení. K výčtu ztrát nutno ještě přičíst se sebezapřením hrajícího Palova, který od začátku sezóny laboruje s nártem jeho silnější levačky. Začali jsme mnohem lépe než hosté a také jsme se jako první dostali v 6. min. do gólové šance. Dlouhý výkop Chrustka zpracoval Šubín, narazil si na velkém vápně s Dlouhým a sám proti brankáři trochu zbrkle vystřelil přímo do strážce svatyně hostů a při dorážce byl zezadu faulován. PK s jistotou proměnil Poláček. A mohli jsme vést i více. Opět to byla Šubínova individuální akce v 9. min., která měla skončit gólem, tentokrát se však k vyražené střele z malého vápna nedostal. Náš tlak však bohužel polevoval a s přibývajícím časem se do hry dostával i soupeř. Hodně jsme mu to usnadňovali my, protože někteří se spíš než hře věnovali zbytečným a jalovým debatám s rozhodčím Berovičem, který rozhodně neměl v úmyslu nám škodit. Smysl těchto debat jsem jaksi nepochopil. Po hodně nevinné akci ve 23. min. skrytou střelou po zemi k protilehlé tyči ze 20m, na kterou Chrustek vůbec nezareagoval, pozdenští vyrovnali. A také hosté svou druhou gólovou šanci nevyužili. Rejdík hóóódně dlouho váhal s odkopem, až přišel o míč, po průniku rozhozenou obranou až na malé vápno hasil Chrustek házenkářským způsobem nohou. Ke konci poločasu se prezentovali oba mančafty jednou šancí. Nejprve prudká křížná střela těsně minula naši branku a posléze kroucená střela přes zeď z TK Pavla D. šla kousíček nad.

Začátek druhé půle nám zle nevyšel. Kvůli několika pokaženým přihrávkám nás hosté zatlačili do defenzívy a naše obrna jen s obtížemi a se štěstím odvracela ataky soupeře. Teprve po deseti minutách jsme se z tlaku vymanili a začali přehrávat Pozdeň především díky lepší záložní řadě a aktivním útočníkům. Další ze Šubínových průniků (59. min.) zastavili hosté těsně před vápnem dle rozhodčího nedovoleným způsobem a asi po právu se na pana rozhodčího zlobili. K trestňáku se hrnul nekompromisně Poláček a nic nedbal narážek publika, proč se k tomu cpe zrovna on. Málokdo věděl, že se před utkáním vsadil s asistentem trenéra, že dá dva góly. Sázku vyhrál. A vyhrál jí i proto, že neslyšel povzdech trenéra – hlavně ne přes zeď. Takže navzdory fanouškům a trenérovi vedeme po zakroucené střele přes zeď k tyči 2:1. Po gólu jsme se více zatáhli do aktivní obrany spoléhajíc na brejkové situace. Ač měli hosté déle míč na svých kopačkách, blíže ke gólu jsme byli my. Příležitosti Šubína, Stehlíka či Pavla D. byly slibné. S postupujícím časem byl soupeř stále méně a méně nebezpečný, navíc se mu v průběhu utkání zranili dva klíčoví hráči, což našim barvám usnadnilo cestu k prvnímu tříbodovému zisku. A domnívám se, že vítězství bylo zasloužené, protože jsme měli více těch morálně volních vlastností, jak se říká tomu, že jsme soupeře nakopali víc, než oni nás.

Sestava: Chrustek – Pavel Donoval – Poláček, Řezáč, Rejdík – Palov, Petr Donoval, Stehlík, Müller – Dlouhý, Šubín

Střídání: 62. min. Ševčík za Dlouhého

Druhého soupeře letošního ročníku Černuc znají pamětníci z několika přátelských utkání, které jsme s nimi v minulosti sehráli. A většinou s úspěšným výsledkem. Tentokrát bylo zřejmé, že úspěch je zavěšen hodně vysoko. Že budeme bez zraněných bratří Kořínků, Poláčka a Kellera, se vědělo dopředu, že se však budeme muset obejít i bez bratrů Donovalů, kteří uvízli se svým kamiónem kdesi v daleké cizině jsem se dozvěděl až před utkáním. Moje reakce byla, že jich dostaneme deset (když jsem se k tomu přiznal ve středu po tréninku hráčům, byl jsem jedním nazván troubou, jako že nevěřím našemu mančaftu. Já to spíš vidím jako reálný pohled na sílu torza, které zbylo).

A pravdu jsem měl spíš já. Začali jsme sice celkem sympaticky, drželi jsme se soupeřem krok a vypadalo to, že by to mohlo být i hratelné. A to i přesto, že jsme od 7min. prohrávali díky nedorozumění v nově poskládané obraně (Stehlík chtěl odkopnout míč mířící na útočníka číhajícího na malém vápně, pozdě si však vykřikl na Rejdíka a ten již nestačil stáhnout nohu a píchl míč k původnímu adresátovi. Ten sám proti Chrustkovi nezaváhal). Snažili jsme se hrát od zadu a dařilo se nám rozleptávat obranu odvážnými průniky. V tom vynikal především Řezáč, který odehrál své nejlepší utkání za poslední roky, a Tuček. Jeho průnik ze 13.min. skončil faulem na hranici velkého vápna, pumelicí z TK prostřelil Stehlík zeď, bohužel však do míst, kde stál brankář. Jenže to bylo z naší strany vše. V 16.min. jsme ještě měli štěstí po  typické akcí dne. Průnik po straně, zpětná přihrávka na neobsazeného hráče a střela do břevna. Také ve 24.min. trefil míč konstrukci, když střelu z TK pod šibenici zázračně vyškrábl Chrustek a i s následnou dorážkou si poradil hodně nadstandardním zákrokem. Ve 36.min. však již nárok neměl. Centr ze strany (zase po naší zbytečné ztrátě míče) na malé vápno – 2:0.

Pokusem zvrátit průběh utkání byla výměna Tučka se Stehlíkem (po čtvrtém gólu se vrátili na své) a vystřídání v útoku. Jenže tři góly během čtvrthodiny zmařily veškeré naše naděje. Pravdou je, že gólům č. 3 a 4 předcházel faul na půlce, nepochopitelné však je, že naši přestanou hrát a soupeř trestá do stojící obrany. Není to poprvé a můžeš jim říkat horem dolem, že faul je, až když ho rozhodčí odpíská. Gól v 78.min. byl již jen kosmetickou úpravou. Všechny góly ve druhém poločase měly stejný mustr. Rychlý protiútok po křídle, zpětná křížná přihrávka a střela do prázdné branky. V závěru nám hodně nepřesný rozhodčí odpustil hned nadvakrát penaltu. Snad od půlky stíhal Dlouhý svého záložníka až na malé vápno, kde mu zezadu zahákl při střele nohu a následný odkop trefil Rejdíka do natažené ruky.

Z drtivé a přiznejme si, že spravedlivé, prohry není třeba dělat nějaké závěry. Sestava byla hodně slátaná a tím, že Stehlík byl nucen hrát stopera, jsme přišli o dvě naše silné zbraně. Pavla D na jeho místě nemůže nahradit ani on a navíc chybí při tvorbě hry. A na závěr ještě divácká reakce. Našeho gólmana překřtili domácí na Psycho ll. Psycho l. prý chytá ve Velvarech.

Sestava: Chrustek – Stehlík – Rejdík, Řezáč, Ševčík – Krejcar, Palov, Tuček, Havlát – Müller, Šubín

Střídání: 46.min. Zelenický za Müllera

             62.min. Dlouhý za zraněného Palova – Ondra s nakopnutým nártem laboruje delší dobu a dva šprajci v prvním poločase tomu nepřidaly

S novou sezónou jsme vstoupili i do nové soutěže. Na vlastní žádost jsme byli přeřazeni do slánské skupiny lll. třídy. Zastánci tohoto argumentovali menším počtem béček a tím i slabšími soupeři. Já osobně hlasoval pro kladenskou skupinu, protože všude chleba o dvou kůrkách.

A o tom jsme se přesvědčili hned v prvním utkání. Soupeře z Blevic poměrně dobře známe z futsalu, hlavně jejich největší hvězdu a nejlepšího střelce soutěže Bednára. Za Blevice také hraje Máňa Kubín, který u nás sezónu hostoval. Utkání pro nás sice začalo velmi nadějně (ve 3. min. jsme se po neurovnaném začátku poprvé dostali na polovinu soupeře a centr Palova do vápna hlavou usměrnil Šubín do branky – 1:0) ale prakticky celý poločas jsme byli pod tlakem. Ne, že by hosté hráli tak excelentně, to ne. Důvodem byl slaboučký výkon většiny našich hráčů, největší opory nevyjímaje. Množství zkažených přihrávek, zbytečné nákopy míčů na dobře střežené útočníky, nedůraz v osobních soubojích. To byl náš vklad do utkání. Naší klikou bylo, že celkem spolehlivě fungovala defenzíva. Vítečný Chrustek (neprojevoval se verbálně a tudíž chytal), spolehlivý Pavel D a především na všech postech použitelný Rejdík (hledám obdivná slova a nenacházím ty správná), který zaskakoval na místě levého beka. Absolutně vymazal ze hřiště Bednára. I tak si Blevice vypracovali tři vyložené šance, při kterých nás rovnoměrně zachránilo štěstí, zbrklost zakončujícího a Chrustek. Do kabin jsem odcházel s myšlenkou v hlavě, že bych z fleku vystřídal čtyři hráče. Jenže za koho? Těžká premiéra asistenta Dejma, který premiérově vedl mistrák jako hlavní trenér.

Druhý poločas jsme začali příjemnou šancí. Kombinaci Šubína s Řezáčem zakončoval střelou na dlouhou nohu Řezáč. Hrálo se podstatně častěji na blevické půlce než v prvním poločase, ale hosté byli i nadále nebezpečnější a také během tří minut po zásluze otočili utkání. V 55.min. jsme zatrnuli při centru do vápna. Míč se odrazil do protisměru od zad jednoho z našich hráčů a doputoval těsně vedle tyče. Jenže na následný roh ne úplně ideálně vyběhl Chrustek a hlava blevického hráče skončila v opuštěné brance. V 58.min jsme rozehrávali hodně ledabyle aut od branky, na půlce se míč odrazil zpět a rychlý protiútok skončil centrem na protilehlou tyč a hlavou opět do prázdné branky – 1:2. A mohlo býti ještě hůře. Po hodině hry zase po chybné přihrávce přišel centr za obranu a ve sprintu z půlící čáry opravdu Rejdík rychlému Bednárovi nestačil. To by byl úkol tak pro Nešveru. Sólový nájezd však Chrustek vykryl. Po té, co se hosté dostali do vedení prohodil trenér Krejcara s Tučkem a naše hra dopředu se trošku oživila. Jakýs takýs náznak tlaku vyústil do několika menších příležitostí (dobré parametry měla zablokovaná střela T.Kořínka) a také jsme se dostali k několika standardkám, které byly v minulosti naší velkou zbraní. I tentokrát se nám z jedné podařilo vyrovnat. A paradoxně z ne zcela povedené. Centrovaný TK Palova šel hodně do branky a blevický brankář si také na centr vyběhl. Z čista jasna se však před ním zjevil Stehlík a hlavou nadzvedl míč přes brankáře 2:2.

A tak došlo k novince letošních soutěží. Pokutové kopy při remíze. Naši střelci se nemýlili, třetí špatně kopnutou penaltu Chrustek chytil. Vítěznou penaltu tak proměnil Petr D.

Hosté odjížděli hodně zklamaní. Prakticky celé utkání byli lepší, jen díky velkému štěstí jsme nakonec body urvali.

Chrustek – Pavel Donoval – Poláček, T. Kořínek, Rejdík – Krejcar, Tuček, Stehlík, Palov – Šubín, Řezáč

19. min Müller do útoku, za zraněného Poláčka se na beka stáhl Tuček a nehrál to špatně.

50. min Petr Donoval za Müllera. Petr D. má problémy se zády a vypadá to, že do hry bude zasahovat maximálně na poločas. To je pro nás velká ztráta.